Eva Melmuková

doc. PhDr. Eva Melmuková
doc. PhDr. Eva Melmuková
	Eva Melmuková v roce 2016
Rodné jméno	Eva Šašecí
Narození	25. února 1932; Řím; Italské království
Úmrtí	5. listopadu 2022 (ve věku 90 let); Telč
Bydliště	Řím; Praha; Telč
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Gymnázium Jana Nerudy; Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	církevní historička, farářka, vysokoškolská učitelka, muzeoložka a etnografka
Zaměstnavatelé	Českobratrská církev evangelická; Osvobozená domácnost; Výzkumný ústav pivovarský a sladařský; Městské muzeum ve Stříbře
Ocenění	Medaile vděčnosti (2012)
Nábož. vyznání	Českobratrská církev evangelická
Choť	Jiří Melmuk (1960–2015)
Děti	Petr Melmuk
Rodiče	Oto Šašecí
Funkce	zastupitel obce v Česku (Telč; od 1990)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Romana Melmuková-Šašecí (25. února 1932 Řím – 5. listopadu 2022) byla česká evangelická teoložka a historička.

Život

Eva Melmuková absolvovala Nerudovo gymnázium v Praze (1945–1950). V letech 1950–1954 studovala na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (dnes ETF UK) a také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. (Zde se jejím asi nejvýznamnějším učitelem stal V. Vojtíšek, přední diplomatik, heraldik a sfragista, archivář hlavního města.) V závěru studia si musela vybrat, kterou fakultu dokončí. Zvolila bohosloví. V prosinci 1954 se stala vikářkou Českobratrské církve evangelické v Praze na Smíchově. Po třech letech jí byl na 29 let odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Poté pracovala jako krámská v Osvobozené domácnosti, figurantka v Geodézii Stříbro, laborantka v Západočeských mlékárnách, pracovnice Městského muzea ve Stříbře či jako zásobovací referentka v Koh-i-nooru v Dačicích.

V roce 1961 maturovala znovu na Střední průmyslové škole potravinářské technologie. V letech 1961–1967 vystudovala externě etnografii a folkloristiku. Doktorát získala v roce 1968.

S nástupem normalizace musela opět změnit obor a následující léta strávila ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1986 jí bylo jako invalidní důchodkyni po celkové mrtvici dovoleno působit jako farářka.

V roce 1989 byla jedním ze zakládajících členů Občanského fóra v Telči a s přehledem vyhrála první svobodné volby do zastupitelstva města, které bylo v této době zapsáno do seznamu UNESCO.

V roce 1990 se na ETF UK habilitovala a pět let přednášela církevní dějiny.

Dílo

Mezi oblasti jejího odborného zájmu patřily české dějiny 17. a 18. století; vývoj sídel a lidová architektura; regionální historie jižní části Českomoravské vrchoviny; církevní dějiny; dějiny náboženských minorit.

Knihy:

Evangelíci v rané toleranční době 1–8. (1995–1996) (spolueditorka) ISBN 978-80-903920-7-6
Patent zvaný toleranční (1999), ISBN 978-80-903920-4-5
Neznámé Telčsko (2001)

Studie:

Toleranční sbory ve Slezsku a na severovýchodní Moravě, in: Práce a studie Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku, 1995, s. 50–56;
Práce Kruhu českých duchovních tradic a jeho elaborát o svatovojtěšské tradici, in: Svatovojtěšská tradice v dějinách našeho národa a církve a její význam dnes, Praha 1997, s.13–17;
Cestou české reformace na Kloboucku, in: Klobouky u Brna, město, dějiny, krajina a lidé, 1998, s.147–159;
Theologische Entwicklung der evangelischen Kirche im Rahmen der nationalen Bewusstseinsentwicklung des tschechischen Volkes im 19. Jahrhundert, in: Kirche in Staat und Gesellschaft im 19. Jahrhundert, Rom 1991, s. 167–174;
J.A.Comenius als Gestalt der böhmischen Reformation im Leben seines Vaterlandes, in: Internationale Comenius Kolloquium, Bayreuth 1991, s. 223–227;
Das alternative Schulwesen im Geiste von J.A.Comenius in der Illegalität des 18.Jahrhunderts in den böhmischen Ländern, in: Comenius als Theologe, Prag 1998, s. 141–148;
Oblast jihlavských vrchů, její historická formace a perspektiva národopisného monografického zachycení, in: Slovenský národopis 1969, s. 617–621;
Příspěvek k metodice kartografického zpracování regionálních celků a typových obcí v 16.–20. stol., in: Historická geografie 6 (1971), s. 3–28;
Národopisná výstava jako podnět přeměny městského muzea v Telči v oblastní („krajinské“) muzeum jihozápadní Moravy v r. 1897, in: Český lid 58 (1971), s. 42–44;
O nový typ památkově chráněných vesnic, in: Český lid 61 (1974), s. 86–90;
Rekonstrukce urbanistického vývoje obcí na Telčsku, in: Český lid 62 (1975), s. 151–157;
Lidová architektura na Telčsku a Jihlavsku – marný zápas o uchování vesnických a předměstských celků v sedmdesátých letech, in: Vlastivědný sborník Vysočiny, 1992, s. 199–228;
Telč jako městská vodní pevnost, in: Jubilejní pátá zpráva Muzejního spolku v Telči, 1997,s. 6–20;

Beletrie a poesie:

Setkání po dvou stoletích (1985), ISBN 978-80-903920-3-8
Ohlasy padesátých a šedesátých let (1991), ISBN 80-7072-684-9

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český bratr. Česko. Dostupné online.
↑ Ondřej Macek, Sixtus Bolom-Kotari: Český časopis historický. březen 2023. Dostupné online.
↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2022-11-13]

Literatura

NEŠPOR, Zdeněk R.: Melmuková Eva Romana. Heslo v: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Praha, Kalich 2019, s. 238–239.