Starofrancouzština

Starofrancouzština (Langue d'oïl)
Rozšíření Francie, Belgie, Švýcarsko
Počet mluvčích neznámý
Klasifikace
Písmo Latinka
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 -
ISO 639-2 fro (B)
- (T)
ISO 639-3 fro
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starofrancouzština byl románský dialect continuum, kterým se mluvilo v oblastech Belgie, Švýcarska a severní Francie přibližně v letech 1000–1300. Ve středověku byl znám jako langue d'oïl, je však odlišný od okcitánštiny (langue d'oc, také známá jako provensálština), kterou se mluvilo na jih od oblastí, kde převládala starofrancouzština.

Ukázka textu

„Pro Deo amur et pro Christian poblo et nostro commun salvament, d’ist di en avant, in quant Deus savir et podir me dunat, si salvarai eo cist meon fradre Karlo, et in aiudha et in cadhuna cosa…“
Pro lásku boží a křesťanský lid a naši společnou spásu, od tohoto dne, jelikož mi Bůh dal znalosti a moc, budu bránit svého bratra Karla ve všem…

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

starofrancouzsky

Tuit li home naissent libre et igal en dignité et en drois. Ont raison et conscience et duevent agir l'un a l'altre a un esprit de fraternité.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Literatura

  • Delamarre, X. & Lambert, P. -Y. (2003). Dictionnaire de la langue gauloise : Une approche linguistique du vieux-celtique continental (2nd ed.). Paris: Errance. ISBN

2877722376

  • Pope, M.K. (1934). From Latin to Modern French with Especial Consideration of Anglo-Norman Phonology and Morphology. Manchester: Manchester University Press.
  • Kibler, William (1984). An Introduction to Old French. New York: Modern Language Association of America.

Související články

Externí odkazy

Zdroj