Gabriela Preisová
Gabriela Preissová | |
---|---|
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
| |
Rodné jméno | Gabriela Marie Sekerová |
Narození |
23. března 1862 Kutná Hora Rakouské císařství |
Úmrtí |
27. března 1946 (ve věku 84 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Pseudonym | Matylda Dumontová |
Povolání | spisovatelka, dramatička |
Národnost | česká |
Stát | České království, Československo |
Témata | literatura |
Významná díla | Její pastorkyňa, Gazdina roba |
Manžel(ka) | Jan Preiss, Adolf Halbaerth |
Děti | Dimitrij Preiss |
Příbuzní | vnuk Pavel Preiss |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gabriela Preissová, rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová (23. března 1862 Kutná Hora[1] – 27. března 1946 Praha[2]), byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla.
Život
Mládí
Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec jí zemřel 5. 2. 1863.[3] Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel jí zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 1871–1874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes.[4]
První manželství
V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem (1838–1908), za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě.[5]
Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanských Slovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižního Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla.[6] Vychovali spolu tři děti: JUDr. Richarda Preisse (1882), JUDr. Dimitrije Preisse (1889) a Gabrielu Preissovou (nar. 1892)[7].
Mezi roky 1903 až 1906 si Preissová nechala postavit secesní vilu na rozlehlém pozemku v Jevanech od architekta Josefa Fanty.
Druhé manželství
4. 10. 1908 se provdala podruhé za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha (nar. 1858 v Těšíně) ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijské Puly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi vedeni v Soupisu pražských obyvatel, spolu s dětmi z prvního manželství Gabriely.[8]
Za první světové války byl Adolf Halbaerth velitelem zajateckého tábora v Milovicích.[9] Byla obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila k ubodání jednoho z ruských zajatců. Vyšetřování trvalo rok a manžel byl z trestu přeložen do Šamorína.[10][11]
Po první světové válce
Po první světové válce žila v Praze, na letní měsíce jezdila do Chlumu u Třeboně. Protože Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici.[12]
Zemřela v Praze, po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově.
Literární činnost
Jako dvanáctileté děvče se dostala do Hodonína a strávila tam několik let raného mládí, sžila se s moravským Slováckem. Dávala se nést dobovou zálibou ve všelikém folklóru, vtělila do svých próz zaslíbenou zemi svých očí a smyslů velmi po svém, živě, barvitě, přitažlivě. Tyto zkušenosti pak zpracovala literárními prózami. Její próza ze Slovácka ji přiřadila k moravským svědkům Moravy, k Mrštíkům a Herbenovi. Její dvě slovácká dramata zlákala dva mistry hudby, kteří v nich našli jasný a přímočarý děj v provedení výrazném, krevnatém, neproblematicky spádném, tedy vlastnosti tak vzácné, a tak rozhodující pro námět operní: a tak tedy je s „Gazdinou robou“ je spjato jméno J. B. Foerstra, a s „Její pastorkyní“ jméno Leoše Janáčka, jeden z největších výbojů české opery vůbec, nadaný životem daleko za hranice českého místopisu i daleko nad normální životní dobu dramatického díla.
A že v přimknutí Gabriely Preissové k svěží a malebné lidovosti nešlo o náhodu, dokazuje obsáhlý doplněk k její mu literárnímu Slovácku — její prózy ze života slovinského v Korutanech. Zde Gabriela Preissová dává svědectví jako jediná v české literatuře dává o celém jihoslovanském kmeni, jenž v hotové záplavě českých próz a české lyriky z Dalmácie, Chorvatska a Srbska by zůstal jinak úplně opomenut. Jde tedy o organický doplněk jihoslovanských námětů v české literatuře a o další historickou zásluhu. V životě Gabriely Preissové bylo i jinak dost práce a prací: ale ty dva činy, to moravské Slovácko, ty slovinské Korutany, postačí k chvále a trvalé platnosti.[13]
V letech 1915–1946 byla členkou Moravského kola spisovatelů.
Dílo
Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz.
Próza
- Čeledín a dcera ze statku (1877) – prvotina
- Akrobatka (1887) – novela [14]
- Korutanské povídky (1895) – povídky [15]
- Ideály (1889)
- Obrázky ze Slovácka (1886)
- Črty ze Slovácka Gabriely Preissové (1890)
- Nové obrázky a črty (1893)
- Když hvězdy padaly (1898) – povídky [16]
- Co život vyprávěl (1899) – povídky [17]
- Talmové zlato (1901) – povídka z Korutanska [18]
- Dědicové (1901) – venkovský realismus [19]
- Povídky zimní zahrady (1901) – povídky [20]
- Porosené pavučiny (1902) – povídky
- Zahrady (1925) – povídky Gazda z Gomby, Trio u sv. Romalda, Zahrada, Dvě ukolébavky.[21]
- Zlatý hoch (1930) – román setmělé klenby rokoka [22]
- Zatoulaná píseň (1932) – román českého hudebníka [23]
Drama
- Gazdina roba (1889) – zhudebněna J. B. Foersterem pod názvem Eva. Tragický příběh švadleny Evy, která opustí muže a odejde s milencem za prací do Rakouska. Když pochopí, že se kvůli ní milenec nerozvede, utopí se v Dunaji.
- Její pastorkyňa (1890) – zhudebněna Leošem Janáčkem, tragédie ze Slovácka. Mladá žena čeká nemanželské dítě a její matka toto dítě zabije, aby se mohla nevlastní dcera výhodně vdát. Vše je ale prozrazeno.[24]
- Podvečerní selanky (1911)
- Cestou za štěstím (1932)
Veřejné pocty
- V roce 1925 byla zvolena řádnou členkou České akademie věd a umění.[25]
- V roce 1926 byla G. Preissová jmenována čestnou občankou Kutné Hory. U tamního chrámu sv. Barbory spisovatelka zasadila „lípu Gabriely Preissové“ (listopad 1925).[26]
- Ulice Gabriely Preissové jsou v Brně, Hodoníně, Prostějově a Karviné.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
- ↑ [Věstník československého filmu, 5.4.1946, s. 62 (dostupné online v NK ČR)]
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online.
- ↑ ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online. (kap. Cestou k literatuře a divadlu
- ↑ REDAKCE. Preissová odhalila prostá venkovská dramata Slovácka. Hodonínský deník. 2012-03-25. Dostupné online [cit. 2022-10-31].
- ↑ Úmrtí. Národní listy. 4. 2. 1908, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Gabriela Preissová: Nám patří zahrady celého světa. Lidové noviny. 5. 8. 1932, s. 1.
- ↑ ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová v letech 1890-1918. digilib.phil.muni.cz. 2013-07-10, s. [167]–235. Dostupné online [cit. 2020-09-25].
- ↑ OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083.
- ↑ ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online. (kap. Stáří a smrt)
- ↑ Dvě životní výročí. Pestrý týden [online]. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 27. 3. 1937
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Akrobatka [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1887 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Korutanské povídky Gabriely Preissové [online]. Praha: J. Otto, 1895 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Když hvězdy padaly [online]. Praha: F. Šimáček, 1898 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Co život vyprávěl [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1899 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Talmové zlato [online]. Praha: F. Šimáček, 1901 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Dědicové [online]. Praha: J. Otto, 1913 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Povídky zimní zahrady [online]. Praha: Šolc a Šimáček, 1924 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Zahrady [online]. Praha: B. Kočí, 1925 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Zlatý hoch [online]. Praha: Praha, 1930 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Zatoulaná píseň [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1932 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ PREISSOVÁ, Gabriela. Její pastorkyňa [online]. Praha: F. Šimáček, 1891 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 243
- ↑ archfoto.cz: V parku před Svatou Barborou. www.archfoto.cz [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05.
Literatura
- FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 112.
- ČERNÝ, František. Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 92, 96–97, 130, 303
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. S. 219–220.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století – redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 590.
- DEYL, Rudolf. Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 96–97, 343
- JUSOVÁ, Iveta. "Gabriela Preissová's Women-Centered Texts: Subverting the Myth of the Homogeneous Nation." Slavic and East European Journal 49:1 (Spring 2005): 63–78.
- KLOSOVÁ, Ljuba. Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 23, 51, 54, 59–61, 65, 101, 237, 245–246, 252, 254, 263
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083.
- ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 626.
- ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová. Praha: Divadelní ústav, 1962. 30 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriela Preissová na Wikimedia Commons
- Autor Gabriela Preissová ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gabriela Preissová
- Digitalizovaná díla Gabriely Preissové v Národní digitální knihovně.
- Gabriela Preissová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Gabriela Preissová v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Gabriela Preissová v databázi Archivu Národního divadla
- Gabriela Preissová v archivu Národního divadla Brno
- Gabriela Preissová ve Filmové databázi
- Gabriela Preissová: Z mého alba, 1890.
- Právnická fakulta Univerzity Karlovy: Dimitrij Preiss
- Právnická fakulta Univerzity Karlovy: Richard Preiss