Franjo Filipović

Franz Philippovich von Philipsberg
Zemský velitel v Chorvatsku
Ve funkci: 1877 – 1881
Předchůdce	Anton Mollinary
Nástupce	Hermann von Ramberg
Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku
Ve funkci: 1874 – 1877
Předchůdce	Wilhelm von Ramming
Nástupce	Anton Mollinary
Místodržitel v Dalmácii
Ve funkci: 1865 – 1868
Předchůdce	Lazar Mamula
Nástupce	Johann von Wagner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1874), polní podmaršál (1866), generálmajor (1862)
Narození	12. října 1820 Gospić
Úmrtí	9. června 1903 (ve věku 82 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Titul	svobodný pán (1860)
Příbuzní	Josip Filipović (bratr)
Profese	důstojník
Commons	Franz Philippovich von Philippsberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franjo svobodný pán Filipović von Philippsberg (německy Franz Freiherr Philippovich von Philippsberg)^{[pozn. 1]} (12. října 1820 Gospić – 9. června 1903 Vídeň) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě a zúčastnil se několika válečných tažení. V letech 1865–1868 byl místodržitelem v Dalmácii a v roce 1874 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. V závěru kariéry byl zemským velitelem na Moravě (1874–1877) a v Chorvatsku (1877–1881).

Pocházel z chorvatské rodiny povýšené v roce 1785 do šlechtického stavu, byl mladším synem c. k. hejtmana Eliase Filipoviće. Do armády vstoupil v roce 1836 jako kadet, mezitím získal vojenskou průpravu v Tullnu. V roce 1839 byl poručíkem u 22. pěšího pluku a další roky sloužil u různých jednotek ve Štýrském Hradci a Innsbrucku. V roce 1847 byl povýšen na rytmistra^[1] a v revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a proti uherským povstalcům. V roce 1850 získal hodnost majora a poté několik let působil v úřednických funkcích u vrchního velení armády ve Vídni (1850–1856). Mezitím byl v roce 1854 povýšen na podplukovníka^[2] a v roce 1856 byl jako plukovník přidělen k císařské vojenské kanceláři (Militär-Central-Kanzlei Seiner Majestät des Kaisers) a zařazen do sboru císařských pobočníků.^[3] Jako pobočník císaře Františka Josefa se zúčastnil války se Sardinií a prohrané bitvy u Solferina (1859).

V roce 1861 se stal velitelem brigády v Zadaru^[4] a k datu 15. srpna 1862 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Poté převzal velení brigády a pevnosti v Dubrovníku (1862–1865). V roce 1865 byl jmenován místodržitelem a vrchním velitelem v Dalmácii, téhož roku také obdržel hodnost polního podmaršála (16. října 1865). Z titulu funkce dalmatského místodržitele se zúčastnil další války v Itálii (1866). V roce 1868 odmítl přistoupit na požadavky vídeňské vlády k určitým ústupkům vůči italské menšině a v září 1868 na místodržitelskou funkci rezignoval.^[5]

V letech 1869–1874 byl velitelem 15. pěší divize v Košicích^[6] a k datu 28. ledna 1874 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.^[7] V letech 1874–1877 byl zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně a nakonec v letech 1877–1881 zemským velitelem v Chorvatsku se sídlem v Záhřebu. V této funkci se spolu s bratrem Josipem podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny (1878). K datu 1. září 1881 odešel do penze^[8] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Zemřel ve Vídni 9. června 1903 ve věku 82 let a byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově (skupina 31B, hrob č. 21).^[9]

Jeho starší bratr Josip Filipović (1820–1889) dosáhl v armádě také hodnosti polního zbrojmistra, měl zásadní podíl na okupaci Bosny a Hercegoviny (1878) a nakonec byl dlouholetým zemským velitelem v Čechách (1874–1881, 1882–1889). Oba bratři se celoživotně hrdě hlásili ke své chorvatské národnosti.^[10]

Od narození užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Philippsberg. Spolu s bratrem byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů.^[11] Jako místodržitel v Dalmácii obdržel v roce 1865 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[12] Od roku 1874 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 70. Získal čestné občanství v Záhřebu a několika dalších chorvatských městech. Během vojenské kariéry se stal nositelem několika vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[13]

• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849)
• Vojenský záslužný kříž (1849)
• Řád železné koruny II. třídy (1859)
• Řád železné koruny I. třídy (1868)
• velkokříž Leopoldova řádu (1878)

• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice I. třídy (Německo)
• velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• komandér Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
• komandér Řádu Albrechtova (Sasko)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franjo Filipović na Wikimedia Commons
• Franz Philippovich in: Biographisches Lexikon des österreichischen Kaiserthums

Zdroj