Bažant

Jak číst taxoboxBažant
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída Letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď bažantovití (Phasianidae)
Podčeleď bažanti (Phasianinae)
Rody se jménem bažant
  • Catreus
  • Crossoptilon
  • Chrysolophus
  • Ithaginis
  • Lophophorus
  • Lophura
  • Phasianus
  • Polyplectron
  • Pucrasia
  • Rheinardia
  • Syrmaticus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bažant je společné pojmenování pro 11 rodů hrabavých ptáků z podčeledě bažanti která je součásti čeledě bažantovitých.

Výskyt

Místem původu bažantů je Čína a jihovýchodní Asie, odkud se pomalu šířili až do západních částí Himálaje a Malé Asie. V počátku prvního tisíciletí byli lidmi pomalu rozšiřováni do Evropy, kde jsou nyní nedílnou součástí volné přírody. Vyskytují se od pralesů v  tropické Asii až po lesy severní Evropy. Zdržují se nejčastěji na jejich okrajích hraničících s loukami nebo obdělávanými poli, v místech zarostlých bambusovým houštím nebo blízko vody na občasně zaplavovaných územích. Některé druhy bažantů byly dovezeny do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde se tito stali součásti místní fauny.

V České republice se můžeme ve volné přírodě nebo ve voliérách nejčastěji setkat s těmito druhy: bažant obecný, bažant diamantový, bažant královský, bažant stříbrný a bažant zlatý.[1]

Popis

Jsou to ptáci velcí od 30 cm až do 50 cm, přičemž zhruba 45 cm jsou dlouhá ocasní brka. U bažantů je až na rod Crossoptilon silná pohlavní dvoutvárnost, samci jsou zbarveni jinak než samice. Mimo pestřejších barev mají i delší ocasní péra či korunku z peří na hlavě. Okolo očí mají červeně zbarvenou masitou kožku, která se nazývá pouška.[2]Zobák mají krátký, ale vždy robustní. Jejich nohy jsou silné s prsty přizpůsobenými k hrabání i chůzi po zemi, mnohdy mají na nohou ostruhy. Křídla mají poměrně krátká a zakulacená, nejsou dobří letci. Převážnou část života prožívají na zemi, některé druhy dokonce na zemi i hřadují. Při vyrušení vzlétnou většinou prudce a hlasitě, ale jen nevysoko a nedoletí daleko, často před nebezpečím prostě utečou do houští.

Jsou to všežravci, jejich hlavní potravou jsou všemožná semena a plody rostlin i stromů, včetně mladých výhonku a pupenů trav, bylin i dřevin. Sežerou také nezanedbatelné množství drobných živočichů které většinou vyhrabávají z měkké půdy nebo zpod spadaného listí.

Bažanti v průběhu roku žijí ve volných, různě početných hejnech. Jsou, až na rod Crossoptilon žijící v párech, převážně polygamní, kdy samec se páří se 2 až 8 i více samicemi. Před pářením probíhá obvyklý tok samců, předvádění naparáděného šatu i hlasitého volání, bývají často mezi nimi souboje o území i samice. Po spáření zájem samců upadá, o inkubaci vajec ve trávou vystlaném dolíku a další péči o vylíhlá mláďata se stará výhradně slepice. Mladá kuřata jsou druhý den schopna zobat a samostatně se živit, slepice je do doby než se zcela opeří zahřívá a ochraňuje před možnými predátory.[1][3][4]

Význam

Bažanti patřili odedávna mezi lovnou zvěř, byli zabíjeni pro maso i pro svá krásná péra.

Ohrožení

Hodně druhů bažantů, žijících v oblastech, kde se zvířata hlavně loví a téměř nikdo se nestará o jejich přežití, se stává vzácnými, jejich početní stavy klesají. Podle Červeného seznamu IUCN jsou považovány za:

Rody a druhy

  • rod bažant (Catreus) Cabanis, 1851
    • bažant Wallichův (Catreus wallichii) (Hardwicke, 1827)
  • rod bažant (Crossoptilon) Hodgson, 1838
  • rod bažant (Chrysolophus) J. E. Gray, 1834
  • rod bažant (Ithaginis) Wagler, 1832
  • rod bažant (Lophophorus) Temminck, 1813
    • bažant lesklý (Lophophorus impejanus) (Latham, 1790)
    • bažant Sclaterův (Lophophorus sclateri) Jerdon, 1870
    • bažant zelenoocasý (Lophophorus lhuysii) A. Geoffroy Saint-Hilaire, 1866
  • rod bažant (Lophura) Fleming, 1822
    • bažant Bulwerův (Lophura bulweri) (Sharpe, 1874)
    • bažant císařský (Lophura imperialis) (Delacour & Jabouille, 1924)
    • bažant černý (Lophura inornata) (Salvadori, 1879)
    • bažant červenolící (Lophura erythrophthalma) (Raffles, 1822)
    • bažant Edwardsův (Lophura edwardsi) (Oustalet, 1896)
    • bažant kalij (Lophura leucomelanos) (Latham, 1790)
    • bažant ohnivohřbetý (Lophura ignita) (Shaw, 1798)
    • bažant prelát (Lophura diardi) (Bonaparte, 1856)
    • bažant stříbrný (Lophura nycthemera) (Linnaeus, 1758)
      • poddruhy:
        • bažant čárkovaný
        • bažant Berliozův
        • bažant Lewisův
        • bažant Jonesův
        • bažant Crawfurdův
    • bažant Swinhoeův (Lophura swinhoii) (Gould, 1863)
    • bažant vietnamský (Lophura hatinhensis) Vo Quy, 1975
  • rod bažant (Phasianus) Linnaeus, 1758
    • bažant obecný (Phasianus colchicus) Linnaeus, 1758
    • bažant pestrý (Phasianus versicolor) Vieillot, 1825
  • rod bažant (Polyplectron) Temminck, 1813
  • rod bažant (Pucrasia) G. R. Gray, 1841
    • bažant chocholatý (Pucrasia macrolopha) (Lesson, 1829)
  • rod bažant (Rheinardia) Maingonnat, 1882
    • bažant perlový (Rheinardia ocellata) (Elliot, 1871)
  • rod bažant (Syrmaticus) Wagler, 1832
    • bažant Elliotův (Syrmaticus ellioti) (Swinhoe, 1872)
    • bažant Humeové (Syrmaticus humiae) (Hume, 1881)
    • bažant královský (Syrmaticus reevesii) (J. E. Gray, 1829)
    • bažant měděný (Syrmaticus soemmerringii) (Temminck, 1830)
    • bažant mikado (Syrmaticus mikado) (Ogilvie-Grant, 1906) [6][7]

Reference

  1. ↑ a b FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 188 s. 
  2. ↑ Ottův slovník naučný, dostupné online.
  3. ↑ Birding: Pheasants & Allies Phasianidae [online]. Creagrus home, Don Roberts, Monterey Bay, CA, USA [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GARSON, Peter Jeffery. Novelguide.com: Phasianidae [online]. Novelguide.com, Thomson Learning Inc., UK [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Phasianidae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj