Gustav Schmoranz

Gustav Schmoranz
Gustav Schmoranz
Gustav Schmoranz
Narození 16. září 1858
Slatiňany, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. prosince 1930 (ve věku 72 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Slatiňany
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání režisér, architekt, scénograf, učitel, teatrolog, překladatel, divadelní režisér, výtvarník a vysokoškolský učitel
Rodiče František Schmoranz starší
Příbuzní František Schmoranz mladší, Jan Schmoranz a Josef Schmoranz (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Schmoranz (16. září 1858 Slatiňany[1] – 21. prosince 1930 Praha[2]) byl český divadelní režisér, výtvarník a ředitel Národního divadla v Praze.

Život

Absolvoval Vysoké učení technické v Praze a stal se architektem. Studoval také na pařížské École des beaux-arts a později ve Vídni a v Londýně.[3] Od roku 1887 byl profesorem Umělecko-průmyslové školy v Praze. Zajímal se o divadlo a psal články o divadle, např. do časopisů Lumír a Zlatá Praha. Po studijním pobytu v Káhiře napsal německy psané a jím ilustrované dílo o orientálním skle.[3] V roce 1898 spolupracoval jako technický poradce se spolkem Máj a se spisovatelem a pozdějším režisérem Jaroslavem Kvapilem na založení Divadla Uranie, umístěného původně na pražském Výstavišti u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství [4]

Jako člen Společnosti Národního divadla, která převzala správu Národního divadla po Družstvu Národního divadla, se stal na období od května 1900 do dubna 1922 ředitelem Národního divadla v Praze. Do Národního divadla přivedl Jaroslava Kvapila a Karla Kovařovice, kteří pak v dalších letech formovali činohru a operu Národního divadla.[5] V období jeho působení jako ředitele byla na scéně ND uváděna díla nových českých dramatiků, např. Fráni Šrámka, J. Mahena, V. Dyka a S. Loma.

Hrob rodiny Schmoranzů ve Slatiňanech

V Národním divadle vykonával rovněž funkci režiséra a jevištního výtvarníka. V roce 1918, po odchodu Jaroslava Kvapila, se stal i šéfem činohry. V dubnu 1920 bylo Národní divadlo převedeno pod zemskou správu a Schmoranz v roce 1922 opustil místo ředitele a jeho nástupcem se stal Jaroslav Šafařovič.[6]

Režie, výběr

Scéna, výběr

Citát

„ Hřmotný zjev Gustava Schmoranze byl pravým opakem jeho dobrácké a někdy až prostomyslné povahy. Za mládí vznosný krasavec černé brady, jenž vypadal jako by nezkrotný dobyvatel ženských srdcí, byl Schmoranz už tenkrát jenom tím předobrým synem, bratrem a strýčkem, jímž zůstal do posledka, a se vším svým neobyčejným smyslem pro život rodinný nikdy si nedovedl a také nechtěl založit vlastní domácnost. “
— Jaroslav Kvapil[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1842-1862 ve Slatiňanech, sign.1035, ukn 8839, str.155. Dostupné online.
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 440
  3. ↑ a b Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 490
  4. ↑ .Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 199–200
  5. ↑ František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 244, ISBN 80-200-0782-2
  6. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 479
  7. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 489

Literatura

Externí odkazy

ředitelé Národního divadla v Praze
Předchůdce:
František Adolf Šubert 		1902–1922
Gustav Schmoranz 		Nástupce:
Jaroslav Šafařovič

Zdroj