František Serafín Orsini-Rosenberg

František Serafín kníže Orsini-Rosenberg
2. kníže Orsini-Rosenberg a dědičný zemský nejvyšší hofmistr v Korutanech
Ve funkci:
listopad 1796 – 4. srpna 1832
Předchůdce František Xaver Orsini-Rosenberg
Nástupce Ferdinand Orsini-Rosenberg
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1813 – 4. srpna 1832
Panovník František I.
Člen dvorské válečné rady
Ve funkci:
1811 – ?
Panovník František I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1778 – 4. srpna 1832
Vojenská služba
Služba Svatá říše římská
Rakouské císařství
Doba služby 1780–1830
Hodnost poručík (1780), kapitán (1785), podplukovník (1790), plukovník (1794), generálmajor (1796), polní podmaršál (1801), generál jezdectva (1814)
Bitvy/války rakousko-turecká válka (1787–1791), francouzské revoluční války, bitva u Würzburgu, bitva u Wagramu
Narození 18. října 1761
Štýrský Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 4. srpna 1832 (ve věku 70 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť 1786 Marie Karolína z Khevenhüller-Metsch (1764–1811)
Rodiče Vincenc Orsini-Rosenberg (1722–1794)
Marie Juliana ze Stubenbergu (1738–1804)
Děti 1. Vincenc Ferrerius (1787–1824)
2. Ferdinand Karel (1790–1859)
3. Marie Anna (1792–1792)
4. Marie Juliana (1793–1793)
5. František Xaver (1794–1813)
6. Maria Karel (1796–1798)
7. Marie Terezie (1798–1866)
8. Bedřich Zikmund (1801–1887)
9. Josef (1803–1868)
Příbuzní švagr: Karel z Liechtensteinu (1765–1795)
bratranec z druhého kolene: František Xaver Orsini-Rosenberg (1723–1796)
tchán: František Xaver Khevenhüller-Metsch (1737–1797)
zeť: Evžen Karel Czernin z Chudenic (1796–1868)
Profese důstojník
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1790: Vojenský řád Marie Terezie, 1808: rakouský Řád zlatého rouna (č. 871)
Commons Franz Seraph von Orsini-Rosenberg (1761-1832)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Serafín 2. kníže Orsini-Rosenberg (Franz Seraph Vinzenz Ferrerius Felix Amadeus Judas Thaddäus Georg Alois Fürst von Orsini-Rosenberg) (18. října 1761, Štýrský Hradec – 4. srpna 1832, Vídeň) byl rakouský generál.[1] V mládí se vyznamenal v bojích s Turky, později vynikl ve válkách s revoluční Francií. Po neúspěšném tažení v roce 1809 na další aktivní službu rezignoval a stal se členem dvorské válečné rady, v roce 1814 byl povýšen na generála jezdectva. Po vzdáleném bratranci zdědil v roce 1796 knížecí titul spolu s majetkem v Korutansku, byl též rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

Generál Franz Orsini-Rosenberg
Knížecí erb rodu Orsini-Rosenbergů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, byl vzdáleným bratrancem diplomata Františka Xavera Orsini-Rosenberga (1723–1796), který pro rodinu získal v roce 1790 knížecí titul. František Serafín se narodil jako nejstarší syn hraběte Vincence Orsini-Rosenberga (1722–1794), zemského hejtmana v Kraňsku a Korutansku, po matce byl potomkem rodu Stubenbergů. František byl v roce 1778 jmenován císařským komorníkem a v roce 1780 s hodností poručíka vstoupil do armády. Již v roce 1785 byl kapitánem a krátce poté se vyznamenal ve válce s Tureckem. V roce 1790 získal Řád Marie Terezie, téhož roku byl povýšen na podplukovníka. V roce 1792 byl se svým plukem převelen na bojiště v Německu a zúčastnil se válek proti revoluční Francii. V roce 1794 dosáhl hodnosti plukovníka a na Rýně bojoval pod velením maršála Wurmsera. Na podzim 1795 se vyznamenal při obléhání a dobytí Mannheimu, o rok později 3. září 1796 vynikl ve vítězné bitvě u Würzburgu. V září 1796 byl povýšen na generálmajora, v listopadu téhož roku zdědil po bratranci Františku Xaverovi titul knížete a statky v Korutansku. Po smrti maršála Wurmsera se dalších bojů v Německu zúčastnil pod velením arcivévody Karla, kvůli kritickým postojům vůči kolegům i nadřízeným byl v roce 1800 dočasně zbaven aktivní služby. Již v roce 1801 byl znovu povolán do armády v hodnosti polního podmaršála, téhož roku obdržel komandérský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1805 bojoval v Itálii a v roce 1808 obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1809 byl velitelem 4. armádního sboru, s nímž se zúčastnil války páté koalice proti Napoleonovi, v bitvě u Wagramu velel levému křídlu. Po této prohrané válce se již dalších bojů nezúčastnil, ale ve vedení rakouské armády zůstal jako generální inspektor jezdectva a od roku 1811 člen dvorské válečné rady. V roce 1813 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1814 získal hodnost generála jízdy.[2] V roce 1830 odešel do výslužby a zemřel o dva roky později v rodinném paláci ve Vídni. Nejdříve byl pohřben na hřbitově sv. Marka (Sankt Marxer Friedhof) ve Vídni, později byly ostatky převezeny do Korutan, kde byly uloženy na hřbitově u kostela St. Philippen ob Sonnegg v obci Tichoja (Sittersdorf) do rodinné hrobky, kterou sám založil.

Rodinné a majetkové poměry

Zámek Grafenstein v Korutansku

Po otci a bratranci zdědil v roce 1794 a 1796 rodový majetek, který zahrnoval statky převážně v Korutanech, v této korunní zemi rodině Orsini-Rosenberg náležel také dědičný titul zemského nejvyššího hofmistra. V Korutanech rodu patřily zámky Grafenstein, Welzenegg, Damtschach a Rosegg. V korutanském hlavním městě Klagenfurtu měli Orsini-Rosenbergové dva paláce (dnes stará a nová radnice), sídlo vlastnili také ve Vídni.

V roce 1786 se ve Štýrském Hradci oženil s hraběnkou Marií Karolínou z Khevenhüller-Metsch (1764–1811), dcerou nejvyššího dvorského maršálka Františka Xavera Khevenhüller-Metsche. Manželé měli devět dětí. Nejstarší syn Vincenc (1787–1824) zemřel předčasně, dědicem knížecího titulu a rodového majetku byl druhorozený syn Ferdinand (1790–1859). I další synové měli potomky, proto se rod rozdělil do tří linií. Ferdinand Karel založil starší linii rodu, mladší syn Bedřich Zikmund (1801–1887) prostřední a nejmladší Josef (1803–1868) mladší linii.

Z dcer Marie Terezie (1798–1866) se provdala za českého šlechtice hraběte Eugena Karla Černína z Chudenic (1796–1868).

Františkovým švagrem byl princ Karel z Lichtenštejna (1765–1795) z moravskokrumlovské linie Lichtenštejnů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 21.; Praha, 1901 dostupné online
  2. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale 1618–1815; Wien, 2007, s. 83 dostupné online

Literatura

Externí odkazy

Zdroj