Biblioteca Marciana

Biblioteca Marciana
Základní informace
Sloh	renesanční architektura
Architekt	Jacopo Sansovino
Výstavba	31. května 1468
Pojmenováno po	Marek Evangelista
Poloha
Adresa	piazzetta San Marco, 7 - 30124 Venezia a Piazzetta San Marco, 30124 Venezia, Benátky, Itálie
Ulice	náměstí svatého Marka
Souřadnice	45°26′0″ s. š., 12°20′21″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web a Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biblioteca Marciana je italská národní knihovna stojící na náměstí Svatého Marka v Benátkách. Obsahuje téměř sedm set tisíc svazků a patří tak k největším italským knihovnám. Je známá také pod názvy Biblioteca San Marco (Knihovna svatého Marka), Libreria Marciana, Libreria Sansoviniana nebo Libreria Vecchia.

Historie knihovny

Myšlenka na vybudování veřejné knihovny v Benátkách pochází již z roku 1362 od básníka Francesca Petrarky, který svůj návrh podpořil darem svých knih. Jeho návrh byl však Velkou radou města dočasně odmítnut, protože nebylo pro knihovnu nalezeno vhodné místo.^[1] Roku 1468 poskytl kardinál Basilius Bessarion budoucí knihovně 1000 svazků, což byl pro stavbu knihovny významný impuls.^[2]

Stavba knihovny však započala až roku 1537 a jejím vedením byl pověřen architekt Jacopo Sansovino. Během stavby se roku 1545 zřítila část klenby nad hlavním sálem a Sansovino byl uvězněn. Po propuštění musel stavbu opravit na vlastní náklady. Po jeho smrti roku 1570 stavbu v letech 1582–1591 dokončil Vincenzo Scamozzi. Roku 1603 byl vydán dekret, že z každého tisku v Benátkách musí být jeden kus věnován knihovně.^[3]^[4]

Knihovna je považována za Sansovinovo mistrovské dílo. Na budově je řada soch znázorňujících mytologická božstva. Vnitřek knihovny vyzdobili významní italští malíři jako byl Tintoretto, Veronese, Tizian a Jacopo de' Barbari. Strop vyzdobili mladí malíři, kteří na něm vypodobnili antické bohy ztělesňující umění a ctnosti.^[4]

V knihovně je uloženo třináct tisíc manuskriptů, šest set tisíc tištěných knih, dvacet pět tisíc inkunábulí (nejstarších prvotisků) a dvacet čtyři tisíc děl ze 16. století. Nejvzácnějšími exponáty jsou dva kodexy Iliady od Homéra z 10. a 11. století a dále řecké, arabské a latinské rukopisy.^[4]