Benjamin Fragner (lékárník)

PhMr. Benjamin Fragner
Benjamin Fragner (malba)
Benjamin Fragner (malba)
Narození 19. července 1824
Plzeň Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. září 1886 (ve věku 62 let)
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Povolání lékárník, podnikatel
Příbuzní Karel Fragner (syn), Jaroslav Fragner, Benjamin Klička, Jiří Fragner (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjamin Fragner (19. července 1824 Plzeň[1]19. září 1886 tamtéž[2]) byl český chemik, farmaceut, florista a podnikatel, majitel a provozovatel lékárny U černého orla na Malé Straně. Byl zakladatelem úspěšného rodu Fragnerů, rodiny zakladatelů průmyslové farmaceutické výroby v zemích Koruny české a pozdějším Československu.

Život

Mládí

Novorenesanční dům s lékárnou U Černého orla na Malostranském náměstí z roku 1886

Narodil se v Plzni. Na přání rodiny se po studiu obecné a nižší školy učil soukeníkem, záhy se však přehlásil na německé gymnázium. Po absolutoriu nastoupil jako tyron (lékárnický tovaryš) do lékárny ve Vimperku, tyronské studium zakončil roku 1844 v Plzni. Od roku 1847 působil v Neumarktu u Salcburku, posléze v Českých Budějovicích a Linci. Roku 1851 nastoupil ke studiu farmacie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, zároveň pracoval v lékárně U Černého orla Dr. Purmana v domě č. 205 na Malostranském náměstí. Studium zakončil roku 1852 a získal titul PhMr.. Po několik let pak působil v lékárně v Písku.

Fragnerova lékárna

Roku 1857 zakoupil a provozoval lékárnu U Černého orla, posléze proslulou též jako Fragnerova lékárna. Její součástí byla již v té době i malá výrobní a výzkumná laboratoř, kde Fragner připravoval léčiva a také léčivé bylinné likéry podle vlastních receptů. Ve výrobním sortimentu lékárny byla řada velmi úspěšných přípravků, tzv. specialit, např. léčivá Pražská domácí mast, exportovaná do mnoha evropských zemí i do USA, expektorans – sirup proti kašli Sibrumin, Dr. Rosy balsám pro žaludek a řada dalších. V mládí se zde rovněž zaučoval a nabyl chemických znalostí Fragnerův nejstarší syn a pozdější dědic lékárny Karel Fragner.

Vedle systematické laboratorní práce a výzkumu v oblasti získávání léčebných látek a extraktů z přírodnin se Benjamin Fragner zapojoval také do českého společenského života v Praze. Stal se rovněž členem a posléze členem výboru Červeného kříže, zdravotnické organizace založené roku 1863. Za jeho zásluhy při péči o raněné při prusko-rakouské válce roku 1866 mu byl posléze udělen Zlatý záslužný kříž. Podporoval rovněž Ženský výrobní spolek český[3], založený především z iniciativy Karoliny Světlé, Elišky Krásnohorské a Emílie Bártové. Z gesce spolku byla pro, rovněž nemajetné a vdovy, ženy provozována řemeslná a obchodní škola.

Úmrtí

Benjamin Fragner zemřel v Praze 19. září 1886 ve věku 62 let a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Generální projet továrny B. Fragner

Po jeho smrti se ujal vedení jeho nejstarší syn Karel, který se vrátil do Prahy ze studií v Paříži. Realizoval plán svého otce na zbudování větší lékárny a přikoupil další objekt, na jejichž místě nechal vystavět novorenesanční bytový dům s lékárnou a výrobní laboratoří v suterénu. Ve své době se jednalo o nejmodernější lékárnu v Praze. Firma pod názvem B. Fragner se nadále zdárně rozvíjela, ve 30. letech 20. století pak v Dolních Měcholupech u Prahy vystavěla moderní výrobní farmaceutický závod podle návrhu nejstaršího syna, architekta Jaroslava Fragnera. Po únoru 1948 byl podnik znárodněn a přejmenován na SPOFA, na jehož základě po roce 1989 vznikla farmaceutická firma Zentiva.

Rodinný život

Benjamin Fragner měl se svou manželkou syna Karla a dcery Barboru a Marii. Karel Fragner (1861–1926) se stal lékárníkem a dědicem firmy.

Odkazy

Reference

  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 
  2. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 
  3. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj