Registrované partnerství

Stejnopohlavní soužití v Evropě
     Stejnopohlavní manželství
     Registrované partnerství
     Neregistrované soužití
     Neuznáváno či neznámo
     Manželství striktně vymezeno jako svazek muže a ženy

Registrované partnerství je úředně nebo jinak zaznamenané partnerství. Od 90. let 20. století se sousloví v češtině užívá jako ustálený termín pro označení úředně uzavřeného svazku dvou spolužijících osob podobného manželství, s účinností od roku 2006 je takto oficiálně nazván veřejnoprávně institucionalizovaný svazek dvojic stejného pohlaví podle českého práva, které tento institut klade na roveň obdobným institutům v dalších zemích. Při schvalování byl tento zákon všeobecně považován za krok vyhovující potřebám homosexuálně orientovaných osob a označován předkladateli též jako krok k jejich zrovnoprávnění, odpůrci zákona naopak za ohrožení konzervativních hodnot, zejména tradiční rodiny.[1]

Použité slovo partner se do češtiny dostalo přes francouzštinu a angličtinu a jeho kořen pochází z latinského slova pars (část); slovo partner znamená v obecném významu účastník, společník, podílník.

Právní obsah a formy

Obdobné právní instituty existují i v řadě dalších zemí; přestože se názvy a právní úpravy v jednotlivých zemích liší, uzavření takového svazku v jednom státě je zpravidla právní překážkou pro uzavření obdobného svazku nejen v tomtéž, ale i v jiném státě, stejně jako pro uzavření manželství. V některých zemích (Belgie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko, Norsko, Portugalsko) je právní institut svazku osob téhož pohlaví totožný s institutem manželství, ve Francii mají právo uzavřít registrované partnerství (nazývané občanský pakt solidarity) i dvojice osob opačného pohlaví, v letech 2000–2003 platila podobná úprava i v Belgii a snahy o rovnoprávnost heterosexuálních svazků s homosexuálními se objevují i v dalších zemích. Ve Francii bylo v roce 2009 95 procent ze všech párů, které nově uzavřely občanský pakt solidarity, heterosexuálních.[2] Jako historickou analogii tohoto moderního institutu zmínil John Boswell speciální obřad, který ve středověku existoval ve východních církvích pro citově sblížené dvojice, nazývaný adelfopoiésis či bratotvorenije (do češtiny překládaný jako „svátost sbratření“), se silným důrazem na duchovní stránku vztahu („tito dva služebníci Tvoji zamilovali si jeden druhého láskou duchovní“).[3]

Zavedením institutu registrovaného partnerství není dotčeno právo uzavírat libovolná neregistrovaná partnerství či žít ve zvolené formě soužití (konkubinát, společná domácnost, vzájemná či jednostranná péče, postavení druha či družky atd.). Úřední registrace svazku je spojena s přijetím speciálního zákonem určeného okruhu povinností, omezení, práv či výhod, činí soužití průkaznějším a je považována i za známku toho, že stát uznává význam a hodnotu takového svazku. Institut má některé rysy obdobné manželství, ovšem obvykle s nižším rozsahem práv a povinností. Registrované partnerství odvozuje své poslání především z funkce rodiny a vztahu mezi manželi, zejména z hlediska vzájemné péče a domácího soužití, zatímco s obchodními, zájmovými, náboženskými, politickými či přátelskými formami vztahů a soužití obvykle institut spojován nebývá. Ve francouzském modelu je však hojně využíváno jako nižší, méně závazná obdoba manželství a bývá zmiňováno i využití pro soužití a vzájemnou péči osob bez sexuálního vztahu.[zdroj?]

Registrované partnerství v Česku

Podrobnější informace naleznete v článku Registrované partnerství v Česku.

