František Xaver Orsini-Rosenberg

František Xaver kníže Orsini-Rosenberg
(rytina, 1783, sbírky Rakouské národní knihovny)
Nejvyšší císařský komoří
Ve funkci:
1775 – 1796
Předchůdce Jindřich Josef Auersperg
Nástupce František Colloredo-Waldsee
První ministr (předseda regentské rady) v Toskánsku
Ve funkci:
18. srpna 1765 – 28. prosince 1770
Císařský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1756 – 1765
Předchůdce Kryštof Antonín Migazzi
Nástupce August Antonín Josef z Lobkowicz
Narození 6. dubna 1723
Vídeň
Úmrtí 14. listopadu 1796 (ve věku 73 let)
Vídeň
Rodiče Wolfgang Sigismund von Orsini-Rosenberg
Profese politik a diplomat
Commons Franz Xaver Wolfgang von Orsini-Rosenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Volfgang kníže Orsini-Rosenberg (německy Franz Xaver Wolfgang Joseph Cölestin Fürst von Orsini und Rosenberg) (6. dubna 1723 Vídeň – 14. listopadu 1796 Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat, státník a dvořan ve službách Habsburků. Od mládí působil v diplomacii, byl vyslancem v Dánsku a Španělsku, poté zastával funkci prvního ministra v Toskánském velkovévodství a nakonec byl dlouholetým nejvyšším komořím císařského dvora (1775–1796). [1] Patřil k důvěrníkům Marie Terezie a přátelům jejího nástupce Josefa II. Za vlády Leopolda II. byl povýšen na knížete (1790). Proslul také jako mecenáš umění, mimo jiné podporoval W. A. Mozarta.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, narodil se jako nejstarší syn korutanského místodržitele hraběte Volfganga Zikmunda Orsini-Rosenberga (1682–1739) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Hohenfeldu.[2] Vystudoval práva ve Vídni a již v mládí vstoupil do diplomatických služeb Habsburků. Ještě za války o rakouské dědictví pobýval krátce v Londýně, kam doprovázel svého strýce Filipa Josefa[3][4], poté byl v letech 1748–1750 zplnomocněným ministrem v Miláně. V letech 1750–1757 byl vyslancem v Kodani. Poté byl v letech 1757–1765 velvyslancem v Madridu, kde měl důležitou úlohu během sedmileté války, především zde ale vyjednal sňatek infantky Marie Ludoviky s arcivévodou Petrem Leopoldem. Během vyjednávaní dynasticky vlivné sňatkové aliance obdržel v roce 1763 Řád zlatého rouna.[5] Marii Ludoviku pak osobně doprovodil ke svatebnímu obřadu do Innsbrucku.

Vyobrazení knížete Orsini-Rosenberga na minci z roku 1793

Těsně po svatbě arcivévody Leopolda s Marií Ludovikou zemřel v Innsbrucku císař František Štěpán a osmnáctiletý Leopold po něm jako druhorozený syn zdědil Toskánské velkovévodství. Orsini-Rosenberg byl vybrán, aby Leopolda s novomanželkou následoval do Florencie, kde měl působit jako poradce a zároveň informovat o dění v Toskánsku Marii Terezii. V letech 1765–1770 byl v Toskánsku v podstatě prvním ministrem, respektive předsedou regentské rady s rozsáhlými kompetencemi pro vojenské a finanční záležitosti.[6] Pod jeho vedením se Toskánské velkovévodství během několika málo let stalo jednou z nejlépe spravovaných zemí v duchu osvícenství.

Zámek Rosegg (Korutansko), hlavní sídlo rodu Orsini-Rosenberg

V roce 1770 požádal o uvolnění ze státních služeb a začal se věnovat správě svých statků v Korutansku zděděných po otci. V letech 1772–1774 nechal vystavět zámek Rosegg, který se stal jeho hlavním sídlem. Brzy se vrátil do dvorských služeb a v letech 1774–1775 doprovázel arcivévodu Maxmiliána, nejmladšího syna Marie Terezie, na kavalírské cestě po Evropě. Po návratu do Vídně se stal císařským nejvyšším komořím a tento úřad zastával až do smrti (1775–1796). Z titulu této funkce byl zároveň členem Tajné konference a státním ministrem. Zároveň byl ředitelem dvorního divadla. Osobně měl zájem o hudbu a sám dobře zvládal hru na flétnu a housle. Již v roce 1770 uvedl k toskánskému velkovévodskému dvoru ve Florencii nadějného W. A. Mozarta. Později v roce 1782 si u Mozarta objednal operu Káhirská husa (L'oca del Cairo), která však nebyla dokončena.[7]

Spolu s knížetem Karlem Janem z Ditrichštejna a generálem Lacym patřil k úzkému okruhu přátel Josefa II. a měl podíl na josefínských reformách.[8] Po smrti Josefa II. a nástupu Leopolda II. na císařský trůn byl v roce 1790 povýšen do knížecího stavu. Protože byl svobodný a bezdětný, platnost knížecího titulu byla rozšířena i na bratrance Vincence (1722–1794), zemského hejtmana v Kraňsku, a jeho potomstvo.[1] Ve funkcích císařského nejvyššího komořího a státního ministra setrval kníže Orsini-Rosenberg i po smrti Leopolda II. v prvních letech vlády Františka II.

Majetek Orsini-Rosenbergů se nacházel převážně v Korutansku, František Xaver vlastnil fideikomis Haimburg, dále panství Federaun se zříceninou hradu a Thalenstein s barokním zámkem. V Korutansku rodině náležela také dědičná hodnost zemského hofmistra. V korutanském hlavním městě Klagenfurtu vlastnil rod dva paláce (dnes stará a nová radnice). Po předcích byl také držitelem inkolátu v Čechách a na Moravě, i když zde již žádné statky nevlastnil.

Kníže František Xaver Orsini-Rosenberg zemřel ve Vídni 13. listopadu 1796 ve věku 73 let, pohřben byl ve farním kostele sv. Michaela v Roseggu.[9] Dědicem majetku a titulů se stal syn jeho bratrance Vincence, František Serafín Orsini-Rosenberg (1761–1832), který se proslavil jako vojevůdce napoleonských válek.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1904 (reprint 2000); s. 972 (heslo Rosenberg) ISBN 80-7203-289-5
  2. ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg dostupné online
  3. ↑ Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 424 ISBN 978-80-87890-31-8
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 113–114 ISBN 978-80-7422-574-1
  5. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 275
  6. ↑ Přehled představitelů státní správy v Toskánsku na webu worldstatesmen dostupné online
  7. ↑ František Xaver Orsini-Rosenberg na webu musiklexikon dostupné online
  8. ↑ CERMAN, Ivo, KONEČNÝ, Michal: Tváře osvícenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021; s. 155 ISBN 978-80-907400-8-2
  9. ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg, s. 1138–1139 dostupné online
  10. ↑ Životopis Františka Serafína Orsini-Rosenberga na webu napoleon-series dostupné online

Literatura

  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, Vídeň, 2015; 195 s. ISBN 978–3‑7065–5467‑1 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj