Českobratrská církev evangelická

Českobratrská církev evangelická
Vznik
Datum 17. 12. 1918
Registrace v ČR
Datum 1. 9. 1991
Statutární orgán
Název Synodní rada Českobratrské církve evangelické
Sídlo Jungmannova 22/9, Praha 1-Nové Město, 110 00
Člen Pavel Pokorný (synodní senior, od 2021)
Jiří Schneider (synodní kurátor, od 2021)
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Českobratrská církev evangelická (běžně jen evangelická církev, ve zkratce ČCE)[pozn. 1] je křesťanská církev působící na území České republiky, která přímo navazuje na odkaz světové i české reformace. Vznikla v roce 1918 spojením dvou evangelických církví povolených tolerančním patentem roku 1781. Její členové jsou běžně označováni jako evangelíci, případně českobratrští evangelíci.

Církev eviduje 47 414 členů ve 248 společenstvích (tzv. farních sborech), kterým se věnuje asi 200 farářů a farářek (bez započtení kazatelských stanic a výpomocných kazatelů).[2] Ve sčítání lidu roku 2021 se k ní výslovně přihlásilo 32 577 osob. Je dlouhodobě největší protestantskou církví v zemi a zároveň třetí největší církví po římskokatolické a pravoslavné církvi.[3][pozn. 2]

Charitativní činnost církev koordinuje prostřednictvím Diakonie Českobratrské církve evangelické, která je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb v republice. Evangelická církev je zřizovatelem několika církevních škol a udržuje úzké vztahy s Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Při církvi dále funguje nakladatelství Kalich a hlavním církevním periodikem je časopis Český bratr.

Historie

Někdejší synodní senior Joel Ruml
Generální sněm, Obecní dům, 1918

Církev navazuje na tradice církve evangelické augsburského (luterského) i helvetského (reformovaného) vyznání. Augsburské i helvetské církve byly v českých zemích jediné dvě protestantské církve povolené Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Požadavky unie evangelických sborů obou vyznání se silně ozvaly již v roce 1848, ke sloučení českých sborů však došlo až po vyhlášení Československé republiky, a to svobodným rozhodnutím zástupců všech českých sborů na generálním sněmu v prosinci 1918. Nově vzniklá unie kromě svých augsburských a helvetských tradic sama sebe chápala i jako pokračovatelku tradice české reformace, husitského hnutí, církve podobojí i Jednoty bratrské. Svým dnešním názvem Českobratrská církev evangelická programově naznačuje svou návaznost na první (domácí) i druhou (světovou) reformaci, tak i to, že za své pravidlo víry a života uznává evangelium Ježíše Krista, dosvědčované v Písmu Starého i Nového zákona.

Život církve

Věřící

Rok Českobratrští evangelíci v Česku
dle sčítání lidu[5]
1921 231 199 2,31 %
1930 290 994 2,73 %
1950 401 729 4,52 %
1991 203 996 1,73 %
2001 117 212 1,15 %
2011 51 858 0,50 %
2021 32 577 0,31 %

Při sčítání lidu se k Českobratrské církvi evangelické v roce 2001 hlásilo 117 212 obyvatel, o deset let později 51 936 obyvatel (vedle toho 8158 osob obecně k protestantství či evangelictví) a v roce 2021 pak 32 577 obyvatel (vedle toho 27 149 osob k protestantství či evangelictví bez udání konkrétní církve).[6][7][8]

Postavení žen v církvi

První synod církve v roce 1921 přijal Církevní zřízení, které obsahovalo mj. zásadu rovnosti mužů a žen.[9] Na Husově bohoslovecké fakultě (dnešní Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy) studovaly ženy od roku 1922, mohly v církvi i kázat na základě licence ke kázání (jako první ji získala Růžena Nováková v roce 1925), ale ordinace žen schválena nebyla, i když o ní od 20. let 20. století probíhaly diskuse.[9] Nakonec byla schválena 11. synodem v roce 1953, a to poměrem hlasů 79 pro, 1 proti a 1 se zdržel.[9] První ordinované ženy byly hned čtyři, a to Jarmila Jeschkeová, Eva Nechutová (Peroutková), Antonie Slámová a Alena Šounová (Srnková), ordinaci vykonal synodní senior Viktor Hájek 13. prosince 1953 v Poděbradech.[10] V roce 2003 se první žena dostala do funkce seniorky (tj. nejvyšší duchovní představitelky seniorátu), když byla do této funkce pro Pražský seniorát na konventu tohoto seniorátu zvolena Lýdia Mamulová.[11] Ve funkci seniorky sloužily též farářky Ester Čašková (v Horáckém seniorátu v letech 20042007) a Martina Šeráková Vlková (v Ústeckém seniorátu v letech 20132017). Ve funkci seniorátní kurátorky, tj. nejvyšší laické představitelky seniorátu, působila jako první Naděje Mandysová (v Chrudimském seniorátu v letech 19851991),[12] dále Zdena Skuhrová, Blanka Nová, Mahulena Čejková, Vlasta Erdingerová, Eva Skálová, Jana Brahová, Simeona Zikmundová, Eva Šťouračová, Noemi Batlová a Jana Uhlířová.[13]

V synodní radě působila první žena, náměstkyně synodního kurátora Naděje Mandysová, od roku 1991, dále pak synodní kurátorky Lydie Roskovcová (19972003), Mahulena Čejková (20032009) a Lia Valková (20092015) a náměstkyně synodních kurátorů či kurátorek Eva Zadražilová (první žena ve dvou volebních obdobích synodní rady), Simona Kopecká a Jana Šarounová.

V současnosti (červenec 2023) slouží na sborech církve 57 farářek a 1 jáhenka, další ženy slouží jako kaplanky v armádě, na školách Evangelické akademie atp. Kurátorek jednotlivých sborů je 86, což je zhruba třetinové zastoupení.

Vztah k lidem s menšinovou sexuální orientací

Interiér kostela U Jákobova žebříku, kde se od počátku své činnosti schází spolek Logos.

Diskuse o vztahu k LGBT lidem probíhala v církvi od 80. let 20. století.[14] V roce 1989 vydal lékař a pozdější synodní kurátor církve Zdeněk Susa v církevním časopise Český bratr článek Rozhovor o homosexualitě, kde dokládá, že homosexualita je vrozená a mj. píše: „Těmto lidem je možno doporučit celoživotní pohlavní zdrženlivost, ale nelze ji tvrdě vyžadovat a odsuzovat ty, kteří jí nejsou schopni. Biblické zákazy homosexuálního chování nás k tomu neopravňují. Bůh přece netrestá postižené lidi za jejich postižení.“[15] Poté redakce otiskla i reakce na tento článek.[16] V letech 19931994 vznikl spolek Logos, platforma pro věřící z komunity LGBT+, který se scházel v prostorách evangelického sboru v Praze-Kobylisích – v kostele U Jákobova žebříku. Spolek Logos také v roce 1994 inicioval zřízení gay linky pomoci na půdě SOS centra Střediska křesťanské pomoci Diakonie Českobratrské církve evangelické.[14] V roce 1997 29. synod ČCE uložil na svém 3. zasedání synodní radě vytvořit pracovní skupinu pro otázky homosexuálních vztahů.[17] V roce 2000 30. synod přijal usnesení „Synod prosí členy církve, aby s porozuměním přijímali spoluobčany s homosexuální orientací jako své bližní. Církev se chce nadále touto problematikou zabývat“.[14] V již zmíněném kostele U Jákobova žebříku proběhlo 1. června 2002 historicky první požehnání homosexuálního partnerství v Česku (před vznikem zákona o registrovaném partnerství), páru požehnal místní farář Jiří Štorek a libeňský farář Ondřej Stehlík, v roce 2006 požehnala opět v kobyliském sboru místní farářka Simona Tesařová uzavřenému registrovanému partnerství, v roce 2010 žehnal farář Miloš Rejchrt při udílení registrovaného partnerství na Staroměstské radnici.[18] Od té doby proběhla podobná požehnání i v dalších sborech Českobratrské církve evangelické.[14]

Mikuláš Vymětal, celocírkevní farář pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené

V roce 2005 31. synod „vděčně přijal“ dokument „Problematika homosexuálních vztahů“,[19] o rok později církev vydala stejnojmennou publikaci, kde je v kapitole „Homosexualita ve světle biblických textů“ kritický výklad biblických textů, které se mohou nějak vztahovat k homosexualitě. Na této kapitole spolu pracovali Martin Prudký, tehdejší vedoucí katedry Starého zákona Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy a pozdější děkan fakulty, a Jan Roskovec, tehdejší vědecký pracovník katedry Nového zákona ETF UK a také pozdější děkan ETF. Publikace dále obsahuje kapitoly Eticko-teologický pohled na homosexualitu od Jindřicha Halamy a Medicínský pohled na homosexualitu sepsaný trojicí lékařů – Antonínem Brzkem, Dagmar Křížovou a Ivem Procházkou.[20] V roce 2006 Spolek evangelických kazatelů vydal na své valné hromadě stanovisko, v němž přímo podpořil vznik zákona o registrovaném partnerství.[14] Od roku 2011 je součástí festivalu Prague Pride společná bohoslužba v evangelickém kostele U Martina ve zdi v Praze.[14] V roce 2015 církev zřizuje místo celocírkevního faráře pro menšiny, který má ve své agendě i starost o komunitu LGBTQ, a povolává na tuto pozici Mikuláše Vymětala.[21] V roce 2022 synod přijal text „Žijeme spolu v jedné církvi“, který obsahuje i omluvu za to, že se lidé homosexuální orientace mnohdy nemusí cítit ve sborech církve dobře, a vyznání, že v minulosti církev často těmto lidem ubližovala.[22] V roce 2023 synod na návrh z rozpravy přijal usnesení: „Synod ČCE souhlasí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví, pokud o to požádají. Synod ČCE vnímá, že názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné, podporuje činnost komise pro soužití s LGBTQ lidmi a pokračování diskuse v církvi o tomto tématu. Synod konstatuje, že žádný kazatel není povinen žehnat svazkům osob stejného pohlaví.“[23] S žehnáním homosexuálním párům ale někteří členové církve nesouhlasí a žádají o revokaci tohoto usnesení.[24] Čtyři faráři Českobratrské církve evangelické se v červenci 2023 přidali k prohlášení zástupců řady českých církví proti „manželství pro všechny“.[25] „Manželství pro všechny“ naopak mj. podporují mediálně známí evangeličtí faráři Pastoral Brothers.[26]

Tiskoviny

Církev vydává časopis Český bratr (od roku 1924).[27] Do roku 2018 vycházel časopis pro mládež Nota nebe,[28] jenž se do konce roku 2013 jmenoval Bratrstvo.[29] Lidé z církve často přispívají také do novin Kostnické jiskry, které jsou celoprotestantským periodikem.

Struktura církve

Českobratrskou církev evangelickou tvoří sbory na třech úrovních:

  • sbor farní,
  • sbor seniorátní,
  • sbor povšechný.

Spravována je způsobem presbyterně-synodním.

Farní sbor

Související informace naleznete také v článku Seznam sborů Českobratrské církve evangelické.

Farní sbor je základní jednotkou církve, spravovaný staršovstvem (presbyterstvem), které je voleno z členů sboru sborovým shromážděním, to volí i faráře. O­n a jeden z presbyterůkurátor – jsou společně představiteli sboru a jeho statutárními zástupci. Církev tvoří 251 sborů.

Seniorátní sbor

Seniorátní sbor (seniorát) je společenství sborů spojených v určitém obvodu ke společné církevní činnosti a správě. O jeho věcech rozhoduje seniorátní shromáždění zvané konvent, jehož členy jsou poslanci příslušných sborů, volení na čtyřleté funkční období. Konvent volí stejným dílem z presbyterů a farářů na šestileté období seniorátní výbor v čele se seniorem a seniorátním kurátorem. Sídlem seniorátu je vždy sbor, kde je senior farářem.

Senioráty Českobratrské církve evangelické

Církev tvoří 14 seniorátů:

Povšechný sbor

Nejvyšší úrovní správy církve je povšechný sbor, čili celá církev. Církev spravuje Synodní rada, což je šest volených osob (tři faráři a tři laici), nejvyšším zákonodárným a řídícím shromážděním (parlamentem), složeným z volených poslanců, je synod. Jménem celé církve jednají synodní senior a synodní kurátor.

Vzdělání

Podrobnější informace naleznete v článcích Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy a Evangelická akademie.

Od počátků protestantství se na vzdělání a výuku kladl velký důraz. První evangelické školy vznikaly už od tolerančního patentu a v 19. století jich bylo více než 100. Vysokoškolské vzdělání kazatelů i laiků zajišťuje Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Střední a vyšší odborné vzdělání zajišťují tyto Evangelické akademie:

Církev též provozuje tři základní školy: Bratrská škola v Praze, Filipka: Škola příběhem – církevní základní škola v Brně a základní školu v Sudicích na Blanensku.

Diakonie

Podrobnější informace naleznete v článku Diakonie Českobratrské církve evangelické.

V roce 1989 byla obnovena činnost Diakonie Českobratrské církve evangelické, která poskytuje ve více než 130 zařízeních ve všech regionech České republiky sociální, zdravotní a pastorační pomoc a péči lidem, kteří se vlivem svého zdravotního postižení, věku, nemoci nebo osamocení dostali do obtížné životní situace. Provozuje 7 speciálních škol pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. V roce 2004 byl otevřen první evangelický hospic - Citadela ve Valašském Meziříčí.

Od roku 1989 se církev podílí na vojenské a vězeňské duchovní službě.

Ekumenická spolupráce

Církev je členem:

Významné osobnosti s členstvím v církvi

Osobnosti politického a společenského života

Akademici

Spisovatelé, hudebníci a umělci

Odkazy

Poznámky

  1. Výjimečně též CČBE.[1]
  2. Dalších 27 149 lidí ve sčítání lidu z roku 2021 uvedlo jako své vyznání „protestantská/evangelická víra (protestant, evangelík)“. Část z nich může být členy ČCE.[4]

Reference

  1. KLÍPA, Jan. 130 – léto 2002. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. ISSN 485X 1210 485X. 
  2. Kdo jsme? [online]. Českobratrská církev evangelická [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  3. KLÉZL, Tomáš. Věřících přibývá, církvím ubývají. Milion lidí se k nim nepřihlásilo, ukázalo sčítání. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-01-21 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  4. ŠTAMPACH, Ivan. Další podrobnosti o náboženství v loňském sčítání lidu. Dingir [online]. 2022-01-24 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  5. Obyvatelstvo podle náboženského vyznání podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001 [online]. Český statistický úřad [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  6. Náboženská víra. Sčítání 2021 [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-22. 
  7. Nové výsledky zpochybňují pokles věřících tradičních církví. Sčítání proběhlo i na Slovensku [online]. Christnet.eu, 20. ledna 2022 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  8. VAŇÁČ, Martin. Náboženská víra podle sčítání v České republice | Getsemany. Getsemany, křesťanský měsíčník [online]. Institut ekumenických studií v Praze, 6. února 2022 [cit. 2022-02-07]. Čís. 345. Dostupné online. 
  9. a b c MAMULOVÁ, Lýdia. Ordinace žen v církvi jako otázka autority. Český bratr. 11. 2010, roč. 86, čís. 11, s. 7–10. Dostupné online. ISSN 1211-6793. 
  10. Ordinace žen. Český bratr. 1. 1954, roč. 30, čís. 1, s. 15. Dostupné online. 
  11. ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Farářka Mamulová je v Praze první evangelickou seniorkou [online]. Praha: Český rozhlas, 2003-11-09 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 
  12. Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 1969–1999. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Miroslav Brož. Praha: Kalich, 2002. 414 s. ISBN 80-7017-697-0. S. 89. 
  13. Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 2000–2017. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Lenka Dobšová a Monika Voženílková. Praha: Kalich, 2019. 518 s. ISBN 978-80-7017-259-9. S. 60–72. 
  14. a b c d e f https://e-cirkev.cz/spolu/
  15. SUSA, Zdeněk. Rozhovor o homosexualitě. Český bratr. 10. 1989, roč. 65, čís. 10, s. 150–151. Dostupné online. 
  16. Ohlasy. Rozhovor o homosexualitě. Český bratr. 3. 1990, roč. 66, čís. 3, s. 34. Dostupné online. 
  17. Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 1969–1999. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Miroslav Brož. Praha: Kalich, 2002. 414 s. ISBN 80-7017-697-0. S. 74. 
  18. KOSTIHA, Stanislav; KASIMÍR, Milan. Logos 1992 až 2012. Systematická zpráva [online]. Praha: LOGOS Česká republika [cit. 2016-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-12. 
  19. Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 2000–2017. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Lenka Dobšová a Monika Voženílková. Praha: Kalich, 2019. 518 s. ISBN 978-80-7017-259-9. S. 47. 
  20. plný text publikace
  21. Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 2000–2017. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Lenka Dobšová a Monika Voženílková. Praha: Kalich, 2019. 518 s. ISBN 978-80-7017-259-9. S. 55. 
  22. https://synod.e-cirkev.cz/zpravy-ze-synodu/2022/zijeme-spolu-v-jedne-cirkvi/
  23. https://synod.e-cirkev.cz/zpravy-ze-synodu/2023/zaver-synodu-rozsahla-debata-k-otazce-zehnani-lgbt-parum/
  24. TRUSINA, Tomáš. Otázky nad diskusí o žehnání stejnopohlavním párům. Protestant. 6. 2023, čís. 6. Dostupné online. 
  25. https://www.protext.cz/zprava.php?id=44058
  26. ŠLECHTA, Radim. Faráři Pastoral Brothers: Manželství pro všechny by církev měla podpořit (Rozhovor). Refresher [online]. 2022-05-23 [cit. 2023-07-09]. Dostupné online. 
  27. Evangelický časopis Český bratr [online]. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické [cit. 2014-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. 
  28. Církevní tisk [online]. Praha: Českobratrská církev evangelická [cit. 2019-07-31]. Kapitola Nota nebe. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-31. 
  29. Zasedání synodní rady ČCE ze dne 12. 11. 2013 [online]. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické, 2013-11-12 [cit. 2014-02-28]. Kapitola Koncepce časopisu Bratrstvo na rok 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. 
  30. PLÍŠKOVÁ, Jana. Bez postranních zájmů. Rozhovor s poslankyní za stranu Pirátů Olgou Richterovou. Český bratr. Červen 2020, roč. 96, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1211-6793.  Archivováno 24. 11. 2020 na Wayback Machine.
  31. Poznámky pozdního příchozího. Protestant [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj