Hrádek nad Nisou

Hrádek nad Nisou
	Horní náměstí
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Hrádek nad Nisou
Obec s rozšířenou působností	Liberec; (správní obvod)
Okres	Liberec
Kraj	Liberecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°51′10″ s. š., 14°50′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	7 882 (2023)
Rozloha	48,54 km²
Nadmořská výška	255 m n. m.
PSČ	463 34
Počet domů	1 667 (2021)
Počet částí obce	9
Počet k. ú.	7
Počet ZSJ	25
Kontakt
Adresa městského úřadu	Horní náměstí 73; 463 34 Hrádek n. N. ; mestohradek@muhradek.cz
Starosta	Josef Horinka (SLK)
	Oficiální web: www.hradek.cz
	Hrádek nad Nisou
Další údaje
Kód obce	564095
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrádek nad Nisou (německy Grottau, polsky Gródek nad Nysą) je město v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Žije zde přibližně 7 900^[1] obyvatel. Leží v Žitavské pánvi na okraji Lužických hor, asi 20 km severozápadně od Liberce a 6 km jihovýchodně od Žitavy blízko česko-německo-polského trojmezí. Protéká jím Lužická Nisa. Nedaleko města je zatopený lignitový důl Kristýna, který dnes slouží jako rekreační areál.

Město je členem mikroregionu Hrádecko-Chrastavsko a udržuje těsné kulturní vztahy s německým městem Žitava a polským městem Bogatynia. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Historie

Traduje se, aniž by pro to existoval písemný či archeologický důkaz, že již v 10. století vybudovali v údolí Lužické Nisy slovanští obyvatelé z kmene Milčanů nevelkou osadu s názvem Gród (hrad). Postupně však v oblasti převládlo obyvatelstvo německé národnosti, pozvané sem králem Přemyslem Otakarem II. Nejstarší písemná zmínka o Hrádku, zvaného tehdy Gra(d) pochází z roku 1287 a je dnes uložena v Národním archivu v Praze ve formulářové sbírce pražského biskupa Tobiáše z Bechyně.^[4] Hrádecko bylo původně součástí tzv. župy Záhvozdí (Zagost), od 12. století bylo částí Českého království a procházela jím důležitá obchodní stezka z Prahy k Baltskému moři. Od 13. století patřil pod panství Grabštejn, v jehož držení se vystřídaly rody pánů z Donína, Mehlů ze Střelic, Hoffmannů z Grünbühelu, z Čirnhausu, Valdštejna, Nostic, Trauttmansdorffu, Gallasů a Clam-Gallasů. Ve 14. století si ve městě pánové z Donína postavili hrad, na jehož místě byla v 18. století zřízena textilní manufaktura.^[5] Město vypálili husité a bylo poničeno pruskými vojsky roku 1866. Dočkalo se ale i přízně ze strany své vrchnosti. V roce 1581 Jiří Mehl ze Střelic vymohl městu u císaře právo trhu, konaného každý pátek, a to ke škodě sousední královské Žitavy, do jejíhož mílového práva Hrádek náležel.^[6] V roce 1655 městečku zase Adam Matyáš, hrabě Trauttmansdorff odpustil měšťanům robotu výměnou za plat 60 zl. ročně.^[7] V letech 1764 a 1779 Hrádek navštívil císař Josef II. a v roce 1938 říšský maršál Hermann Göring. Město bylo do poloviny 20. století převážně německé, česká škola zde vznikla až roku 1925. Za druhé světové války pracovali ve zdejším zbrojním závodě Spreewerke stovky zahraničních dělníků na nucených pracích. Po skončení války byla většina zdejších původních obyvatel vysídlena.

Členění města

Dolní Sedlo (Spittelgrund) bývalo majetkem žitavského špitálu, v jeho okolí jsou pískovcové skály a nacházejí se zde zkameněliny.
Dolní Suchá (Nieder Berzdorf) je v záznamu z roku 1562 nazývána Dolleyssy Bertelsdorf. V obci bylo na přelomu 19. a 20. století 122 domů s 800 obyvateli a velká textilní továrna Limburger.
Donín (Dönis) byla původně samostatná obec založená údajně drážďanskými osadníky ve 13. století. Součástí Hrádku se stal po druhé světové válce. Historickou památkou je sousoší „Pieta“.
Horní Sedlo (Paß) je nejvýše položenou obcí Hrádecka, připomínanou od r. 1628. Místní obyvatelé se živili jako dřevorubci a domácí tkalci, docházelo zde k přepadání pocestných a úkryt zde nacházeli pašeráci. Obec patřívala do okresu Jablonné v Podještědí a ve 30. letech 20. století zde bylo postaveno pásmo železobetonových bunkrů na obranu republiky.
Hrádek nad Nisou (Grottau)
Loučná (Görsdorf) byla založena saskými přistěhovalci snad již ve 13. století. V 19. století vzniklo v obci několik textilních továren (například Leitenberger), ale také cihelna, slévárna a také chemická a strojírenská továrna.
Oldřichov na Hranicích (Böhmisch Ullersdorf) je rozdělenou obcí jejíž jedna část leží na polském území, kde se jmenuje Kopaczów. První zmínka o vsi je z roku 1287.^[4]
Uhelná (Kohlige) byla založena poč. 18. století neznámým uhlířem.
Václavice (Wetzwalde) jsou poprvé zmíněny roku 1326. Nedaleko vsi jsou pískové lomy a býval zde i důl na markazit. Bylo zde založeno jedno z prvních JZD v celé republice.

