Inkolát

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm.[1] Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Příklady získání českého inkolátu

Český inkolát
Rok získání Rod Osobnost Poznámky
1623[2] Serényiové
1652[3] Paarové
1710[4] Seilern-Aspangové
1843[5] Pallaviciniové

Příklady získání moravského inkolátu

Rakouský inkolát
Rok získání Rod Osobnost Poznámky
1593[6] Serényiové František Serényi

Příklady získání rakouského inkolátu

Rakouský inkolát
Rok získání Rod Osobnost Poznámky
1808[7] Rohanové Jindřich Ludvík z Rohanu a jeho tři synové, mezi nimi Charles Alain z Rohanu

Příklady získání uherského indigenátu

Uherský indigenát
Rok získání Rod Osobnost Poznámky
1803[5] Pallaviciniové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inkolat na německé Wikipedii.

  1. ↑ Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-24. 
  2. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 244. Dále jen Modrá krev. 
  3. ↑ Modrá krev, s. 218
  4. ↑ Modrá krev, s. 243
  5. ↑ a b Modrá krev, s. 221
  6. ↑ KUNDRATOVÁ, Miroslava. Sňatková politika v 17. a 18. století na příkladu rodin Serenyi, Chorinských, Petřvaldských. Brno, 2011. 95 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Tomáš Knoz. s. 20. Dostupné online.
  7. ↑ Modrá krev, s. 234

Literatura

  • Bohumil Baxa: Inkolát (a indigenát) v zemích koruny české od roku 1749–1848, Bursík a Kohout, Praha 1908

Související články

Externí odkazy

Zdroj