Camillo von Henriquez

Camillo von Henriquez
Ředitel Centrálního námořního archivu v Terstu
Ve funkci: 1885 – 1889
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Gustav Semsey de Semse
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1889), kapitán řadové lodi (1882), fregatní kapitán (1876), korvetní kapitán (1876)
Narození	9. března 1833 Breitenfeld
Úmrtí	25. února 1915 (ve věku 81 let) Gorice
Příbuzní	Alfons von Henriquez (bratr)
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camillo von Henriquez (německy Kamillo Josef Ferdinand Ritter von Henriquez) (9. března 1833 Breitenfeld (dnes součást Vídně) – 25. února 1915 Gorice) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1849 a zúčastnil se několika válek. Později se uplatnil mimo jiné jako pedagog na C. k. námořní akademii a svou kariéru završil jako ředitel Centrálního námořního archivu v Terstu (1885–1889). V roce 1889 byl penzionován v hodnosti kontradmirála.

Pocházel z původně španělské rodiny, která v 18. století ve službách Karla VI. přesídlila do habsburské monarchie. Narodil se jako mladší syn c. k. policejního komisaře Eugena Henriqueze (1807–1875). Studoval gymnázium ve Vídni, ale v revolučním roce 1848 nastoupil k praporu námořní pěchoty, o rok později přešel k válečnému námořnictvu. Získal hodnost kadeta a sloužil na obchodních i dopravních lodích, v roce 1854 jako praporčík přešel k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu. Od roku 1855 sloužil u námořního arzenálu v Benátkách a v roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií. V roce 1860 byl povýšen na poručíka^[1] a jako dělostřelecký důstojník na korvetě SMS Dandolo absolvoval cestu do Neapole a na Sicílii. V roce 1864 se zúčastnil dánsko-německé války a v roce 1866 se během války s Itálií vyznamenal v bitvě u Visu. Mezitím se uplatnil také jako pedagog na výcvikových lodích a v Pule vedl plavecké kurzy.^[2]

V roce 1870 byl povýšen na korvetního kapitána a stal se velitelem výcvikové lodi SMS Schwarzenberg (1870–1873).^[3] V roce 1873 byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a v letech 1874–1878 vyučoval na C. k. námořní akademii v Rijece, kde byl zároveň zástupcem velitele.^[4][5] Mezitím získal v roce 1876 hodnost fregatního kapitána.^[6][7] V roce 1878 byl přeložen k námořnímu arzenálu v Pule a v letech 1880–1882 velel námořním jednotkám na pevnině.^[8] Ke dni 1. listopadu 1882 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[9] s přidělením k námořnímu oblastnímu velitelství v Terstu a v letech 1883–1884 byl velitelem obrněné lodi SMS Lissa.^[10] V Terstu nakonec zastával funkci ředitele nově založeného Centrálního námořního archivu (1885–1889).^[11][12] Ke dni 1. ledna 1889 byl penzionován v hodnosti kontradmirála.^[13]

V roce 1875 se v Gorici oženil s Konstancií Wankovou, dcerou lékaře, z manželství se narodil syn Karl.

Měl šest sourozenců, všichni bratři sloužili také u námořnictva, nejstarší Alfons (1831–1912) dosáhl také hodnosti kontradmirála. Nižší posty zastávali další bratři Hyppolit, Ferdinand, Quido a Diego.

Příslušníci starší rodové linie Henriquezů se uplatňovali především v c. k. armádě, z nich vynikl Camillův bratranec Johann von Henriquez (1861–1924), který za první světové války dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl velitelem 2. armády na Soči.

Byl nositelem šlechtického titulu rytíř, který pro rodinu získal v roce 1850 jeho strýc polní podmaršál Gustav Henriquez (1810–1869).^[14] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[15]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1870)
• Válečná medaile (1873)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• rytířský kříž Řádu Guadalupe (1867, Mexiko)
• Řád slávy I. třídy (1878, Tunisko)
• komandérský kříž Řádu italské koruny (1886, Itálie)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 411–415 (heslo Camillo von Henriquez) ISBN 3-7648-2511-1
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 156–161 (heslo Henriquez) ISBN 978-80-905324-6-5

Zdroj