Claude Charles Fauriel

Claude Charles Fauriel
Claude Charles Fauriel
Claude Charles Fauriel
Rodné jméno Charles-Claude Fauriel
Narození 21. října 1772
Saint-Étienne
Úmrtí 15. července 1844 (ve věku 71 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Povolání filolog, historik, profesor, překladatel
Národnost francouzská
Stát Francie
Žánr odborná literatura
Témata Gallia Narbonensis, Albigenská křížová výprava, okcitánská literatura, Dante Alighieri a italská literatura
Literární hnutí romantismus
Významná díla Dějiny provensálské poezie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Charles Fauriel (21. října 1772, Saint-Étienne – 17. července 1844, Paříž) byl francouzský filolog, historik, profesor a překladatel z italštiny, němčiny a moderní řečtiny.[1]

Život

Narodil se jako syn chudého truhláře, ale získal dobré vzdělání na oratoriánských školách v Tournonu a Lyonu. Po krátké službě v armádě se v letech 1797–1799 věnoval náročnému studiu literatury a historie. Zabýval se také arabštinou, sanskrtem a starými jihofrancouzskými dialekty. Při návštěvě Paříže roku 1799 byl představen ministrovi policie Josephovi Fouchému a stal se jeho osobním tajemníkem. Na tuto funkci roku 1802 ze zdravotních důvodů rezignoval a věnoval se především své vědecké a překladatelské práci. Stal se členem literárního kruhu v Auteuil u Paříže, který se shromáždil kolem filozofa a politika de Tracyho a byl přítelem Madame de Staël.[2]

Roku 1810 zveřejnil překlad německy napsané sbírky Parthenais dánského básníka Jense Immanuela Baggesena, roku 1823 překlady dvou tragédií od italského spisovatele Alessandra Manzoniho (Il Conte di Carmagnola a Adelchi) a v letech 1824-1825 vydal Lidové písně moderního Řecka (Chants populaires de la Grèce moderne). Ve Francii rovněž propagoval názory italských romantiků.[2]

Červencová revoluce roku 1830 mu otevřela kariéru profesora literatury na Sorboně. Věnoval se vědeckému studiu starofrancouzštiny a provensálštiny a roku 1837 vydal moderní francouzský překlad chanson de geste Píseň o albigenské křížové výpravě (La Chanson de la croisade albigeoise). Ve svých dílech razil dnes již vyvrácenou teorii o tom, že Provence byla kolébkou chansons de geste i příběhů rytířů Kulatého stolu, přičemž pod vlivem Herdera předpokládal, že hrdinské eposy jsou spontánním projevem lidového národního génia.[2]

V roce 1836 byl zvolen členem Académie des inscriptions et belles-lettres (Akademie písemností a krásné literatury).[2] Zemřel roku 1844 a je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.[3]

Dílo

Překlady

Vědecké práce

  • De l’origine de l’épopée chevaleresque du moyen age (1832, Počátek rytířských eposů středověku).
  • Histoire de la Gaule méridionale sous la domination des conquérants germains (1836), čtyři svazky.
  • Histoire de la poésie provençale (1846, Dějiny provensálské poezie), posmrtně, 3 svazky.
  • Dante et les origines de la langue et de la littérature italiennes (1854, Dante a původ italského jazyka a literatury), posmrtně, dva svazky.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Slovník francouzských spisovatelů, Odeon, Praha 1966, str. 242-243.
  2. ↑ a b c d Encyclopædia Britannica
  3. ↑ Claude Fauriel - Histoire des noms des rues de Saint-Étienne

Související články

Externí odkazy

Zdroj