Sandro Pertini

Sandro Pertini
Prezident Itálie
Ve funkci:
9. července 1978 – 29. června 1985
Předchůdce Giovanni Leone
Nástupce Francesco Cossiga
Stranická příslušnost
Členství Italská socialistická strana
United Socialist Party
Rodné jméno Alessandro Pertini
Narození 25. září 1896
San Giovanni
Úmrtí 24. února 1990 (ve věku 93 let)
Řím
Místo pohřbení San Giovanni
Choť Carla Voltolina (1946–1990)
Alma mater Liceo Gabriello Chiabrera di Savona (do 1914)
Janovská univerzita (od 1919)
Modenská univerzita (do 1923)
Istituto Cesare Alfieri (do 1924)
Profese politik, novinář a partyzán
Náboženství ateismus
Ocenění Zlatá medaile za vojenskou statečnost (1955)
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1980)
čestný rytíř velkokříže Řádu lázně (1980)
čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1985)
Four Freedoms Award - Freedom Medal (1986)
… více na Wikidatech
Podpis Sandro Pertini, podpis
Webová stránka www.fondazionepertini.it/asp/fondazione.asp?IdSez=1
Commons Sandro Pertini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sandro Pertini (plným jménem Alessandro Pertini, 25. září 1896 – 24. února 1990 Řím) byl italský politik, sedmý prezident italské republiky (1978–1985) a také člen Italské socialistické strany.

Biografie

Vystudoval práva na univerzitě v Janově a politické vědy na univerzitě ve Florencii. Roku 1918 vstoupil do Sjednocené socialistické strany (Partito Socialista Unitario), která existovala v letech 1922–1930. Po nástupu fašismu patřil Pertini k hlavním organizátorům levicového odporu. Pronásledování ho přimělo k útěku do Francie, spolu s dalšími několika členy socialistické strany. V Itálii pracoval jako zedník.

Do Itálie se v polovině 30. let vrátil, byl však záhy uvězněn. Ve vězení pak zachránil slavné deníky filozofa Antonia Gramsciho, které se staly nejslavnějším Gramsciho dílem a velmi vlivným textem západní marxistické levice. Propuštěn byl měsíc po Mussoliniho uvěznění a ihned se zapojil do hnutí odporu proti nacistickým jednotkám v Itálii. Byl zajat Němci, odsouzen k smrti, byl však z vězení osvobozen partyzánskou operací.

Po válce byl zvolen do prvního parlamentu nové republiky a stal se vlivným členem Italské socialistické strany (Partito Socialista Italiano). Byl tvrdým kritikem italské komunistické strany na straně jedné, i kolonialismu západních velmocí na straně druhé. Stejně tak často otevřeně kritizoval korupci uvnitř vlastní strany. To mu vyneslo značný kredit, díky němuž se roku 1968 nejprve stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu Itálie a nakonec i prezidentem republiky. Získal si v této funkci mimořádný respekt, čehož důkazem bylo, že roku 2010 se jako jeden z mála politiků propracoval do padesátky nejvýznamnějších Italů v televizní anketě Největší Ital všech dob.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
ItálieItálie Itálie zlatá Vojenská záslužná medaile 1945
stříbrná Vojenská záslužná medaile[1] 1917
Pamětní medaile italsko-rakouské války 1915–1918 uděleno 4x
PortugalskoPortugalsko Portugalsko velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče[2] 1980, 17. listopadu
Spojené královstvíSpojené království Spojené království čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[3] 1980, 14. října

Odkazy

Reference

  1. ↑ CESP - Centro Espositivo Sandro Pertini. www.pertini.it [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 

Externí odkazy

Zdroj