Filip Josef Kinský

Filip Josef hrabě Kinský
z Vchynic a Tetova
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
3. květen 1738 – 1745
Panovník Karel VI., Marie Terezie
Předchůdce Vilém Albrecht Krakovský z Kolowrat
Nástupce Bedřich August z Harrachu
Místokancléř Českého království
Ve funkci:
1736 – 1738
Panovník Karel VI.
Předchůdce Vilém Albrecht Krakovský z Kolowrat
Císařský vyslanec v Londýně
Ve funkci:
1728 – 1734
Panovník Karel VI.
Rada nad apelacemi
Ve funkci:
1727 – ?
Panovník Karel VI.
Narození 1. května 1700
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 12. ledna 1749 (ve věku 48 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Praha
Choť (1722) Marie Karolína z Martinic (1700–1785)
Rodiče Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719) a
Anna Terezie z Nesselrode na Ereshoven († 1716)
Děti František Oldřich Kinský (1726–1792)
Jan Josef Maxmilián Kinský (1734–1790)
Příbuzní nevlastní bratr: František Ferdinand Kinský (1678–1741)
nevlastní bratr: Štěpán Vilém Kinský (1679–1749)
bratr: Josef Jan Maxmilián Kinský (1705–1780)
bratr: František Karel Kinský (1709–1734)
Zaměstnání šlechtic, diplomat, politik
Profese politik
Náboženství římsko-katolické
Ocenění 1744 rakouský Řád zlatého rouna (č. 713)
Commons Philipp Joseph von Kinsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Josef František hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (Philipp Joseph Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau) (1. května 1700, Praha – 12. ledna 1749, Vídeň) byl český šlechtic, diplomat a státník ze starého českého rodu Kinských. V letech 1728–1736 byl rakouským velvyslancem v Londýně, poté jako nejvyšší kancléř Českého království (1738–1745) patřil k vlivným rádcům Marie Terezie v počátcích její vlády. Jako politik i podnikatel na svých panstvích v Čechách (Česká Kamenice) byl stoupencem zásad merkantilismu. Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1744).

Život

Narodil se 1. května 1700 v Praze jako dvanáctý potomek Václava Norberta Oktaviána Kinského (1. duben[zdroj?]1642 Praha – 3. leden 1719 Vídeň nebo Praha[zdroj?]), nejvyššího kancléře Českého království, z jeho druhého manželství (sňatek 3. června 1697) s Marií Annou Terezií z Nesselrode na Ereshoven († 6. říjen 1716).[1] V době otcova úmrtí byl ještě nezletilý, poručníkem byl stanoven starší nevlastní bratr Štěpán Vilém Kinský. Filip Josef absolvoval kavalírskou cestu, mimo jiné studoval v Leidenu.[2] Filipova následná rychlá kariéra ve státních úřadech byla podmíněna patronátem prince Evžena Savojského, který byl přítelem celé rodiny Kinských. V roce 1721 byl jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu. Byl účastníkem pražské korunovace Karla VI. a ve své tehdejší rezidenci v Celetné ulici hostil švagra hraběte Ludvíka Batthyányho (příbuzenské vztahy s rodem Batthyányů měly také vliv na protekci ze strany Evžena Savojského).[3] Od roku 1724 byl Filip Kinský členem sboru místodržících Českého království. V roce 1727 se stal císařským tajným radou a viceprezidentem apelačního soudu.[4] Již v této době byl také aktivním členem komerčního kolegia Českého království zřízeného v roce 1724.

Vyslanec v Londýně

Osm let zastával funkci císařského vyslance ve Velké Británii, v Londýně pobýval od září 1728 do září 1736. Vzhledem k malým diplomatickým zkušenostem měla jeho mise zpočátku spíše ceremoniální charakter a k důležitým politickým jednáním nebyl přizván (tzv. druhá vídeňská smlouva z roku 1731 byla uzavřena bez jeho účasti).[5] Dopustil se také několika přehmatů, kdy jednal s vládní opozicí a Evženem Savojským byl kritizován za nízkou frekvenci diplomatických zpráv. Vzhledem k dlouhodobému pobytu se ale nakonec Kinský zařadil mezi důležité osobnosti londýnské společnosti a pravidelně se stýkal s premiérem Robertem Walpolem a s ministrem zahraničí lordem Townshendem. Obýval palác na Hanover Square pronajatý od hraběte Scarborougha a nákladné slavnosti pořádané k různým příležitostem navštěvovali i členové královské rodiny. V roce 1731 byl jmenován členem Královské společnosti. Z postu mimořádného vyslance povýšil v roce 1732 na stálého velvyslance. V závěru diplomatické mise v Británii vyjednal vysokou půjčku pro Karla VI. (1735). Hostem na Kinského recepci při příležitosti sňatku Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským byl i britský král Jiří II. (1736).[6]

Nejvyšší kancléř

Portrét Filipa Josefa Kinského s dekorací Řádu zlatého rouna

Po návratu z Londýna byl v roce 1736 jmenován místokancléřem Českého království a následně v letech 1738–1745 zastával funkci nejvyššího kancléře. Od roku 1738 byl zároveň členem Tajné konference s titulem státního a konferenčního ministra.[7] Po smrti císaře Karla VI. patřil k nejvlivnějším poradcům Marie Terezie, své kvality osvědčil za války o rakouské dědictví a v první fázi tereziánských reforem.[8][9] Za francouzské okupace Prahy v letech 1741–1742 se díky pobytu u armády vyhnul konfrontaci s protikrálem Karlem Bavorským. Pomáhal financovat císařskou armádu, zajišťoval zásobování potravinami pro civilní obyvatelstvo a v boji proti okupačním vojskům neváhal sáhnout i k netradičním prostředkům (plánoval například vyvolat selské povstání). Funkci nejvyššího kancléře dočasně převzal hrabě Jan František z Kaisersteina.[10] Po vytlačení francouzské armády z Čech pomáhal organizovat pražskou korunovaci Marie Terezie na českou královnu a z titulu své funkce byl také jejím důležitým účastníkem (1743).[11] Za zásluhy byl v roce 1744 jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[12] Zhruba v roce 1744 byl pověřen řízením finančních záležitostí dědičných zemí a po smrti hraběte Gundakara Starhemberga byl jmenován prezidentem Bankovní dvorské deputace (Bancohofdeputation, 1745–1747). V této funkci prosazoval efektivnější obchodní vztahy s Rakouským Nizozemím, usiloval také o zřízení obchodní společností v Terstu.[13] Kvůli vysokému daňovému zatížení českých zemí a plánované reformě státní správy se zrušením české dvorské kanceláře se dostal do sporu s hrabětem Haugwitzem, v roce 1747 rezignoval a odešel do soukromí. V čele Bankovní deputace jej nahradil švagr Rudolf Chotek.[pozn. 1][14]

Majetek

Závětí svého otce Václava Norberta se stal dědicem panství Česká Kamenice, které patřilo k velkým pozemkovým celkům v severních Čechách, kde žilo více než 14 000 obyvatel. I když Filip Kinský na kamenickém panství pobýval jen výjimečně, podporoval jeho ekonomický rozvoj.[15] Navázal na podnikatelské aktivity svého otce v oboru sklářství, zasloužil se také o rozšíření textilní výroby. Na zakládání textilních manufaktur se podíleli i angličtí odborníci, které sem Kinský posílal v době svého pobytu v Londýně. Cílený přechod ze zemědělství na průmyslovou výrobu ovlivnil charakter celého regionu přetrvávající až do 20. století.[16] Krátce po převzetí dědictví rozšířil Filip Kinský svůj majetek o panství Zlonice, které koupil v roce 1721 od Kolovratů. Zámek Zlonice se stal jeho občasným sídlem a v jeho sousedství nechal postavit barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (architekt František Maxmilián Kaňka). Od příbuzných Martiniců získal pak ještě panství Mšené (1742)[17] a Budenice (1748). Funkci panského sídla plnil zámek ve Zlonicích do roku 1758, po jeho požáru přesídlili Filipovi nástupci do zámku v Budenicích.[18]

