Josef Fanta

Josef Fanta
Narození 7. prosince 1856
Sudoměřice u Tábora
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. června 1954 (ve věku 97 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání architekt,
vysokoškolský pedagog
Manžel(ka) Julie Fantová-Kusá
Děti Marie Fantová
Příbuzní Jan Kameníček prasynovec
Hnutí secese
Významná díla Hlavní nádraží v Praze Wiehlův dům (Praha)
Ovlivněný Antonín Wiehl
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Fanta (7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora[1] – 20. června 1954 Praha[2] ) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací (např. O svérázu krojovém a bytovém), věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Náleží ke generaci Národního divadla. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, spolupracoval a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[3] Od počátku 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.

Život

Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka (svého profesora a architekta, autora např. Národního divadla, Rudolfina) při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění.

Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, odbavovací budově dřívějšího Nádraží císaře Františka Josefa (dnes Hlavního nádraží v Praze), budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru (památník bitvy u Slavkova). Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 1912–1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek (kostel svatého Václava na Zderaze a Slavína na Vyšehradě) a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19. století.

Je autorem návrhu sgrafit Wiehlova domu čp. 792 na Václavském náměstí (1894–96) společně s Mikolášem Alšem.[4][5]

Jeho manželkou byla Julie Fantová-Kusá, významná pracovnice ženského emancipačního hnutí a starostka brněnského ženského spolku Vesna. Měli tři děti: dcery Marii a Evu a syna Josefa, který zemřel na italské frontě během první světové války. Dcera Maria se stala známou novinářkou a překladatelkou, psala pod pseudonymem Ma-Fa, měla dlouhodobý romantický vztah s českým politikem Janem Masarykem[6].

Dílo

Výtvarné

Architektonické

Literární

  • O svérázu krojovém a bytovém (1895)

Ocenění díla

Galerie

  • Průčelí hlavního nádraží v Praze
    Průčelí hlavního nádraží v Praze
  • Původní hala nádraží, dnes Fantova kavárna
    Původní hala nádraží, dnes Fantova kavárna
  • Hlávkova kolej, Praha, Nové Město
    Hlávkova kolej, Praha, Nové Město
  • Pomník Mohyla míru na Slavkovském bojišti
    Pomník Mohyla míru na Slavkovském bojišti
  • Západní historická kopule v Astronomickém ústavu na Ondřejově
    Západní historická kopule v Astronomickém ústavu na Ondřejově
  • Bývalá pracovna J. J. Friče na ondřejovské hvězdárně
    Bývalá pracovna J. J. Friče na ondřejovské hvězdárně
  • Wiehlův dům na Václavském nám. v Praze (návrh ornamentálních sgrafit)
    Wiehlův dům na Václavském nám. v Praze (návrh ornamentálních sgrafit)
  • Spolkový dům Hlahol
    Spolkový dům Hlahol
  • Vosmíkova vila, Praha 5
    Vosmíkova vila, Praha 5
  • Budova ministerstva obchodu, 1928–34[11]
    Budova ministerstva obchodu, 1928–34[11]
  • Sv. Vaclav na Zderazě
    Sv. Vaclav na Zderazě
  • Kostel svatého Jana Nepomuckého v Rožmitále
    Kostel svatého Jana Nepomuckého v Rožmitále

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Zemřel dr. arch. J. Fanta. Rudé právo. 22. 6. 1954, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  4. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  5. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 39967/1-1138 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Josef Fanta https://www.payne.cz/3xS43787/FantaJosef.htm
  7. ↑ Vila Bohumila Hobzeka Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. na stránkách Slavné vily.
  8. ↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 528-529.
  9. ↑ MACÁKOVÁ, Olga. Čeněk Vosmík [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012 [cit. 2020-10-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  11. ↑ http://www.mpo.cz/dokument18907.html, 18. 5. 2015.

Literatura

  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Fanta, Josef, s. 209. 
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 45, 67, 77, 82, 171, 199, 216.

Externí odkazy

Zdroj