Historie zákona

V Česku byl zákon o registrovaném partnerství v parlamentu navrhován v různých podobách už od 90. let 20. století. V roce 1998 Poslanecká sněmovna zamítla v prvním čtení první ucelený poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví, který v roce 1997 společně podali Zuzka Rujbrová (KSČM), Jana Gavlasová (ČSSD) a Jaroslav Zvěřina (ODS). Návrh zákona obsahoval paušální odkaz na zákon o rodině a oproti manželství vyjímal jen společnou výchovu dětí a adopci. Jedním z hlavních oponentů zákona byl Marek Benda (ODS), kterému vadilo zejména přiznání daňových výhod, které dle něho souvisí s výchovnou funkcí rodiny a byly by zneužitelné. Benda se rovněž obával, že do pěti let by byl ze zákona vypuštěn zákaz adopcí.[4]

V roce 1999 sněmovna zamítla další poslanecký návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví. Návrh podali Jan Zahradil (ODS), Monika Horáková (US), Jitka Kupčová (ČSSD) a Zuzka Rujbrová (KSČM). V parlamentní diskusi vynikly z oponentních argumentů zejména názory poslanců za KDU-ČSL Jiřího Karase, který takový institut považoval za demotivující pro ty, kdo by chtěli svou homosexualitu léčit, a Pavla Tollnera, který hovořil o „nepřijatelné apoteóze jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných zvráceností“, které, jak uvedl, chtěl původně nazvat prasečinkami. Za tento výrok byl kritizován. Sněmovna pak schválila návrh předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody na zamítnutí návrhu.[4]

V roce 2001 vláda Miloše Zemana předložila parlamentu vlastní návrh zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví,[5] vypracovaný z pověření vlády ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem, avšak poslanecká sněmovna jej vrátila vládě k dopracování, k čemuž pak už kvůli parlamentním volbám nedošlo. Hlavními argumenty odpůrců zákona byla obava z oslabení postavení tradiční rodiny a možnost výchovy dětí v homosexuálních svazcích. Nový návrh zákona o registrovaném partnerství upravila až v roce 2004 vláda Vladimíra Špidly, ale k projednání do parlamentu jej nepředložila. Gay a lesbické organizace kritizovaly, že k přípravě této verze nebyly přizvány.[4] Mírně upravenou verzi vládního návrhu, připravenou ve spolupráci se zástupci Gay a lesbické ligy, předložila 20. dubna 2004 skupina 9 poslanců (Jitka Kupčová (ČSSD), Taťána Fischerová (US‑DEU), Kateřina Konečná (KSČM), Jan Zahradil (ODS), Jaroslav Zvěřina (ODS), Zdeněk Jičínský (ČSSD), Vladimír Koníček (KSČM), Pavel Svoboda (US‑DEU) a Vlastimil Ostrý (US‑DEU), ten však byl v únoru 2005 sněmovnou zamítnut.

Až další poslanecký návrh z dubna 2005 byl schválen poslaneckou sněmovnou 16. prosince 2005 a pak senátem 26. ledna 2006. Prezident republiky Václav Klaus však zákon vetoval. Veto bylo nakonec přehlasováno poslaneckou sněmovnou dne 15. března 2006.[6]

Institut registrovaného partnerství tak v ČR platí od 1. července 2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. V roce 2008 byl zákon novelizován, šlo spíše o právně-technickou změnu a v rozsahu práv a povinností z partnerství plynoucích nedošlo k zásadním změnám.[7]

Podle českého práva trvající registrované partnerství bránilo až do roku 2016 tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Rada vlády pro lidská práva shledala takové ustanovení za diskriminační a vyzvala ministra pro lidská práva, aby předložil vládě návrh na nápravu tohoto stavu, který je dle právní analýzy Jana Wintra v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod i s ústavním pořádkem České republiky.[8][9] V roce 2015 se tato právní překážka stala na návrh Městského soudu v Praze předmětem přezkumu Ústavního soudu,[10] který v červnu 2016 zrušil ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, jenž osvojení bránilo, neboť jej shledal rozporným s právem na lidskou důstojnost, s právem na soukromý život a se zákazem diskriminace.[11] Nově tak osoba žijící v registrovaném partnerství adoptovat dítě může, občanský zákoník ale i nadále vylučuje společnou adopci (joint adoption). Také pokud by si jeden z partnerů osvojil dítě druhého partnera, z matriky bude vypuštěn zápis o původním rodiči.[12]

Do konce roku 2010, za 4,5 roku platnosti zákona se v Česku registrovalo 1111 párů, z toho více než 2/3 mužských. 26 partnerství bylo uzavřeno v zahraničí. 66 svazků bylo právně ukončeno.[13]

Někteří politici a odborníci prosazovali místo speciálního institutu pro dvojice osob stejného pohlaví, výkladem asociovaného s homosexuální orientací, šíře pojatý institut, který by nebyl vázaný na pohlaví partnerů. V roce 2011 se pro podobné řešení vyslovili například David Elischer z pražské právnické fakulty, ředitelka České demografické společnosti Jitka Rychtaříková, dlouhodobě ho podporuje Petr Nečas, vstřícně se k němu staví i ministr Jaromír Drábek nebo místopředsedkyně VV Dagmar Navrátilová a Vladimír Špidla. Proti se vyjádřili třeba ministr Jiří Pospíšil či tvůrce návrhu nového občanského zákoníku Karel Eliáš.[14]

K 31. 12. 2019 vstoupilo v ČR do RP 3 625 párů, z toho 2207 mužských a 1418 ženských. Za tu dobu se jich ovšem již 915 rozešlo. Z dostupných dat[15] není zřejmé, jestli se páry rozcházejí úmrtím nebo "rozvodem". Do roku 2011 počet párů vstupujících do RP klesal, od té doby mírně roste s výraznějším skokovým nárůstem v roce 2016, kdy začalo vstupovat i výrazněji více ženských párů než do té doby. To může souviset mimo jiné se snahou o právní změny (např. prosazení tzv. přiosvojení předloženého Poslanecké sněmovně již 2013[16]). Násobně více párů vstupuje v Praze, kde dlouhodobě vstupuje více mužských než ženských párů. Od roku 2018 vstupuje prakticky ve všech krajích vyjma Prahy více ženských párů do RP. Partnerky uzavírající partnerství jsou v průměru mladší než vstupující muži (33 oproti 37 letům). Oproti manželstvím mají obzvláště mužské registrované páry častěji vyšší věkový rozdíl mezi partnery (tzv. věková homogamie).[15]

Prohlášení o uzavření registrovaného partnerství

Vznik a zánik

Registrované partnerství v Česku mohou uzavřít dvě dospělé osoby stejného pohlaví (dvě ženy nebo dva muži), z nichž aspoň jedna má české státní občanství. Uzavírá se před pověřeným matričním úřadem (vždy jen jeden v kraji, partnerství osob bez trvalého pobytu v Česku registruje Úřad městské části Brno-střed). Partneři před úřadem činí prohlášení, které může, ale nemusí proběhnout veřejným a slavnostním způsobem. Úřad pak provede zápis do knihy registrovaného partnerství a vydá doklad o registrovaném partnerství. Tento stav se partnerům zapisuje i do občanského průkazu. Uzavření partnerství brání trvající manželství nebo registrované partnerství některého z partnerů.

Partnerství zaniká úmrtím, prohlášením za mrtvého, změnou pohlaví nebo rozhodnutím soudu o jeho zrušení, a to po vzájemné dohodě nebo i jen na žádost jednoho z partnerů, pokud ten prokáže, že partnerský vztah již fakticky netrvá.

Práva a povinnosti

Registrované partnerství zakládá partnerům řadu práv i povinností a promítá se do mnoha oblastí života. Jde zejména o:

  • společné záležitosti partnerství (partneři jsou zavázáni řešit společně věci týkající se jejich soužití)
  • zastupování (partneři se mohou zastupovat v běžných záležitostech, např. převzít dopis, půjčit knihu, zrušit rezervaci hotelu apod. a jednáním jednoho partnera jsou zavázání oba)
  • vyživovací povinnost (oba partneři by měli dle zákona sdílet stejnou životní úroveň a jsou povinni se k tomu vzájemně podporovat; rovněž po skončení partnerství může jeden z partnerů za určitých okolností požadovat výživné)
  • majetkové vztahy (partnerům nevzniká společné jmění a věci pořízené během partnerství nabývají buď do individuálního vlastnictví, nebo do podílového spoluvlastnictví rovným dílem)
  • nájem bytu (automaticky nevzniká ani společný nájem bytu a partneři jsou odkázáni na dohodu s pronajímatelem, partner však má právo užívat bytu druhého partnera a po úmrtí dojde k přechodu nájmu na pozůstalého partnera)
  • dědění a právo domáhat se ochrany osobnosti (pozůstalý partner dědí ze zákona v první dědické skupině stejným dílem spolu s dětmi zesnulého, v případě bezdětnosti dědí ve druhé dědické skupině spolu s rodiči zesnulého, a to nejméně polovinu dědictví; může také uplatňovat právo na ochranu osobnosti zemřelého partnera)
  • informace o zdravotním stavu (lékaři mohou partnera informovat o povaze onemocnění a potřebných lékařských výkonech)
  • institut osoby blízké (partneři jsou automaticky chápáni jako osoby blízké, což se promítá do řady dalších oblastí; na rozdíl od nesezdaného páru k tomu nemusí prokazovat splnění dalších podmínek)
  • zaměstnanost a hledání zaměstnání (místo výkonu a povahu zaměstnání partnera musí brát úřad práce v úvahu při hledání zaměstnání)
  • společně posuzované osoby (pro účely poskytování některých sociálních dávek se partneři považují za společně posuzované osoby)
  • živnost (partner může pokračovat v živnosti zesnulého partnera, je-li dědicem živnosti anebo spoluvlastníkem majetku užívaného k provozování živnosti)
  • trestní právo a daňové řízení (partner může zvolit svému partneru obhájce, podat odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, odepřít svědeckou výpověď proti svému partneru; dopustí-li se trestného činu na svém partnerovi, může být stíhán jen s jeho souhlasem)
  • vztah k dětem (partnerství nemůže být důvodem k odnětí dětí biologickému rodiči, druhý partner je povinen chránit zájem dítěte a podílet se na výchově, žijí-li ve společné domácnosti; jednomu z partnerů může být dítě svěřeno do pěstounské péče, může se stát poručníkem a od roku 2016 může také individuálně osvojit dítě (např. z ústavní péče); není možné tzv. přiosvojení, tedy adopce dítěte partnerem/partnerkou biologického rodiče žijícího v RP, který/která se zapíše buď na volné místo v rodném listě (má-li tam dítě jen jenoho rodiče), nebo nahradí jednoho z biologických rodičů (po jeho úmrtí či souhlasu) stejně, jak je to možné v manželství); v RP není možná společná adopce ani pěstounství oběma partnery[16]; přístup k umělému oplodnění je možný u lesbických párů, pokud zatají svůj vztah a jedna z partnerek předstírá s nějakým mužem neplodný heterosexuální pár[17])

Americká psychologická asociace zaujímá stanovisko, že děti stejnopohlavních párů mají užitek z výchovy u dvou „rodičů“ v rámci legálně uznávaného svazku podporovaného společenskými institucemi,[18][19][20] a že státní politika znemožňující stejnopohlavním párům uzavřít manželství se zdá být založena výhradně na sexuální orientaci, což bývá vnímáno jako důsledek stigmatu historicky spjatého s homosexualitou a strukturální manifestace tohoto stigmatu.[19]

Registrované partnerství v Evropě

Evropský soud pro lidská práva v roce 2010 konstatoval, že registrované partnerství není univerzálním lidským právem a smluvní státy Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemají povinnost jej umožňovat uzavřít. Zavedení či nezavedení registrovaného je věcí svobodného uvážení konkrétních států. Vzhledem k poměru hlasů soudců 4:3 a významu tématu lze očekávat, že věc bude řešit velký senát ESLP.[21][22][23]

Registrované partnerství je uzákoněno v následujících zemích:[24]

  • DánskoDánsko Dánsko (1989, od roku 2012 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • NorskoNorsko Norsko (1993, od roku 2009 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • ŠvédskoŠvédsko Švédsko (1994, od roku 2009 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • IslandIsland Island (1996, od roku 2010 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • GrónskoGrónsko Grónsko (1996, od roku 2015 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • MaďarskoMaďarsko Maďarsko (1996 pouze jako druh-družka, od roku 2009 registrované partnerství)
  • NizozemskoNizozemsko Nizozemsko (1998, od roku 2001 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (1998, od roku 2005 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • FrancieFrancie Francie (1999, tzv. pakt solidarity jako druh-družka; od roku 2013 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • BelgieBelgie Belgie (2000, od roku 2003 stejnopohlavní manželství)
  • NěmeckoNěmecko Německo (2001, od roku 2017 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • PortugalskoPortugalsko Portugalsko (2001, pouze jako druh-družka, od roku 2010 stejnopohlavní manželství,[25] od února 2016 též adopce dětí[26])
  • FinskoFinsko Finsko (2002, od 1. března 2017 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko (2003, pouze jako druh-družka, od roku 2014 jako registrované partnerství,[27] možný poručenský vztah k dítěti partnera)
  • LucemburskoLucembursko Lucembursko (2004, tzv. občanské partnerství jako druh-družka; od roku 2014 stejnopohlavní manželství,[28] též adopce dětí)
  • Spojené královstvíSpojené království Spojené království (2005, též společná adopce a adopce dítěte partnera od r. 2005 v Anglii a Walesu, od r. 2009 ve Skotsku, a od r. 2013 v Severním Irsku,[29] od roku 2014 stejnopohlavní manželství v Anglii, Walesu a Skotsku)
  • AndorraAndorra Andorra (2005, partnerství bez ohledu na pohlaví)
  • ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko (2005, kanton Curych od roku 2002, v celém Švýcarsku od r. 2007, adopce dítěte partnera od r. 2016, od r. 2022 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • ČeskoČesko Česko (2006, návrh zákona, který by umožnil adopci dítěte partnera, je v Poslanecké sněmovně PČR od září 2014, od června 2016 je možná individuální adopce osobou žijící v registrovaném partnerství, společná není možná)[30]
  • SlovinskoSlovinsko Slovinsko (2006), od r. 2011 též adopce dítěte partnera, stejnopohlavní manželství spolu se společnou adopcí schválené Národním shromážděním v březnu 2015 pozastaveno kvůli prosincovému referendu)
  • RakouskoRakousko Rakousko (2010, od 1. ledna 2019 stejnopohlavní manželství, společná adopce dětí od 1. ledna 2016, adopce dítěte partnera od r. 2013, od r. 2019 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • IrskoIrsko Irsko (2011[31], od r. 2015 po kladném výsledku květnového referenda stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • LichtenštejnskoLichtenštejnsko Lichtenštejnsko (2011)[32]
  • ManMan Man (2011)[33]
  • GibraltarGibraltar Gibraltar (2014)[34]
  • MaltaMalta Malta (2014, od roku 2017 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)[35]
  • ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko (2014)
  • EstonskoEstonsko Estonsko (Od 1. 1. 2016 s možností adopce dítěte partnera, od 1. 1. 2024 stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • ŘeckoŘecko Řecko (2015)
  • KyprKypr Kypr (2015)
  • ItálieItálie Itálie (2016, dříve pouze podpůrná právní úprava na regionální úrovni, italské soudy mohou v individuálních případech povolit adopci dítěte partnera)
  • Černá HoraČerná Hora Černá Hora (2021)[36]
  • Lotyšsko Lotyšsko (2022)[37]

Rakouský právník Helmut Graupner zastupoval v roce 2010 klienty, kteří se domáhali práva na registrované partnerství osob různého pohlaví, ale zastupoval též stejnopohlavní páry, které se domáhaly práva na manželství.[2][38] Rakouský Ústavní soud v roce 2003 manželství homosexuálů zamítl s tím, že posláním manželství je reprodukce, proti čemuž Graupner namítá, že manželství uzavírají i páry zcela neplodné a řada manželství zůstává do smrti bezdětná.[2]

Mimoevropské země

Registrované partnerství nebo obdobný institut vymezující práva a povinnosti pro soužití stejnopohlavních párů je uzákoněn v těchto mimoevropských zemích:

  • ArgentinaArgentina Argentina (2003, od roku 2010 stejnopohlavní manželství)[39]
  • AustrálieAustrálie Austrálie (federální zákon o neregistrovaném de facto soužití + různá právní úprava v jednotlivých státech a teritoriích, stejnopohlavní manželství legální od 9. prosince 2017 po kladném výsledku nezávazného plebiscitu)
  • BolívieBolívie Bolívie (Registrované partnerství od roku 2020)
  • BrazílieBrazílie Brazílie (2004, od roku 2013 stejnopohlavní manželství)
  • ChileChile Chile (od 22. listopadu 2015)
  • EkvádorEkvádor Ekvádor (2009, od roku 2019 stejnopohlavní manželství, bez adopce dětí[40])
  • IzraelIzrael Izrael (neregistrované soužití od r. 1994, uznává se zahraniční manželství)
  • JaponskoJaponsko Japonsko (certifikát o partnerství v některých městech a prefekturách; partnerství nebo manželství uzavřené v zahraničí uznávané v imigračních zákonech)
  • Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika (neregistrované soužití od r. 1999, od r. 2006 registrované partnerství i stejnopohlavní manželství, též adopce dětí)
  • KanadaKanada Kanada (2001 Nové Skotsko, 2002 Québec, od r. 2005 federálně uznané stejnopohlavní manželství)
  • KolumbieKolumbie Kolumbie (2007, od dubna 2016 stejnopohlavní manželství)
  • KostarikaKostarika Kostarika (stejnopohlavní svazky uznávány v určitých aspektech, návrh zákona o registrovaném partnerství předložen)
  • MexikoMexiko Mexiko (pouze hlavní město Mexico City – 2006 a stát Coahuila – 2007)
  • Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland (2005, od r. 2013 stejnopohlavní manželství)
  • Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké (22. červen 2015 – mimo Americkou Samou, předtím různé právní úpravy v jednotlivých státech)
  • Tchaj-wanTchaj-wan Tchaj-wan (registrované partnerství v některých městech a obcích, od 24. května 2017 stejnopohlavní manželství)
  • UruguayUruguay Uruguay (2005, od roku 2013 stejnopohlavní manželství)[41]
  • VenezuelaVenezuela Venezuela Pouze v Meridě

Odkazy

Reference

  1. ↑ Stenozáznam jednání Poslanecké sněmovny PČR
  2. ↑ a b c Rakouští heterosexuálové chtějí právo uzavírat registrované partnerství, Novinky.cz, 25. 5. 2010
  3. ↑ Svátost sbratření (Molitva na bratotvorenije – Euché eis adelfopoiésin, Souvislosti 14, 2003, č. 4, s. 18-19.
  4. ↑ a b c Historie homosexuality Archivováno 11. 12. 2010 na Wayback Machine., web Zvláštní duše, text nedatován, autor webu a textu neuveden
  5. ↑ Sněmovní tisk 1075: Vl. zák. o partnerském soužití osob téhož pohlaví, archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
  6. ↑ GL partnerství: Historický přehled. www.glpartnerstvi.cz [online]. [cit. 2010-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-25. 
  7. ↑ Zákon č. 239/2008 Sb., kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím
  8. ↑ Vláda ČR přes webarchiv.cz: 187. Kolokvium k individuálním adopcím dětí registrovanými partnery
  9. ↑ JUDr. Mgr. Jan Wintr, Ph. D. pro Gender Studies, o.p.s.: Právní analýza osvojení dítěte Archivováno 19. 3. 2013 na Wayback Machine.
  10. ↑ ČT24. Zákaz adopcí registrovanými partnery přezkoumá Ústavní soud. Česká televize [online]. 2015-04-08 [cit. 2015-04-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15, [cit. 2016-06-28]. Dostupné online.
  12. ↑ § 800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dostupné online.
  13. ↑ Jan Jiřička: Registrované partnerství slaví pět let, na matriku zašlo přes tisíc párů, iDnes.cz 1. 7. 2011
  14. ↑ Svatby by mohla nahradit registrace. Čechům se totiž do sňatků nechce, iDNES.cz, 30. 8. 2011.
  15. ↑ a b SLOBODA, Zdeněk. Registered Partnerships and LGBT Parenting in the Czech Republic. Gender a výzkum / Gender and Research. 2022-01-18, roč. 22, čís. 2, s. 139–169. Dostupné online [cit. 2022-12-27]. DOI 10.13060/gav.2021.023. 
  16. ↑ a b BUREŠOVÁ, Kateřina. Rodičovství a partnerství gayů a leseb v českém právu. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2020. ISBN 978-80-7330-371-6. 
  17. ↑ HAŠKOVÁ, Hana; SLOBODA, Zdeněk. Negotiating Access to Assisted Reproduction Technologies in a Post-Socialist Heteronormative Context. Journal of International Women´s Studies. 2018, roč. 20, čís. 1, s. 53–67. Dostupné online. 
  18. ↑ Marriage of Same-Sex Couples – 2006 Position Statement Canadian Psychological Association. www.cpa.ca [online]. [cit. 2010-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-19. 
  19. ↑ a b Case No. S147999 in the Supreme Court of the State of California, In re Marriage Cases Judicial Council Coordination Proceeding No. 4365(…)
  20. ↑ Pawelski JG, Perrin EC, Foy JM, et al. The effects of marriage, civil union, and domestic partnership laws on the health and well-being of children. Pediatrics. Červenec 2006, roč. 118, čís. 1, s. 349–64. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Strasbourg court rules that states are not obliged to allow gay marriage
  22. ↑ [1]
  23. ↑ Právo osob stejného pohlaví na uzavření manželství v dnešním rozhodnutí ESLP
  24. ↑ Sňatek homosexuálů umožňuje zatím jen pět zemí v Evropě. 004.cz, ČTK, 30. 12. 2009
  25. ↑ Portugal's president to ratify same-sex marriage law BBC News, 17. 5. 2010
  26. ↑ http://uk.reuters.com/article/uk-rights-portugal-adoption-idUKKCN0VJ1Z0
  27. ↑ Lidovky.cz; ČTK. Chorvatsko schválilo registrované partnerství, adopci nepovolilo. Lidovky.cz [online]. 2014-07-15 [cit. 2014-07-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ Associated Press. Luxembourg approves same sex marriage. Washington Post [online]. 2014-06-18 [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-19. (anglicky) 
  29. ↑ Government Digital Service. Child adoption. gov.uk [online]. Rev. 2012-12-01 [cit. 2012-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 115/2006 Sb. Zákon o registrovaném partnerství. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. 
  31. ↑ Civil Partnership and Certain Rights and Obligations of Cohabitants Act 2010. www.irishstatutebook.ie [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-23. 
  32. ↑ Aufenthaltsbewilligung für Lebenspartner. www.llv.li [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-13. 
  33. ↑ CIVIL PARTNERSHIP ACT 2011
  34. ↑ CIVIL PARTNERSHIP ACT 2014. www.gibraltarlaws.gov.gi [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. 
  35. ↑ NIELSEN, Nikolaj. Malta legalises same-sex unions and adoption. EUobserver [online]. 2014-04-15 [cit. 2014-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Usvojen Zakon o životnom partnerstvu. RTCG - Radio Televizija Crne Gore - Nacionalni javni servis [online]. [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (me) 
  37. ↑ Kamēr valsts nav noregulējusi viendzimuma pāru attiecību reģistrācijas jautājumu, to varētu darīt ar tiesas spriedumiem. www.diena.lv [online]. [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. 
  38. ↑ Heterosexuální pár z Lince chce uzavřít registrované partnerství, Novinky.cz, 10. 2. 2010, ČTK
  39. ↑ Argentina legalizes same-sex marriage, CNN.com, 15. 7. 2010.
  40. ↑ https://www.bbc.com/news/world-latin-america-48620744
  41. ↑ New Zealand parliament breaks into song after legalising gay marriage. the Guardian [online]. 2013-04-17 [cit. 2013-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj