Franz Schoedler

Franz Schoedler
Generální inspektor pěchoty
Ve funkci: 23. října 1911 – 22. ledna 1914
Předchůdce	Marijan Varešanin
Nástupce	Ernst von Leithner
Velitel 11. armádního sboru ve Lvově
Ve funkci: 12. března 1909 – 23. října 1911
Předchůdce	Karl hrabě Auersperg
Nástupce	Dezsö Kolossváry
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900)
Narození	10. ledna 1851 Vídeň
Úmrtí	23. května 1928 (ve věku 77 let) Vídeň
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Karl Alexander Schoedler (10. ledna 1851 Vídeň – 23. května 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1871, byl štábním důstojníkem u různých jednotek pěchoty po celé monarchii. V letech 1909–1911 byl velitelem 11. armádního sboru v Haliči a v roce 1910 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. V závěru kariéry zastával funkci generálního inspektora pěchoty (1911–1914), aktivní službu opustil krátce před začátkem první světové války.

Pocházel z rodiny důstojníka. Základní vzdělání získal v Linzi, v letech 1867–1871 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde byl ve stejném ročníku s pozdějším dlouholetým náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem.^[1] Do armády vstoupil v roce 1871 jako poručík k 14. pěšímu pluku v Linzi,^[2] později strávil rok u 10. pěší brigády v Olomouci.^[3] V letech 1874–1876 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegscchule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.^[4] Vystřídal službu ve Vídni a v Pljevlji, již v roce 1880 byl povýšen na kapitána a přidělen k vrchnímu velení armády ve Vídni.^[5] Zúčastnil se potlačení povstání v Dalmácii (1882), krátce působil jako štábní důstojník u 10. armádního sboru v Brně. Poté znovu sloužil v Olomouci, kde byl štábním důstojníkem 5. pěší divize^[6] další roky strávil u různých jednotek v Tyrolsku nebo Sedmihradsku. V roce 1888 byl povýšen na majora a pět let působil jako pedagog na Válečné škole.^[7] Mezitím byl povýšen na podplukovníka (1891).^[8] V roce 1894 dosáhl hodnosti plukovníka^[9] a šest let působil jako velitel 31. pěšího pluku v Sibiu (1894–1900).^[10]

V roce 1900 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[11] a v letech 1900–1905 byl velitelem 9. pěší brigády v Olomouci.^[12] V roce 1905 se vrátil do Sibiu jako velitel 16. pěší divize a téhož roku obdržel hodnost polního podmaršála.^[13] V letech 1909–1911 byl velitelem 11. armádního sboru,^[14][15] respektive zemským velitelem pro oblast východní Haliče a Bukoviny se sídlem ve Lvově.^[16] K datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.^[17] V roce 1911 byl povolán do Vídně ve funkci generálního inspektora pěchoty.^[18][19] Z aktivní služby odešel ještě před první světovou válkou v lednu 1914,^[20] formálně byl v armádě penzionován až k datu 1. ledna 1919.^[21]

Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[22] Od roku 1910 byl čestným majitelem 30. pěšího pluku dislokovaného ve Lvově.^[23][24] Během vojenské služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i zahraničí.^[25]

• Válečná medaile (1882)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1893)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1896)
• Řád železné koruny III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1911)
• Řád železné koruny II. třídy (1912)

• rytířský kříž Řádu italské koruny (Itálie)
• komandérský kříž Řádu meče (1899, Švédsko)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (1912, Bavorsko)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 279–280 (heslo Franz Schoedler) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Franz Schoedler in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj