Fridrich Ferdinand Rakouský

Fridrich Ferdinand Leopold Rakouský
Fridrich Ferdinand Leopold Rakouský
Rodné jméno	Friedrich Ferdinand Leopold
Narození	14. května 1821 ; Vídeň
Úmrtí	15. října 1847 (ve věku 26 let) ; Benátky, Rakouské císařství
Rodiče	Karel Ludvík Rakousko-Těšínský a Jindřiška Nasavsko-Weilburská
Příbuzní	Marie Karolína Rakouská, Marie Terezie Izabela Rakouská, Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský a Vilém Rakousko-Těšínský (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnost	Viceadmirál
Sloužil	Rakouské císařství
Složka	Rakouské námořnictvo
Velel	velitel rakouské floty
Války	Druhá turecko-egyptská válka
Vyznamenání	Rytířský kříž tereziánského řádu
	multimediální obsah na Commons

Fridrich Ferdinand Leopold Rakousko-Těšínský německy: Friedrich Ferdinand Leopold von Habsburg-Lothringen; (14. května 1821, Vídeň – 5. října 1847, Benátky) byl rakouský arcivévoda a velitel rakouského vojenského námořnictva pocházející z těšínské neboli vojevůdcovské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Původ

Byl třetím synem těšínského knížete arcivévody Karla Ludvíka a princezny Jindřišky Nasavsko-Weilburské. Jeho dědečkem byl císař Leopold II.

Námořní kariéra

Za svou životní kariéru si zvolil službu u námořnictva, což bylo u habsburského rodu něco nevídaného. V 16 letech vstoupil na vlastní žádost do námořnictva. V 19 letech již velel fregatě Guerriera. Za druhé turecko-egyptské války se proslavil roku 1841 při obléhání Saidy dobytím pevnosti. Odtud pokračoval do Sýrie a Palestiny, kde jako rakouská námořní posila v anglicko-turecké válce dobyl pevnost Saint-Jean d'Acre,^[1] za což získal rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Ke dni 21. srpna 1844 byl jmenován velitelem válečného námořnictva a povýšen na viceadmirála.

Ve své nové funkci se s chutí pustil do práce. Snažil se zlomit monopol benátských dodavatelů a správní úřad pro námořnictvo podrobil tvrdé kontrole. Nechal postavit sklady pro uložení výstroje lodí mimo službu, zavedl pravidelnou námořní výuku a pro žáky pátého ročníku námořní akademie přímou službu na lodích. Též vydělil dělostřelectvo jako samostatnou složku.

Zemřel na žloutenku 5. října 1847 v Benátkách a jeho tělo spočinulo v kostele San Giovanni Battista di Malta.