Matěj Mikšíček

Matěj Mikšíček
Matěj Mikšíček
Matěj Mikšíček
Narození 3. února 1815
Toužín u Dačic, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. března 1892 (ve věku 77 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatel a novinář
Choť Anna Veronika Mikšíčková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matěj Mikšíček (3. února 1815 Toužín u Dačic – 12. března 1892[1]Brno) byl moravský národní buditel ze 40. let 19. století, novinář, sběratel lidové tvorby a spisovatel.

Život

Narodil se v rodině Františka Mikšíčka (1784) a Johany roz. Kubešové (1793). Jeho sourozenci byli: Antonie Zoufalá (1817–1901), Rosalie Schindlerová (1822), Marie, Petr, Josefa a Anna. Oženil se s Annou Veronikou roz. Vrbíkovou, se kterou měl dceru Marii Hrubou (1854–1935).[2]

Do školy chodil postupně ve Znojmě, Hradci Králové, Vídni, Litomyšli a Pešti. Peštská studia ho přivedla k činnosti ve prospěch Slováků. Pořádal slovenské divadelní hry a založil divadlo ve Zvolenu. Poznal tam také píseň Hej, Slováci, kterou uvedl pod názvem Hej, Slované na Moravu.

Druhý ročník filozofie, započaté v Pešti, studoval v Brně u profesora Františka Matouše Klácela. Znovu se zapojil do organizování divadla (tentokrát společně s redaktorem Janem Ohéralem) a česká představení propagoval mezi studenty. Vedle toho působil i jako novinář – brněnský divadelní zpravodaj Květů, redaktor Časopisu pro lid (1843) a pořadatel kalendáře Domácí přítel. V roce 1845 přesvědčil Ohérala a Klácela k založení Týdenníku, moravského literárně-politického časopisu. Byl v té době také vyšetřován za šíření „velezrádných“ knih, ale k odsouzení nedošlo.

Roku 1848 ho třináct obcí zvolilo jako delegáta na Slovanský sjezd v Praze. Na přelomu let 1848–1849 se jako novinář účastnil protimaďarské výpravy Slováků (psal reportáže do Klácelových Moravských novin). Roku 1852 nastoupil do stálého zaměstnání jako železničář v Brně.

Mikšíček byl plodným novinářem a spisovatelem, který ve své době přispíval do mnoha časopisů (Moravské noviny, Květy, Vosa, Rodinná kronika, Moravská orlice aj.) Knižně vydal sedm svazků pohádek a pověstí a několik menších prací (např. Co a jak? nebo Škola řemeslnická). Jeho snahou ve všech aktivitách bylo, šířit na Moravě vzdělání a národní uvědomění.

Zemřel roku 1892 v Brně a byl pohřben na městském Ústředním hřbitově[3].

Dílo

  • Sbjrka powěstj morawských a slezkých. Swazek I., sebral M. Mikssjček. W Brně: Tiskem Frantisska Gastla, 1843
  • Sbjrka powěsti morawských a slezkých. Swazek II., sebral M. Mikssjček. W Brně: Tiskem Frantisska Gastla, 1844
  • Sbjrka powěstj morawských a slezkých. Swazek III., sebral M. Mikssjček. W Brně: Tiskem Frantisska Gastla, 1844
  • Sbjrka powěstí morawských a slezkých. Swazek IV., Matěj Mikšíček. W Holomouci: nákladem knihkupce Eduarda Hölzla, 1845
  • Národnj báchorky. Sv. 1, sebrané od M. Mikssjčka. W Znogmě: Nákladem E. J. Fourniera, 1845
  • Národnj báchorky. Sv. 2, sebrané od M. Mikssjčka. W Znogmě: Nákladem E. J. Fourniera, 1845
  • Pohádky a powjdky lidu morawského: zásoba rozmanitého a zábawného čtenj o rozličných wěcech, ... sebrané od M. Mikšíčka. W Brně: Frantissek Wimmer, 1847[4]
  • Co? a Gak?: krátký přehled negnowěgssích udalostj od Matěje Mikšíčka. Brno, R. Rohrer, 1848
  • Brněnská řemeslnická sskola, gak zřjzena bude začátkem měsjce řjgna 1820 ku prospěchu wssech mor. a čes. towaryssů, učednjků, lidu fabrikantského etc. etc. seps. Matěj Mikšíček, Brno, 1852[5]
  • Několik baněk, sázených Němčourům, odrodilcům a kývalům od jednoho Staromoravana. V Brně: Nákladem spisovatelovým, 1867
  • M. Mikšíčka Sebrané spisy. Svazek první, Národní báchorky moravské a slezské. V Praze: I. L. Kober, 1888
  • M. Mikšíčka Sebrané spisy. Svazek druhý, Pověsti moravské a slezské. V Praze: I. L. Kober, 1889
  • Moravské a slezské národní báchorky – Praha: I. L. Kober, 1897[6]
  • Pták Ohniváč a jiné pohádky – napsali: A. N. Afanasjev, Stanislav Javor, Jos. Krušina ze Švamberka, M. Mikšíček, Bedřich Šaloun; uspořádal S. Javor; obrázky maloval H. J. Folkman. Praha: Zora, 1918[7]
  • Zlatý pramen: sto let české pohádky – z českých spisovatelů vybrala Marie Majerová; kresby Slavoboje Tusara. Praha: Antonín Svěcený, 1918[8]

Odkazy

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. ↑ Matrika 17053, sn. 88 [online]. MZA [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.npmk.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.npmk.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj