Místokancléř

Znak Zemí koruny české

Místokancléř byl vysoký úředník české kanceláře, později české dvorské kanceláře, která byla centrálním výkonným úřadem pro všechny obory veřejné správy kromě financí. Byl zástupcem nejvyššího kancléře,[1] který ho také vybíral.

Místokancléři byli vybíráni především z vrstev vzdělaných představitelů nižší šlechty a erbovních měšťanů. Disponovali značnou možností vlastního úředního a nezřídka i významného politického rozhodování. Na rozdíl od nejvyššího kancléře docházel místokancléř do úřadu zpravidla denně.[1] Pod ním pracovali sekretář české expedice a sekretář německé expedice. Dalšími zaměstnanci české kanceláře byli taxátoři, registrátoři, expeditoři a koncipisté.

Místokancléři byli v častém styku s českým králem, protože mu předkládali k podpisu vyřízenou královskou úřední agendu.[1]

Služné se u místokancléřů v předbělohorské době bylo relativně vysoké, pohybovalo okolo 200–400 kop grošů ročně, nebylo však vypláceno pravidelně. Zpožděné služné bylo potvrzováno formou státních dluhopisů.[1][2]

Seznam místokancléřů Českého království

Seznam sekretářů české expedice

Seznam sekretářů německé expedice

  • 1602 (prosinec, ?) – ? Jan Platejs z Platenštejna
  • 1605 (?) – ? Filip Fabricius z Rosenfeldu (a později z Hohenfallu) (asi 1570 Mikulov – 1631 Praha)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 80. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  2. ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 109. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. 
  3. ↑ a b MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 329. 
  4. ↑ a b c Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 105
  5. ↑ a b c d Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 106
  6. ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113. 
  7. ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 57 a 106
  8. ↑ MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 617. Dále jen MAŤA, Petr. 
  9. ↑ MAŤA, Petr, s. 423
  10. ↑ MAŤA, Petr, s. 421 a 843
  11. ↑ MAŤA, Petr, s. 843
  12. ↑ a b c LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 51–52. 

Literatura

  • BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. 
  • KILIÁN, Jan. Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2005. 438 s. ISBN 80-86829-09-X. 
  • MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326–327. 
  • MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 333. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 

Související články

Zdroj