Dačice

Dačice
Centrum Dačic, pohled z kostelní věže sv. Vavřince
Centrum Dačic, pohled z kostelní věže sv. Vavřince
Znak města DačiceVlajka města Dačice
znakvlajka
Lokalita
Status město
Pověřená obec Dačice
Obec s rozšířenou působností Dačice
(správní obvod)
Okres Jindřichův Hradec
Kraj Jihočeský
Historická země Morava
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°4′54″ s. š., 15°26′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 7 177 (2023)[1]
Rozloha 67,00 km²[2]
Nadmořská výška 477 m n. m.
PSČ 380 01
Počet domů 1 830 (2021)[3]
Počet částí obce 16
Počet k. ú. 11
Počet ZSJ 20
Kontakt
Adresa městského úřadu Krajířova 27/I
380 01 Dačice
meu@dacice.cz
Starosta Bc. Miloš Novák (za Moravské zemské hnutí, člen ANO)
Oficiální web: www.dacice.cz
Dačice
Dačice
Další údaje
Kód obce 546127
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dačice (německy Datschitz) jsou město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží dvanáct kilometrů jižně od Telče na Moravské Dyji v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny. V roce 1960 byly při správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Od 1. ledna 2000 jsou i součástí samosprávného Jihočeského kraje (do 30. května 2001 Budějovického). Přestože město patří do Jihočeského kraje, leží na historickém území Moravy. Žije zde přibližně 7 200[1] obyvatel.

Jsou přirozeným centrem nejzazšího cípu jihozápadní Moravy, což je dáno nejen jejich polohou, ale i množstvím služeb, obchodů, firem i řadou kulturních a sportovních zařízení, jako je třeba kino nebo moderní sportovní stadion. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje. Ve městě se pravidelně pořádá také řada kulturních festivalů. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Sousedními obcemi sídla jsou Český Rudolec, Hříšice, Cizkrajov, Budíškovice, Dobrohošť, Třebětice, Volfířov, Staré Hobzí, Peč, Kostelní Vydří, Zadní Vydří, Černíč a Mysletice.

Název

Vesnice byla pojmenována od osobního jména Dak nebo Dač, což byla domácí podoba některého jména začínajícího na Da- (např. Dalibor, Dabor, Dalemil). Původní význam místního jména byl "Dakovi/Dačovi lidé".[4]

Z (někdy rovněž uváděného) názvu Datschig vzniklo místní příjmení Točík. (K němu má ale foneticky blízko i Thusing/Toužín na Dyji, která se zde vskutku „točí“ ve velkém meandru.) Protože nářečně Datsch = Deutsch (= Němec), lze se domnívat, že mohlo jít o prosté označení německé enklávy, která se sem rozšířila, když od Jihlavy začali přicházet německy hovořící lidé v souvislosti s tamější těžbou stříbra. (Totožný základ pak mohou mít i názvy obcí Dálčice a Dašice poblíž Kutné Hory.)[zdroj?]

Podle škodolibější verze to naopak byli německy hovořící starousedlíci, kdo dal nově příchozím „gastarbeiterům“ právě takové označení: tatschig/datschig/dantschig (= tupý, bezelstný; podle jiného výkladu – z italského donzella – však i milý).[zdroj?] Česky hovořící starousedlíci se – podle známé pověsti – zmohli jen na volání: (Jeďte) Dál! Číc!.

Hypotetická je souvislost názvu Datsch(itz) s benediktinským klášterem Deutz (lat. Tuitio) v Kolíně nad Rýnem: v relativní blízkosti Dačic se nacházejí tři benediktinské kláštery (v Třebíči, Brně a Táboře).

Židovský název města v jidiš zní דאטשיץ.

Historie

Trhová ves, ležící při důležitém brodu přes řeku Dyji, byla původně zeměpanským majetkem. V souvislosti s objednávkou znojemského kníže a moravského markraběte Konráda Oty k vysvěcení zdejšího farního kostela olomouckým biskupem Pelhřimem je ves Dačice v roce 1183 poprvé písemně zmíněna a to v kronice Jarlocha, opata kláštera v Milevsku.

Zeměpanské léno obdržel od krále Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, od kterého ves Dačice někdy mezi lety 1334 a 1359 získali páni z Hradce. Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, se tržní osada Dačice stala městečkem s právem výročního trhu a střediskem bílkovského panství, které drželi po celé další století.[5]

V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s městečkem Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, za jehož panování mu král Jiří z Poděbrad udělil v roce 1464 právo druhého výročního trhu, za Oldřicha Krajíře z Krajku obdržely Dačice v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města.[6] V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí a ostatními správními či obchodními budovami.

U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatlo obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.

Rakousko-Uhersko

O hospodářský vzestup Dačic se zasloužil Karl Anton Dalberg (1792-1859), který se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Počátkem 19. století se Dačice staly průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol (od roku 1937 zde má žulový pomník). V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843. V polovině 19. století se výrazně změnilo postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi.

První Československá republika

V letech 1922-1923 si místní komunistická strana vystavěla „Dělnický dům“ s tělocvičnou, kolem kterého se soustředil veškerý její stranický život. Dne 9. září 1923 se konalo jeho slavnostního otevření, kterého se účastnily FDTJ z celého 28. okresu. Největší skupiny přijely z Jihlavy a ze Znojma. Do domu byla také přenesena prodejna dělnického konzumního družstva „Vzájemnost“. Zde se také scházela od roku 1926 nově založená Federace proletářské tělovýchovy (sdružující Jednotu proletářské tělovýchovy Dačice, fotbalový klub Rudá hvězda Dačice, Cyklistický klub, Dělnický klubu turistů a Spartakovy skauty práce). Dne 11. srpna 1929 se v Dačicích konalo její oblastní cvičení. Školní mládež se cvičení účastnila až do roku 1931, kdy proletářská tělovýchova obdržela od zemského úřadu výstrahu rozpuštěním.[7] V parlamentních volbách 1935 získala KSČ v Dačicích 320 hlasů.[8]

Protektorát Čechy a Morava

V letech 1939–1945 přišly Dačice o své židovské obyvatele, většinou v nacistickém koncentračním táboře Lublinu ve východním Polsku. Dne 6. června 1945 vydal Okresní národní výbor Dačice výnos o odsunu německého obyvatelstva a o osídlování pohraničních částí okresu, přičemž odsunem pověřil táborské partyzány pod velením Vladimíra Hobzy. Během Hobzova tzv. čištění od Němců došlo k exekuci čtyř Němců a jednoho českého udavače.[9]

Vývoj města po roce 1945

Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí. Sídlem okresního úřadu zůstaly Dačice s výjimkou let válečných 1940–1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratily nejen sídlo okresu, ale ocitly se spolu s dalšími moravskými městy a obcemi v Čechách. Dnes jsou moravské Dačice sídlem tzv. malého okresu v Jihočeském kraji.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 4 656 4 866 5 002 5 253 5 232 5 086 4 743 5 015 5 080 6 149 7 394 7 970 7 937 7 492 7 022
Počet domů 794 776 778 786 814 849 941 1 118 1 097 1 169 1 338 1 604 1 660 1 771 1 830

Městská správa

Členění města

Město Dačice se člení na šestnáct místních částí na jedenácti katastrálních územích:

Vlastní město Dačice se dělí na šest částí označovaných římskými čísly v uvedeném pořadí:

  • I. Město (dolní a horní náměstí s okolím)
  • II. Antonínské předměstí (k nemocnici)
  • III. Za řekou Dyjí, dříve Stráňské předměstí (Za lávkami, Kapetova, k Hradišťku)
  • IV. Hradecké Předměstí (Péráček, Nivy)
  • V. Červený vrch
  • VI. Toužín (do 60. let 20. století samostatné k.ú.)

Prostřední Vydří leží na odděleném území a tvoří tak exklávu města.

Městské symboly

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. dubna 1994.[12]

Doprava

Město stojí na křižovatce silnic II/151, II/406 a II/408. Jeho východním okrajem vede železniční trať Kostelec u Jihlavy – Slavonice, na které se nachází stanice Dačice a zastávka Dačice město.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dačicích.

Kostkový cukr

Pomník kostce cukru

Zajímavostí je v prostoru před věží farního kostela se nacházející žulový pomník kostky cukru, neboť ve zdejší rafinerii byl v roce 1841 vyroben a v roce 1843 patentován J. K. Radem první kostkový cukr na světě.[15]

Osobnosti

Partnerská města

Galerie

  • Centrum města: vlevo nahoře kostel sv. Vavřince, uprostřed budova radnice
    Centrum města: vlevo nahoře kostel sv. Vavřince, uprostřed budova radnice
  • Městská věž
    Městská věž
  • Dačický zámek
    Dačický zámek
  • Starý zámek na Palackého náměstí
    Starý zámek na Palackého náměstí
  • Stará radnice
    Stará radnice
  • Klášter karmelitek a Kostel sv. Antonína Paduánského
    Klášter karmelitek a Kostel sv. Antonína Paduánského
  • Bývalý lihovar
    Bývalý lihovar
  • Železniční stanice Dačice
    Železniční stanice Dačice

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Praha: Academia, 1970. 168 s. Kapitola Dačice, s. 46. 
  5. ↑ Od nejstarších dob po Krajíře z Krajku (Proměny zámku Dačice #1) [online]. 2020-04-09 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ ZWACH, Josef. Denkwürdigkeiten der Stadt Datschitz: aus authentischen Quellen gesammelt und herausgegeben. [s.l.]: Typ.-Literarisch-Artistische Anst., (Zamarski & Dittmarsch) 138 s. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Sborník příspěvků k 50. výročí KSČ. Vydal Státní archiv, 1971, s. 5-10.
  8. ↑ Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska 1848 – 1960. XII. Ostrava 1990.
  9. ↑ Havlík, B.: Perzekuce a odsun Němců na jihozápadní Moravě v letech 1945 – 1946. Vlastivědný sborník vysočiny, Oddíl věd společenských, XII, 2000.
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Udělené symboly – Dačice [online]. 1994-04-12 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zámek Dačice [online]. pruvodce.com, 2006-10-02 [cit. 2008-12-20]. Dostupné online. 
  14. ↑ Palackého náměstí a Kancnýřův sad - Infocentrum Dačice. turistika.dacice.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-06. 
  15. ↑ Kostka cukru [online]. Městský úřad Dačice,, 2005-03-29 [cit. 2008-12-21]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  16. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj