František Schmoranz mladší

František Schmoranz
František Schmoranz mladší
František Schmoranz mladší
Narození 19. listopadu 1845
Slatiňany, Rakouské císařství
Úmrtí 12. ledna 1892 (ve věku 46 let)
Praha, Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení městský hřbitov Slatiňany
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání architekt, učitel, ilustrátor a designér
Rodiče František Schmoranz starší
Příbuzní Gustav Schmoranz, Jan Schmoranz a Josef Schmoranz (sourozenci)
Ocenění Řád Františka Josefa řfj1 1873
Řád Medžidie řm 1876
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Schmoranz mladší (19. listopadu 1845, Slatiňany[1] – 12. ledna 1892, Praha[2]) byl architektem a prvním ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze.

Život

Narodil se ve Slatiňanech v domě čp. 88 v rodině Františka Schmoranze staršího, stavitele a zedníka, a jeho manželky Františky, dcery hostinského Václava Novotného ze Slatiňan. [1] Absolvoval reálku v Kutné Hoře a poté studoval na pražské polytechnice. Absolvoval studijní cestu po Německu, v Hamburku byl zaměstnán jako architekt a seznámil se zde s orientálním uměním. Roku 1873 se vrátil do Vídně a projektoval pavilony pro světovou výstavu. Poté absolvoval s architektem Janem Machytkou cestu zaměřenou na orientální architekturu a umění po Palestině a Egyptě. Od roku 1874 ve Vídni s Machytkou společně provozovali vlastní architektonickou kancelář. Od roku 1882 byl uměleckým inspektorem c. a k. textilních průmyslových škol v Rakousko-Uhersku.

Roku 1885 přesídlil do Prahy, kde se stal prvním ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Zároveň byl jmenován c. a k. stavebním radou.[3] V roce 1887 byl na téže škole jmenován profesorem architektury jeho mladší bratr Gustav Schmoranz. Roku 1890 byl jmenován dopisujícím členem IV. třídy České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.[4]

Zemřel uprostřed práce ve 46 letech, svobodný a bezdětný.

Ocenění

Roku 1873 byl za svou činnost oceněn řádem Františka Josefa I., roku 1876 pak tureckým řádem Medžidžie (turecky: Mecidiye, anglicky Medjidie).

Hrob rodiny Schmoranzů ve Slatiňanech

Dílo

Jeho zájem o orientální umění se výrazně odrazil v jeho realizovaných i nerealizovaných projektech. Pro světovou výstavu ve Vídni roku 1873 projektoval Egyptsko-súdánský pavilon. Po vzniku ateliéru se společně s Janem Machytkou účastnili řady soutěží na veřejné stavby po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Dlouhá je i řada realizovaných staveb. V Trenčianských Teplicích navrhli hlavní lázeňskou budovu a také budovu tureckých lázní Hammam, na níž měl Schmoranz zřejmě výraznější podíl.

S Janem Machytkou projektoval roku 1882 novorenesanční budovu Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V soutěži na projekt Národního muzea v Praze získali druhou cenu. Schmoranz navrhl mj. též rekonstrukci Vlašského dvora v Kutné Hoře.

1882 - Letohrádek barona Drasche z Wartinberka v oboře pod Kunětickou horou.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1842-1862 ve Slatiňanech, sign.1035, ukn 8839, str.86. Dostupné online.
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  3. ↑ Pobytová přihláška u pražského magistrátu
  4. ↑ Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1900, s. 36
  5. ↑ Lovčí zámeček z roku 1882

Literatura

  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Schmoranz, František mladší, s. 429. 
  • heslo Schmoranz František. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7203-007-8. Svazek XXIII. S. 14–15.
  • ŠULC, Ivo. František Schmoranz mladší. In: Šulc Ivo, Uhlík Jan, Uhlíková Kristina. František Schmoranz starší a rod Schmoranzů ze Slatiňan. Praha: Artefactum, 2020. ISBN 978-80-88283-40-9.

Externí odkazy

Zdroj