Hospodářství

V okolí města byly v 19. století otevřeny doly na těžbu lignitu. V 19. a 20. století se stalo významným střediskem textilního a strojírenského průmyslu. Působila tady např. zbrojovka Walther, továrna na vlněné a bavlněné zboží nebo závod na výrobu pneumatik Elliot.^[8]. Dnes zde jsou následující podniky:

Vulkan Medical, a.s.
Ernst Bröer
KSM Castings CZ, s.r.o
Tristone Flowtech Czech Republic, s.r.o.
EFTEC (Czech Republic) a.s.
Drylock Technologies s.r.o.
Hunter s.r.o.

Od 8. října 2006 je v obci v provozu sluneční elektrárna (největší v Česku do 30. 1. 2007, kdy byla spuštěna elektrárna v Bušanovicích) využívající fotovoltaické články s maximálním výkonem 61 kW. Panely jsou umístěny na střeše Základní školy T. G. Masaryka.

Doprava

Roku 1859 byl zahájen provoz na železniční trati z Liberce přes Hrádek nad Nisou do německé Žitavy a dále do Löbau. Trať 089, jak je značena v jízdním řádě, dnes vede v úseku Liberec – Hrádek nad Nisou – Žitava – Varnsdorf, zde se trať dělí na větve do Rybniště a německého Seifhennersdorfu. V Hrádku se nachází nádraží, na němž staví osobní vlaky z Liberce do Rybniště, resp. Seifhennersdorfu, které na základě vítězství ve výběrovém řízení provozuje německý dopravce Vogtlandbahn.^[9] V Hrádku mají zastávku i spěšné vlaky z Liberce do Drážďan.

Město leží v integrovaném dopravním systému Libereckého kraje IDOL. Obcí prochází silnice I/35.

Školství

Město má čtyři mateřské a čtyři základní školy.

Pamětihodnosti

Kostel sv. Bartoloměje – poprvé zmiňován roku 1287,^[4] v roce 1586 byl renesančně přestavěn. Jeho dnešní podoba je z roku 1764.
Chrám Pokoje – postaven v letech 1900–1901 v novogotickém stylu jako kostel luteránský. Dnes patří církvi československé husitské.
Celní kámen – z 19. století, připomínkou rakousko-německého ujednání o clech. Nachází se v prostorách celnice v Žitavské ulici.
Rybářský kamen – z roku 1565, stával u hraničního Bílého potoka a rozhraničoval rybářské revíry. Dnes je umístěn v Tovární ulici.
Trojmezí – místo setkání české, německé a polské hranice při ústí Oldřichovského potoka do Lužické Nisy.
Hrad Grabštejn – významný hrad tvoří dominantu celého Hrádecka. Původně raně gotický hrad, renesančně přestavěn (unikátní kaple sv. Barbory). Ve 20. století poničen a téměř zapomenut, dnes nákladně restaurován.
Restaurace Lidový dům
Meteorologický sloup z roku 1927 umístěný při vstupu do městského parku.^[10]

Přírodní zajímavosti

Rekreační areál Kristýna – vznikl zatopením lignitového dolu v 70. letech 20. století. Nabízí ubytování, podmínky k provozování vodních sportů a rybaření.^[11]
Popova skála – 568 m vysoký vrch s vyhlídkou v Lužických horách
Horní skály (Obrvégry) – skupina skal nedaleko Horního sedla s mnoha horolezeckými terény
Trojmezí (Lužická Nisa) na Česko-německo-polské státní hranici

Rodáci

Franz Sitte (1896–1960), katolický kněz německého původu, oběť komunistického režimu v Československu
Eduard Winter (1896—1982), německý historik filosofie a náboženství

Partnerská města

Bogatynia, Polsko
Kralupy nad Vltavou, Česko
Žitava, Německo

Galerie

Hrádecká ulice s cyklistou
Cyklistické pruhy v centru města
Kostel sv. Bartoloměje
Horní náměstí před městským úřadem
Česko-polsko-německé trojmezí
Horní náměstí s městským úřadem a kostelem sv. Bartoloměje
Horní náměstí s fontánou a morovým sloupem sv. Anny
Pomník císaře Františka Josefa v městském parku
Městský park
Vila ředitele továrny Oswalda Schuberta (1924) ve Václavské ulici
Bývalá textilní manufaktura (1723) v Liberecké ulici
Řeka Lužická Nisa
Železniční stanice

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
↑ ^a ^b ^c PROCHNO, Joachim (ed), Regesten zur Geschichte der Stadt und des Landes Zittau 1234–1437, Neues lausitzisches Magazin 113, 1937, s.79–198, zde č. 44, s. 101; Regesta Diplomatica nec non epistolaria Bohemiae ez Moraviae II, Praha, 1882, č. 2537, s. 1091, (bez uvedení data), dostupné on-line pod: http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=8&bookid=132&page=1100 Archivováno 6. 3. 2014 na Wayback Machine.
↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrádek nad Nisou – hrad, s. 155.
↑ SEELIGER, Ernst Arwil. Geschichte des Reichenberger Bezirkes bis zum Ausbruch des Dreißigjährigen Krieges, Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg in Böhmen III/1. 1. vyd. Liberec: [s.n.], 1936. S. 65.
↑ MLADENOVÁ, Miluše. Město Hrádek nad Nisou (1581–1945) Archivní inventář. nevydáno, interní tiskovina. vyd. Liberec: SOkA Liberec, 1964. S. 18.
↑ firmy z roku 1898
↑ http://dopravni.net/zeleznice/1992/vogtlandbahn-vyrazi-od-grafikonu-2010-na-trat-liberec-%E2%80%93-rybnisteseifhennersdorf/
↑ TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 169–170.
↑ http://www.hradek.cz/kristyna/

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Hrádek u Liberce. Sv. 11, str. 743
VYDRA, František, a kol. Hrádecko–Chrastavsko na starých pohlednicích. Hostivice: Baron, 2005. ISBN 80-86914-04-6.