Gaston Paris

Gaston Paris
Gaston Paris
Rodné jméno	Bruno-Paulin-Gaston Paris
Narození	9. srpna 1839 ; Avenay-Val-d'Or
Úmrtí	5. března 1903 (ve věku 63 let) ; Cannes
Povolání	filolog, medievalista, historik, profesor, literární historik a spisovatel
Stát	Francie
Alma mater	École des chartes
Témata	dějiny
Významná díla	Romania
Ocenění	prix Gobert (1866 a 1872); rytíř Řádu čestné legie (1875); důstojník Řádu čestné legie (1886); komandér Řádu čestné legie (1895); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Manžel(ka)	Marguerite Paris (od 1891)
Rodiče	Alexis Paulin Paris
Příbuzní	otec Paulin Paris
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaston Paris (9. srpen 1839, Avenay-Val-d’Or, Marne – 5. březen 1903, Cannes) byl francouzský romanista, medievalista a člen Francouzské akademie. Platí za doyena francouzské romanistiky.^[1]

Život

Byl synem spisovatele a jazykovědce Paulina Parise. Studoval mimo jiné románskou filologii na univerzitě v Bonnu u německého romanisty Friedricha Christiana Diezeho, který jej oborově velice ovlivnil.^[2] Od roku 1872 zastával pozici profesora francouzského jazyka a literatury na Collège de France v Paříži, mezi jehož studenty zde náležel např. Joseph Bédier.^[3] Věnoval se mnoha oblastem, především pak francouzské středověké literatuře a formuloval první hypotézu o vzniku starofrancouzské hrdinské epiky (chansons de geste).^[4]

Gaston Paris je autorem řady odborných literárněvědných publikacích a zakladatelem časopisu Revue critique d'histoire et de littérature (1866) a odborně zaměřeného romanistického časopisu Romania (1872).^[4]. Byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu (1901, 1902 a 1903).^[5]

Dílo (výběr)

Étude sur le rôle de l'accent latin dans la langue française (1862).
Histoire poétique de Charlemagne (1865, Básnické dějiny doby Karla Velikého).
Grammaire historique de la langue française (1868, Historická mluvnice francouzštiny), v publikaci se Paris vyslovil proti puristickým tendencím ve francouzské gramatologii.
Les Plus anciens monuments de la langue française (1875).
Deux rédactions du roman des sept sages de Rome (1876).
Mystère de la passion by Arnoul Gréban (1878), ve spolupráci s Gastonem Raynauden.
Mélanges de Littérature française au Moyen Âge (1888, Francouzská středověká literatura), v tomto díle Paris poprvé publikoval svoui teorii o vzniku chansons de geste.
Penseurs et poètes (1897),
Poèmes et légendes du moyen âge (1900, Středověké básně a legendy).
François Villon (1901), monografie.
Legendes du Moyen Âge (1903).

Parisova teorie vzniku chansons de geste

Na základě toho, že děje, které jsou v jednotlivých chansons de geste vypravovány, mají většinou historický základ, ale skutečná fakta jsou v nich zpravidla silně deformována, došel Gaston Paris k názoru, že základem skladeb byly tzv. kantilény, krátké lyricko-epické básně, které vznikaly v 7. až 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí a vyjadřovaly nejprve převážně lyrickou formou hrdost z vítězství, bolest z porážky nebo žal nad mrtvými. V průběhu dalších století pak tyto hypotetické písně prošly literární redakcí a začaly v nich převažovat epické prvky.^[6]

Tuto teorii odmítl Parisův žák, literární historik Joseph Bédier. Ve svých čtyřsvazkových Les Légendes épiques (1908-1913, Epické legendy) dokazoval, že jednak o existenci Parisových kantilén neexistuje žádný doklad, jednak že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších.^[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaston Paris na německé Wikipedii.

↑ TRABANT, Jürgen. Mithridates im Paradies: kleine Geschichte des Sprachdenkens. [s.l.]: C.H.Beck 372 s. Dostupné online. ISBN 9783406502002. (německy) Google-Books-ID: _7qtERown6kC.
↑ Geschichte des Faches Romanistik. Methodologie (Das Sprachsystem). [s.l.]: Walter de Gruyter 1108 s. Dostupné online. ISBN 9783110938388. (německy) Google-Books-ID: LKBdMfrczF4C.
↑ Fondation Singer-Polignac - Joseph Bédier. www.singer-polignac.org [online]. [cit. 2017-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. (francouzsky)
↑ ^a ^b Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 539.
↑ The Nomination Database for the Nobel Prize in Literature
↑ ^a ^b Josef Kopal: Dějiny francouzské literatury, Melantrich, Praha 1949, str. 11-12.