Marijan Varešanin

Marijan baron Varešanin von Vareš
Místodržitel v Bosně a Hercegovině
Ve funkci: 8. března 1909 – 10. května 1911
Předchůdce	Anton von Winzor
Nástupce	Oskar Potiorek
Velitel 15. armádního sboru v Sarajevu
Ve funkci: 7. března 1909 – 7. října 1909
Předchůdce	Anton von Winzor
Nástupce	Moritz von Auffenberg
Velitel v Zadaru
Ve funkci: 8. dubna 1905 – 7. března 1909
Předchůdce	Karl Horsetzky von Hornthal
Nástupce	Karl Fanta
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1905), polní podmaršál (1897), generálmajor (1894)
Rodné jméno	Marijan Varešanin
Narození	1. února 1847 Gunja
Úmrtí	22. dubna 1917 (ve věku 70 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Titul	svobodný pán (1910)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie Kriegsschule
Profese	důstojník a politik
Commons	Marijan Varešanin von Vareš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marijan svobodný pán Varešanin von Vareš (německy Marian Freiherr Varešanin von Vareš) (1. února 1847 Gunja – 22. dubna 1917 Vídeň) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. Po absolvování vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1866, jako štábní důstojník vystřídal působení u řady jednotek po celé monarchii, několik let mimo jiné pobýval v Praze spolu s korunním princem Rudolfem. V roce 1908 dosáhl hodnosti generála pěchoty a v roce 1909 byl krátce velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu. V letech 1909–1911 zastával funkci zemského správce v okupované Bosně a Hercegovině, kde na něj byl v roce 1910 spáchán neúspěšný atentát. Za zásluhy byl v roce 1910 povýšen na barona a o rok později odešel na vlastní žádost do výslužby.

Pocházel z Chorvatska a byl synem důstojníka Raimuna Varešanina. První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Rijece a v letech 1863–1866 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.^[1] Do armády vstoupil jako poručík k 78. pěšímu pluku v Aradu a ještě v roce 1866 se zúčastnil bojů ve východních Čechách během prusko-rakouské války. V letech 1869–1871 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1872) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil u 2. pěší divize ve Vídni a v roce 1876 byl povýšen na kapitána.^[2] Mezitím byl v roce 1875 přidělen jako doprovod císaři Františku Josefovi během jeho cesty na Balkán. Později působil u různých jednotek ve Lvově a Záhřebu. Jako štábní důstojník oblastního velitelství v Zadaru měl v roce 1878 zodpovědnost za mobilizaci při okupaci Bosny a Hercegoviny.

V roce 1881 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 9. pěší divize v Praze,^[3] kde v té době sloužil také korunní princ Rudolf a Varešanin dostal na starost doplnění následníkova vzdělání v oblasti vojenské historie a geografie. V Praze zůstal až do roku 1887 u pěšího pluku č. 75 a mezitím byl povýšen na podplukovníka (1885).^[4] V letech 1887–1893 byl náčelníkem štábu oblastního velitelství v Zadaru a v roce 1888 byl povýšen na plukovníka.^[5][6]

V roce 1894 dosáhl hodnosti generálmajora^[7] a v letech 1894–1896 byl velitelem 48. pěší brigády v Přemyšlu.^[8] Na přelomu let 1896–1897 byl krátce velitelem 3. pěší brigády v Řešově. V roce 1897 byl povýšen na polního podmaršála^[9] a převzal velení 18. pěší divize v Mostaru.^[10] V roce 1900 byl přeložen jako zástupce velitele 12. armádního sboru do Sibiu,^[11] ve stejné funkci přešel v roce 1903 k 15. armádnímu sboru do Sarajeva^[12] a od roku 1905 byl zároveň oblastním velitelem v Zadaru.^[13]

V roce 1905 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra^[14] a po reorganizaci hodnostní hierarchie obdržel v roce 1908 navíc hodnost generála pěchoty.^[15] V březnu 1909 byl jmenován velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu^[16] a zároveň se stal guvernérem v okupované Bosně a Hercegovině.^[17] V červenci 1909 byl navíc jmenován jedním z generálních inspektorů armády^[18][19] a díky tomu se vzdal velení sarajevského armádního sboru, nadále ale zůstal guvernérem v Bosně. Při příležitosti slavnostního zahájení zasedání bosenského zemského sněmu 2. června 1910 byl vystaven pokusu o atentát, který na něj spáchal srbský student Bogdan Žerajić. Ten pětkrát vystřelil a minul, šestým výstřelem spáchal sebevraždu. Žerajićův čin vyvolal značný ohlas u srbské radikální mládeže a o několik let později se jím inspirovali strůjci úspěšného atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda taktéž v Sarajevu. Varešanin po atentátu zvažoval rezignaci na funkci, odvolán byl na vlastní žádost k datu 10. května 1911 a o dva měsíce později byl penzionován v armádě.^[20] Zbytek života strávil v ústraní ve Vídni.

Jeho manželkou byla Irena Georgievicsová (*1854), dcera generálmajora Georga Georgievicse. Měli spolu dceru Jelenu.^[21][22]

Po otcově nobilitaci v roce 1880 užival šlechtický titul s predikátem Edler Varešanin von Vareš. V roce 1905 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence^[23] a od roku 1906 byl čestným majitelem 22. pěšího pluku dislokovaného v Mostaru.^[24] Jako oběť nezdařeného pokusu o atentát byl v roce 1910 povýšen do stavu svobodých pánů. Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[25]

• Vojenský záslužný kříž (1878)
• Válečná medaile (1879)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1902)
• Řád železné koruny I. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• velkokříž Leopoldova řádu (1911)

• Řád červené orlice III. třídy (1883, Německo)
• důstojník Řádu Takova (1879, Srbsko)
• Řád knížete Danila I. IV. třídy (1875, Černá Hora)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marijan Varešanin na Wikimedia Commons
• Marijan Varešanin na webu austro-hungarian army
• Marijan Varešanin na webu Rakouského státního archivu

Zdroj