Moritz von Auffenberg

Moritz von Auffenberg
Moritz von Auffenberg, cca r. 1914.
Moritz von Auffenberg, cca r. 1914.
Velitel 4. armády na východní frontě
Ve funkci:
1. srpna 1914 – 30. září 1914
Předchůdce nově zřízená funkce
Nástupce arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský
Ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
20. září 1911 – 9. prosince 1912
Předchůdce Franz Xaver von Schönaich
Nástupce Alexander von Krobatin
Velitel 15. armádního sboru v Sarajevu
Ve funkci:
1909 – 1911
Předchůdce Anton von Winzor
Nástupce Michael von Appel
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generál pěchoty (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900)
Narození 22. května 1852
Opava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. května 1928
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbení Hietzingský hřbitov
Titul svobodný pán (1915)
Děti Erika Adolph-Auffenberg-Komarów
Příbuzní Norbert Ormai (druhý bratranec)
Alma mater Tereziánská voj. akademie
Profese politik
Commons Moritz von Auffenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moritz svobodný pán Auffenberg z Komarówa, (německy Moritz Friedrich Josef Eugen Freiherr Auffenberg von Komarów) (22. května 1852 Opava[1] – 18. května 1928 Vídeň), byl rakousko-uherský generál a politik. V c. k.armádě sloužil od roku 1871, zastával řadu funkcí u různých jednotek a v roce 1910 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V letech 1911–1912 byl ministrem války Rakouska-Uherska. Za první světové války byl velitelem na východní frontě a zvítězil v bitvě u Komarówa. V dalším postupu byl poražen ruskou armádou a v roce 1915 odvolán na dovolenou, poté žil v soukromí. V roce 1915 byl povýšen na barona.

Biografie

Erb rodu Auffenbergů

Pocházel z Opavy, narodil se jako jediný syn c. k. c. k. dvorního rady Moritze Auffenberga (1816–1889), pozdějšího prezidenta zemských soudů v Černovicích a Lvově. V rodné Opavě začal studovat německé gymnázium, poté přešel na kadetní školu v Hainburgu, v letech 1867–1871 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Videňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1871 jako poručík a vystřídal službu u různých jednotek v Praze, Vídni a Olomouci. V letech 1875–1877 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a byl povýšen na nadporučíka (1877). V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, poté absolvoval inspekční cestu do Banátu. V roce 1880 byl v hodnosti kapitána zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil v Budapešti a ve Lvově, krátce působil také na ministerstvu války. V roce 1885 byl přidělen k železničnímu odboru generálního štábu a v roce 1886 absolvoval studijní cestu do Bulharska, Turecka a Srbska. V roce 1888 byl povýšen na majora a přešel na pozici šéfa štábu 19. pěší divize v Plzni. V roce 1890 byl přeložen k 28. pěšímu pluku do Lublaně a v roce 1891 získal hodnost podplukovníka. V roce 1895 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 78. pěšího pluku v Osijeku.[2]

V roce 1900 dosáhl hodnosti generálmajora a dalších pět let strávil v Györu jako velitel 65. pěší brigády v Györu.[3] V roce 1905 byl povýšen na polního podmaršála a stal se velitelem 36. pěší divize v Záhřebu.[4]. V roce 1907 byl povolán do Vídně a zastával funkci generálního inspektora důstojnických škol.[5]. Od října 1909 do září 1911 zastával funkci velitele 15. armádního sboru v Sarajevu.[6] K datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[7][8][9]

Od 20. září 1911 do 9. prosince 1912 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[10] Do úřadu se dostal díky podpoře následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.[11] Ve funkci ministra začal prosazovat novou metodiku v personálním obsazování velitelských postů založenou především na vzdělání a zkušenostech bez ohledu na urozený původ. S tímto plánem narazil na odpor především v Uhrách, kde byla zažitá tradice služebního postupu ve šlechtických kruzích. Jako ministr byl zastáncem umírněného postupu během balkánských válek a prosadil nový branný zákon.[9]

Z postu ministra byl odvolán již v roce 1912 a vrátil se na pozici armádního inspektora.[12][13] Počátkem první světové války byl povolán na východní frontu, kde byl jmenován jedním z vrchních velitelů rakousko-uherských vojsk. Stal se velitelem 4. armády v Haliči složené ze čtyř armádních sborů.[14] V srpnu 1914 zvítězil v bitvě u Komarówa, v otázce dalšího taktického postupu proti Rusům se dostal do sporu s náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem. V září 1914 byl po porážce v bitvě u Rawy zproštěn funkce a čelil kritice za špatné velení.[9] Byl převelen do zálohy a za svá pochybení byl dvakrát postaven před válečný soud, pokaždé byl ale osvobozen od dalšího stíhání.[15] V armádě byl formálně penzionován až k datu 1. ledna 1919.[16] I když nástupnické státy zaniklé rakousko-uherské monarchie přebíraly finanční závazky vůči vysloužilým důstojníkům, Rakouská republika odmítla Auffenbergovi vyplácet penzi. Finanční zajištění našel Auffenberg jako autor řady novinových článků s vojenskou tematikou, napsal také dvě knihy.

Tituly a ocenění

Po nobilitaci svého otce užíval šlechtický titul rytíř (Ritter, 1869). Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1909 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 64.[17] Osobním dopisem císaře Františka Josefa byl v roce 1915 povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem z Komarówa (Freiherr Auffenberg von Komarów), příslušný diplom byl ale vydán až k datu 14. března 1917 za vlády císaře Karla I.[18] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání.

Řády a vyznamenání

Dílo

  • Aus Österreich-Ungarns Teilnahme am Weltkriege. Berlin/ Wien 1920, na archive.org
  • Aus Österreich Höhe und Niedergang; eine Lebensschilderung. München 1921, na archive.org

Rodina

V roce 1892 se v Lublani oženil s Terezií Maurerovou (1872–1942)[19] Z jejich manželství se narodila jediná dcera Erika Marie (1893–1985), provdaná za důstojníka Gustava Adolfa (1887–1967), který původně sloužil v rakousko-uherské armádě, později byl generálporučíkem wehrmachtu a adopcí přijal příjmení Adolf-Auffenberg-Komarow.[20]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Opava
  2. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 140, 478 dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 119 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 143 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 115 dostupné online
  6. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 304, 307 dostupné online
  8. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Auffenberg von Komarow, Moritz Frh. (1852-1928), Feldmarschalleutnant und Minister, s. 37. (německy) 
  10. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  11. ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 291–293 ISBN 978-80-278-0059-9
  12. ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 2 dostupné online
  13. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 53 dostupné online
  14. ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. ↑ Profil Moritze Auffenberga in: Opavský deník 16. února 2014 dostupné online
  16. ↑ Služební postup Moritze Auffenberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 8 dostupné online
  17. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 64 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 506 dostupné online
  18. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 23 dostupné online
  19. ↑ Rodina Moritze Auffenberga na webu geni.com dostupné online
  20. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1933; Gotha, 1933; s. 36

Literatura

Externí odkazy

Zdroj