ISO 639-3

ISO 639-3 je třetí částí mezinárodního standardu ISO 639. Sestává ze 7 776 třípísmenných kódů světových jazyků. Jde o rozšíření standardu ISO 639-2 s cílem pokrýt všechny známé přirozené jazyky. Tato norma byla publikována Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) 5. února 2007.[1]

Využití standardu se předpokládá v řadě aplikací, především v počítačových systémech, které potřebují podporovat mnoho jazyků. Standard obsahuje co možná nejúplnější výčet jazyků živých i mrtvých, starověkých i umělých, světových i menšinových, psaných i nepsaných.[1] Nezahrnuje ovšem rekonstruované jazyky jako je protoindoevropština.[2]

Množina jazyků ISO 639-3 je nadmnožinou ISO 639-1. Z ISO 639-2 pokrývá všechny individuální jazyky, ale ne skupiny jazyků; pro individuální jazyky zastoupené v ISO 639-2 je kód ISO 639-3 stejný. Pro jazyky, které mají dva různé kódy ISO 639-2 (B a T), se v ISO 639-3 používá kód T („terminologický“; to je ten, který vychází z názvu jazyka v něm samém). Normy ISO 639-1 a -2 se zaměřovaly především na důležité jazyky, častěji zastoupené ve světové literatuře.

Příklady:

jazyk 639-1 639-2 (B/T) 639-3
typ		 639-3
kód
angličtina en eng individuální eng
němčina de ger/deu individuální deu
arabština ar ara makrojazyk ara
individuální arb a jiné
minnanština — — individuální nan

Hranice mezi jazykem a dialektem je v řadě případů předmětem sporů a norma ISO 639-3 je postupně rozšiřována. K dubnu 2012 obsahuje 7776 položek.[3] Inventář jazyků je založen na několika zdrojích, mj. samostatné jazyky obsažené v ISO 639-2, moderní jazyky z Ethnologue, historické varianty, starověké jazyky a umělé jazyky od Anthony Aristara a z Linguist Listu. Další jazyky jsou doporučovány v každoročním období pro komentáře veřejnosti.

Kódový prostor

Protože každý kód je trojice malých písmen anglické abecedy, horní mez pro počet jazyků, které lze tímto způsobem reprezentovat, je 26 × 26 × 26 = 17 576. Protože je však vyloučeno užití kódů, které existují v ISO 639-2 a nebyly převzaty (4 zvláštní kódy, 520 kódů s rezervovaným využitím a 23 kódů typu B), musí se horní mez snížit na 17 030. K dalšímu snížení dojde po odečtení kódů kolekcí jazyků v ISO 639-2 a těch, které teprve budou definovány v ISO 639-5.

Makrojazyky

56 jazyků z ISO 639-2 se pro účely normy ISO 639-3 považují za „makrojazyky“,[4] které někteří uživatelé v některých kontextech považují sice za samostatný jazyk, ale jejich varianty jsou natolik lingvisticky odlišné, že mohou být v jiných kontextech také považované za samostatný jazyk.

Některé z těchto makrojazyků, např. ara (arabština, různé druhy) jsou v ISO 639-3 rozděleny (existuje zde několik kódů pro jednotlivé varianty (jazyky) daného makrojazyka; celý makrojazyk může mít také svůj vlastní kód). Jiné, např. nor (norština) měly své varianty pokryté už v ISO 639-2 (v tomto případě nno (nynorsk) a nob (bokmål)). To znamená, že některé jazyky (např. arb, spisovná arabština), které byly v ISO 639-2 považovány za dialekty jednoho jazyka (ara), jsou nyní v ISO 639-3 v určitých kontextech považovány za samostatné jazyky.

Norma se tak snaží vypořádat s variantami, které se mohou lingvisticky lišit, ale jejich uživatelé s nimi zacházejí jako se dvěma formami téhož jazyka, např. v případě diglosie.

Na příklad:

Pro úplný seznam viz [5].

Sdružené jazyky

„Kód sdruženého jazykového prvku je identifikátor, který zastupuje skupinu samostatných jazyků, které se nepovažují za jeden jazyk v žádném kontextu.“[6] Takové kódy nezastupují žádný samostatný jazyk ani makrojazyk.

Zatímco ISO 639-2 obsahuje třípísmenné sdružené kódy jazykových rodin, které bylo možné použít pro jazyky bez vlastního kódu, do ISO 639-3 tyto sdružené kódy zahrnuty nebyly. ISO 639-3 tedy není nadmnožinou ISO 639-2.

ISO 639-5 definuje třípísmenné sdružené kódy pro jazykové rodiny a skupiny.

Zvláštní kódy

Několik kódů je vyhrazeno pro zvláštní užití u jazyků, které nemají vlastní kód:

mis jazyk bez vlastního kódu
mul směs více jazyků
und neznámý jazyk
zxx nelingvistický obsah (třeba binární data)

Kódy qaa–qtz jsou „vyhrazeny pro vlastní užití“, např. pro vymřelé jazyky na Linguist Listu.

Využití ISO 639-3

  • Ethnologue, Linguist List
  • Jazyková značka IETF
  • Lexical Markup Framework, specifikace ISO pro reprezentaci strojově čitelných slovníků
  • Navrženo jako jazykové TLD (lcTLD)[7][8]

Reference

  1. ↑ a b ISO 639-3 status and abstract [online]. iso.org, 2010-07-20 [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Types of individual languages - Ancient languages [online]. sil.org [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ISO 639-3 Code Set [online]. Sil.org, 2007-10-18 [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Scope of denotation: Macrolanguages [online]. sil.org [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Macrolanguage Mappings [online]. sil.org [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Scope of denotation: Collective languages [online]. sil.org [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Languages in the Root: A TLD Launch Strategy Based on ISO 639 [online]. Circleid.com, 2004-10-05 [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ ICANN Email Archives: [gtld-strategy-draft] [online]. Forum.icann.org [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ISO 639-3 na anglické Wikipedii.

Zdroj