Zemřel ve Vídni ve věku 48 let, pohřben byl v kostele sv. Salvátora v Praze. Ve své závěti vyčlenil vysoké finanční částky pro zřízení špitálů a chudobinců v České Kamenici a Zlonicích. Dědicem většiny majetku se stal syn František Oldřich (1726–1792), který zároveň po potomstvu strýce Štěpána Viléma převzal v roce 1752 také titul knížete.[pozn. 2][19]

Rodina

Hraběnka Marie Karolína Kinská, rozená z Martinic

Oženil se 17. listopadu 1722 s hraběnkou Marií Karolínou z Martinic (26. 12. 1700 Modena – 12. 5. 1785 Vídeň), dcerou diplomata a neapolského místokrále Jiřího Adama II. hraběte z Martinic (1650 – 24. 7. 1714 Praha) a jeho manželky Marie Josefíny hraběnky ze Šternberka (31. 10. 1668 – 28. 12. 1747). Měli spolu osm dětí:

  • 1. František Karel (2. 11. 1722 – 6. 1. 1728)
  • 2. Karel Josef (30. 8. 1723 – 1. 10. 1724)
  • 3. Marie Josefa (14. 10. 1724 Praha – 11. 8. 1754 Vídeň)
  • 4. František de Paula Oldřich (23. 4. 1726 Zlonice – 18. 12. 1792 Praha), 3. kníže Kinský z Vchynic a Tetova
    • ∞ (14. duben 1749) Marie Sidonie z Hohenzollern-Hechingenu (24. 2. 1729 – 28. 4. 1815), jejich děti:
      • Filip-Josef (14. 2. 1750 – 1751)
      • Josef Arnošt (12. 1. 1751 Vídeň – 11. 8. 1798 Praha), 4. kníže Kinský
        • ∞ (23. duben 1777) Vídeň Marie Rosa z Harrachu (25. 11. 1758 – 31. 3. 1814)
      • Václav Oktavián (23. 9. 1752 – 1771)
      • Marie Anna (26. 11. 1754 – 23. 8. 1828)
      • 1. ∞ (27. duben 1778; rozvedeni) Rudolf Ferdinand ze Salburgu (1732 – 19. 4. 1806)
      • 2. ∞ (18. duben 1789) Václav ze Sinzendorfu (2. 8. 1755 – 2. 5. 1810)
  • 5. Marie Anna (10. 7. 1727 – 13. 9. 1733)
  • 6. Marie Tereza (14. 4. 1730 – 27. 3. 1797)
    • ∞ (15. duben 1765) Otto-Filip z Hohenfeldu (18. 2. 1733 – 17. 4. 1799)
  • 7. Marie Antonie (2. 2. 1732–1803)
    • 1. ∞ (1752) Mikuláš Erdödy (1719 – 31. 8. 1757)
    • (?) 2. ∞ (1759) Kryštof Erdődy z Monyorókeréku a Monoszló (1726–1777)
  • 8. Jan Josef Maxmilián (1. 5. 1734 – 16. 5. 1790)
    • ∞ (25. duben 1758) Marie Terezie z Auerspergu (22. 3. 1735 – 15. 11. 1800), jejich děti:
      • 1. Marie Franziska de Paula Xaverie (15. 8. 1760 – 12. 4. 1811)
        • 1. ∞ (18. duben 1781) Oktavián ze Sinzendorfu (6. 1. 1755 – 10. 5. 1799)
        • 2. ∞ (7. leden 1800) Karel Leonhard II. z Harrachu na Rohrau (11. 6. 1765 – 8. 3. 1831)
      • 2. Bedřich (Fridrich) Josef (4. 1. 1767 – 2. 12. 1794)
        • ∞ (1794) Marie Anna z Althannu (1775 – 1840)

Zajímavosti

V koprodukčním televizním projektu Marie Terezie z roku 2017 ztvárnil jeho postavu slovenský herec Alexander Bárta.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ S rodinou Chotků se Filip Kinský dostal do příbuzenského vztahu sňatkem své sestry Marie Aloisie (1707–1786) s Rudolfem Chotkem v roce 1737. Již předtím spoléhal na Filipovu protekci Rudolfův otec Václav Antonín Chotek, vzestup Chotků se ale nakonec odehrál bez přímého Kinského podílu. Jako svatební svědek figuruje Filip Josef Kinský v roce 1740 při sňatku Rudolfova staršího bratra Jana Karla
  2. ↑ Vzestup celého rodu Kinských a jejich ambice během 17. a 18. století směřovaly delší dobu ke získání nejvyššího titulu šlechtické hierarchie. Před korunovací Františka Štěpána římským císařem v roce 1745 bylo již patrné, že Kinští titulu knížete dosáhnou. V srpnu 1745 podepsal Filip Josef rodinnou dohodu se svým starším bratrem Štěpánem Vilémem, že v případě zisku knížecího titulu se jej vzdá v jeho prospěch. Do stavu českých a říšských knížat byl na přelomu let 1746–1747 povýšen Štěpán Vilém. Jeho přímé potomstvo však vymřelo již v následující generaci a knížecí titul přešel již v roce 1752 na rodinu Filipa Josefa.

Reference

  1. ↑ Rodokmen Kinských in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 619–620
  2. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 88 ISBN 978-80-7415-071-5
  3. ↑ Kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Nakladatelství Paseka, Národní galerie, Praha, 2009; s. 107 ISBN 978-80-7432-002-6
  4. ↑ Filip Josef Kinský in: Schauplatz des landsässigen Niederösterrischen Adels, díl V.; Vídeň, 1804; s. 139 dostupné online
  5. ↑ WANNER, Michal, STANĚK, Karel: Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789); Praha, 2021; s. 250 ISBN 978-80-7649-010-9
  6. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 266–268 ISBN 978-80-7422-574-1
  7. ↑ VONDRA, Roman: České země 1705–1792. Věk absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků; Praha, 2010; s. 357 ISBN 978-80-7277-448-7
  8. ↑ RICHTER, Karel: Sága rodu Kinských; 2008; s. 41–43 ISBN 978-80-254-3592-2
  9. ↑ Heslo Kinský in: Ottův slovník naučný, díl 14., Praha, 1899 (reprint 1998); s. 243 ISBN 80-7185-200-7
  10. ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále; Praha, 1997; s. 103 ISBN 80-85770-50-4
  11. ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále; Praha, 1997; s. 138–140 ISBN 80-85770-50-4
  12. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273
  13. ↑ WANNER, Michal, STANĚK, Karel: Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789); Praha, 2021; s. 356 ISBN 978-80-7649-010-9
  14. ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty, NLN, Praha, 2008; s. 92, 109 ISBN 978-80-7106-977-5
  15. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Libri, Praha, 1996; s. 507–509 ISBN 80-85983-12-5
  16. ↑ Kolektiv: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002; s. 158–168 ISBN 80-238-9875-2
  17. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 535
  18. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 56
  19. ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 177–178, 304 ISBN 978-80-7464-461-0

Literatura

  • KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
  • KLEISNER, Tomáš. Barokní londýnský token hraběte Kinského. Numismatické listy. 1999, roč. 54, s. 33–35. Dostupné online. 
  • VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia, Praha, 2014; 963 s. ISBN 978-80-200-2364-3

Externí odkazy

Zdroj