Bettino Craxi
| Bettino Craxi | |
|---|---|
 | |
| Předseda vlády Itálie | |
|
Ve funkci: 4. srpna 1983 – 17. dubna 1987 | |
| Prezident |
Sandro Pertini Francesco Cossiga |
| Vicepremiér | Arnaldo Forlani |
| Předchůdce | Amintore Fanfani |
| Nástupce | Amintore Fanfani |
| Poslanec Evropského parlamentu | |
|
Ve funkci: 25. července 1989 – 30. června 1992 | |
| Volební obvod | Severozápadní Itálie |
|
Ve funkci: 17. července 1979 – 4. srpna 1983 | |
| Volební obvod | Severozápadní Itálie |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Italská socialistická strana |
| Narození |
24. února 1934 Milán  Italské království
|
| Úmrtí |
19. ledna 2000 (ve věku 65 let) Hammámet  Tunisko
|
| Příčina úmrtí | diabetes mellitus |
| Partner(ka) | Sandra Milo |
| Rodiče | Vittorio Craxi |
| Děti | Stefania Craxi Bobo Craxi |
| Alma mater | Milánská univerzita Urbinská univerzita |
| Profese | politik |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu Karla III. (1985) velkokříž Řádu prince Jindřicha |
| Podpis |  |
| Commons | Bettino Craxi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Benedetto „Bettino“ Craxi (24. února 1934 Milán – 19. ledna 2000 Hammamet, Tunisko) byl italský sociálnědemokratický politik. V letech 1983–1987 byl premiérem Itálie, což v té době představovalo nejdelší mandát od druhé světové války. Byl prvním socialistickým premiérem v historii italské republiky. Byl představitelem Italské socialistické strany, v jejímž čele stál v letech 1976–1993, a kterou velmi změnil – ukončil frakční boje a posunul stranu do politického středu, po vzoru jiných sociálnědemokratických stran Evropy. Symbolem toho bylo, že oslabil spolupráci s komunisty a vstoupil naopak do velké koalice s Křesťanskými demokraty (vznik tzv. osy CAF, neboli spolupráce tří klíčových osobností Craxi-Andreotti-Forlani).
Jeho vláda dosáhla značných ekonomických úspěchů, v jeho éře se Itálie stala pátou nejprůmyslovější zemí světa a vstoupila do skupiny nejvyspělejších ekonomik G7. Problémem však byla inflace a rostoucí zadlužení.
Craxi byl znám podporou socialistů, kteří byli ve svých zemích politicky postihováni, zejména ve frankstickém Španělsku, v Uruguayi, Chile a podporoval též československou skupinu levicových exulantů kolem časopisu Listy (Jiří Pelikán). Finančně podporoval též polskou Solidaritu a Arafatovu Organizaci pro osvobození Palestiny. Zvláštní sympatie měl též k libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, jehož roku 1986 telefonicky varoval před bombardováním Američanů, díky čemuž Kaddáfí útok (tzv. operaci El Dorado) přežil. Známý je jeho spor s Ronaldem Reaganem z roku 1985, kdy odmítl vydat arabské únosce lodi Achille Lauro. Často mu bylo vyčítáno přátelství s některými světovými diktátory, zejména Siadem Barrem ze Somálska a Bin Alím z Tuniska.
V 90. letech ho smetly korupční skandály (aféra Tangentopoli a akce Mani pulite – Čisté ruce), tak jako celou jeho politickou generaci. Před soudy uprchl roku 1994 do Tuniska, pod ochranu Bin Alího. Do Itálie, kde byl mezitím odsouzen k 27 letům vězení, se nikdy nevrátil a zemřel v Tunisku roku 2000.
Vyznamenání
-
velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 4. července 1984[1]
-
rytíř velkokříže Řádu Karla III. – Španělsko, 2. dubna 1985[2]
-
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 31. října 1987[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.
- ↑ BOE.es - Documento BOE-A-1985-5752. www.boe.es [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bettino Craxi na Wikimedia Commons
- Profil na Cronologia.it Archivováno 28. 6. 2012 na Wayback Machine.
- Heslo v Encyklopedii Britannica
