Dezsö Kolossváry

Dezsö Kolossváry
Vrchní velitel XI. armádního sboru
Ve funkci:
1911 – 1914
Předchůdce Franz Schoedler
Nástupce Karl von Pflanzer-Baltin
Ministr zeměbrany Uherského království
Ve funkci:
27. června 1903 – 3. listopadu 1903
Předchůdce Géza Fejérváry
Nástupce Sándor Nyiri
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generál jezdectva (1912), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)
Narození 1. května 1854
Veszprém
Úmrtí 5. dubna 1919 (ve věku 64 let)
Šoproň
Místo pohřbení Hřbitov Kerepesi
Příbuzní Ödön Kolossváry a Endre Kolossváry (sourozenci)
Profese politik
Ocenění Vojenský záslužný kříž 3. třídy
Commons Dezső Kolossváry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dezsö Kolossváry de Kolosvár (německy Desiderius Kolossváry von Kolosvár) (1. května 1854 Veszprém – 5. dubna 1919 Šoproň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od mládí převážně jako štábní důstojník. V roce 1903 krátce zastával funkci ministra zeměbrany ve vládě Uherského království. Od roku 1911 byl vrchním velitelem XI. armádního sboru ve Lvově a v roce 1912 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti generála jezdectva. Na začátku první světové války byl jedním z velitelů v bitvě o Halič, po ztrátě Lvova byl v roce 1915 penzionován.

Životopis

Pocházel ze staré rodiny ze Sedmihradska, která byla v roce 1653 povýšena do šlechtického stavu.[1] Narodil se jako mladší syn právníka a statkáře Józsefa Kolossváryho (1817–1890).[2] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, po dokončení nastoupil jako poručík k 10. husarskému pluku. V roce 1886 byl přidělen ke generálnímu štábu, kde měl později na starost vedení kanceláře vojenské rozvědky (1896–1898). Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1896, plukovník 1897) a od roku 1898 řídil operační oddělení generálního štábu. V roce 1901 byl převelen k uherské zeměbraně, kde převzal velení 2. brigády jezdectva. V roce 1903 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[3]

V Khuen-Héderváryho vládě byl v červnu 1903 jmenován uherským ministrem zeměbrany,[4][5]v roce 1903 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou.[6] Kabinet odstoupil již v listopadu téhož roku, mimo jiné kvůli sporům o podobě vojenských odvodů. Kolossváry se poté vrátil do aktivní vojenské služby jako velitel jezdeckých jednotek a v roce 1907 byl povýšen na polního podmaršála.[7] V roce 1911 se stal vrchním velitelem 11. armádního sboru ve Lvově[8] a v roce 1912 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[9] Na počátku první světové války se zúčastnil bojů o Halič, po obsazení Lvova ruskou armádou[10] byl Kolossváry k datu 1. února 1915 odeslán na časově neohraničenou dovolenou a do aktivní služby se již nevrátil.[11]

V roce 1901 získal rytířský kříž Leopoldova řádu, na začátku první světové války se stal nositelem Řádu železné koruny a Vojenského záslužného kříže[12]. V Německém císařství obdržel pruský Řád koruny a bavorský Vojenský záslužný řád.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Šlechtický titul rodiny Kolossváry dostupné online
  2. ↑ Rodina Józsefa Kolossváryho na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1904; Vídeň, 1904; s. 160 dostupné online
  4. ↑ Československé dějiny v datech, Praha, 1987; s. 596
  5. ↑ Dezsö Kolossváry in: Magyar életrajzi lexikon dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr; Vídeň, 1918; s. 82 dostupné online
  7. ↑ Dezsö Kolossváry na webu valka.cz dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 102, 130 dostupné online
  9. ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády v roce 1914 dostupné online
  10. ↑ Bitva u Lvova na webu austria-forum dostupné online
  11. ↑ Služební postup Deza Kolossváryho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 90 dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr; Vídeň, 1918; s. 61, 342 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj