Arnošt Steiner

Arnošt Steiner
Arnošt Steiner v roce 1946 v hodnosti kapitána
Arnošt Steiner v roce 1946 v hodnosti kapitána
Narození 12. ledna 1915
Třinec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. října 1982 (ve věku 67 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Národnost Češi
Povolání voják
Ocenění Čestné občanství města Třince (2015)
Řád Bílého lva za vítězství
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Steiner (12. ledna 1915 Třinec – 9. října 1982 Brno) byl český voják, plukovník a válečný hrdina, jenž se v rámci 1. československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody zúčastnil všech bitev od Sokolova přes Kyjev, Bílou Cerkev, Žaškov a Duklu, aby společně se svými spolubojovníky dorazil v květnu 1945 do Prahy. Legendárním se stal zejména v bojích na Dukle při dobývání kóty 534 a Hyrowy hory, kdy si vydobyl přezdívku Železný Arnošt, protože nezraněn přežil i v situacích, kdy to podle spolubojovníků přežít nebylo možné. Byl vyznamenán sedmi Československými válečnými kříži 1939, dvěma medailemi Za chrabrost před nepřítelem, Sokolovskou pamětní medailí a řadou dalších vojenských vyznamenání. Po válce pracoval pro OBZ.

Život

Mládí a účast v odboji

Arnošt Steiner se narodil 12. ledna 1915 v Třinci v rodině židovského obchodníka s textilem. Od mládí se Arnošt závodně věnoval cyklistice, zápasu a boxu a byl rovněž členem Sokola. V roce 1938 absolvoval poddůstojnickou školu v Brně, byl povýšen na svobodníka, načež byl odeslán k jednotce na Náchodsku, kde absolvoval střety s příslušníky Freikorpsu. Po obsazení zbytku Československa v březnu 1939 se vrátil k rodině do Třince. V říjnu 1939 byl Arnošt Steiner pro svůj židovský původ spolu se svou rodinou a dalšími židovskými spoluobčany zatčen a poslán do sběrného tábora v Nisku.[1] Z tábora se mu spolu s otcem podařilo utéct, načež se oba vydali se na východ v naději, že najdou útočiště v Sovětském svazu. Po útěku do SSSR však byl spolu s otcem obviněn ze špionáže a nakonec odsouzen a uvězněn za nedovolené překročení hranic. Nejprve pobýval v gulagu u Asina v Novosibirské oblasti, poté byl přemístěn do gulagu Itatka.

Po napadení SSSR vojsky Osy došlo k přehodnocení sovětského přístupu k bývalým občanům Československa a na území SSSR začaly být formovány československé vojenské jednotky. Díky tomu byl Arnošt Steiner začátkem února 1942 z internace propuštěn a 6. března 1942 vstoupil v Buzuluku do formujícího se 1. československého samostatného polního praporu. Jako desátník byl zařazen k rotě těžkých kulometů. Poprvé vyniknul jako rotný během bojů u Sokolova a již v hodnosti podporučíka s četou těžkých kulometů prokázal hrdinství během bitvy o Kyjev. V létě 1944 byl jmenován do funkce velitele kulometné roty ve 2. praporu 1. brigády. Největší hrdinství předvedl Arnošt Steiner během bojů o Dukelský průsmyk, kdy týden bojoval a se svými muži udržel klíčovou kótu 534 a vyznamenal se též při obsazení Hyrowy hory. V listopadu 1944 byl u téhož praporu jmenován do funkce zpravodajského důstojníka, dále do funkce náčelníka štábu a nakonec byl i velitelem 2. praporu jako nadporučík.[1]

Život po válce a odkaz

Pamětní deska v Třinci

Po skončení druhé světové války se Steiner rozhodl zůstat v armádě a zapojil se do práce při výstavbě nové Československé armády. Dočkal se povýšení na štábního kapitána. Jelikož po zkušenostech v gulagu nehodlal vstoupit do KSČ, začal se potýkat s nejrůznějšími profesními překážkami, takže nakonec v roce 1947 na vlastní žádost z armády raději odešel a zřejmě se tím vyhnul pozdějším perzekucím. Dva roky po svém odchodu z armády byl povýšen na majora v záloze a obdržel z rukou prezidenta republiky vysoké československé vyznamenání, a sice Hvězdu II. stupně Československého vojenského řádu Bílého lva „Za vítězství“. Na OBZ pracoval jako pobočník pplk. Bedřicha Reicina. V letech 1955 až 1956 pracoval v národním podniku Prefa v Brně jako elektroúdržbář a později jako mechanik v brněnském národním podniku Orthopedie. Zemřel jako širšímu okolí neznámý občan Brna, kde je pochován na tamním centrálním hřbitově v rodinné hrobce.[2]

V Třinci má Arnošt Steiner na svém rodném domě od roku 2005 umístěnou pamětní desku a 20. září 2015 mu bylo uděleno in memoriam i čestné občanství města – v tomtéž roce při příležitosti Steinerových nedožitých stých narozenin vydalo město Třinec také knihu Petra Majera a Jaroslava Šimona s názvem Železný Arnošt – statečný voják z Třince.[3]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Brož 1. československý armádní sbor v SSSR a Karpatsko-dukelská operace 1944 (2014). Str. 49.
  2. ↑ Podplukovník Arnošt Steiner [online]. valka.cz, rev. 2004-02-29 [cit. 2017-10-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ HS. Kdo je nový čestný občan?. Horizont, slezský týdeník. 29. září 2015, roč. 23, čís. 40, s. 7. ISSN 1213-3426. 
  4. ↑ BROŽ, Miroslav. Od Buzuluku na Duklu. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1975. 52 s. S. 22. 
  5. ↑ Válka. cz., Sokolovská pamětní medaile
  6. ↑ Válka. cz., Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945

Literatura

  • STEINER, Arnošt. Za cenu života. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1981. 180 s. 
  • BROŽ, Miroslav. 1. československý armádní sbor v SSSR a Karpatsko-dukelská operace 1944. Praha: Československá obec legionářská, 2014. 54 s. ISBN 978-80-87919-33-0. Kapitola Dukelští hrdinové, s. 49. 
  • SZCZOTKA, Halina. Třinec si připomene plukovníka. Horizont, slezský týdeník. 23. prosinec 2014, roč. 22, čís. 52, s. 5. ISSN 1213-3426. 
  • MARTYNKOVÁ, Petra. Třinec vzpomněl na svého Železného Arnošta. Hutník, týdeník Třineckých železáren. 21. leden 2015, roč. 67, čís. 3, s. 3. ISSN 1213-2810. 
  • pm. Válečný hrdina Steiner čestným občanem Třince. Hutník, týdeník Třineckých železáren. 24. listopad 2015, roč. 67, čís. 46, s. 11. ISSN 1213-2810. 
  • MAJER, Petr. Železný Arnošt : statečný voják z Třince. 1. vyd. Třinec: Město Třinec, 2015. 77 s. ISBN 978-80-260-8894-3. 

Externí odkazy

Zdroj