Antanas Strazdas

Antanas Strazdas
Antanas Strazdas na obraze Edvardase Matase Römerise z roku 1877
Antanas Strazdas na obraze Edvardase Matase Römerise z roku 1877
Narození 8. března 1760
Astravas, dnes Margenai
Litevské velkoknížectvíLitevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví
Úmrtí 23. dubna 1833 (ve věku 73 let)
Kamajai, Vilenská gubernie
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Povolání katolický kněz, básník
Národnost litevská
Literární hnutí klasicismus a preromantismus
Významná díla Giesmės svietiškos ir šventos (Písně světské a duchovní)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antanas Strazdas, polsky Antoni Drozdowski, (9. března 1760, Astravas, dnes Margenai – 23. dubna 1833, Kamajai) byl litevský katolický kněz a básník, představitel raného litevského národního obrození v Žemiatsku. Nejvýraznějším rysem jeho poezie jsou básně blízké litevským lidovým písním, čímž sehrál průkopnickou roli ve vývoji litevské literatury. Jeho básně založily tradici spojení poezie s folklorem a daly vzniknout litevské lyrice. [1][2]

Život

Jeho životopis obsahuje jen velmi málo skutečně pravdivých faktů, protože jde o pololegendární postavu litevské literatury. Byl milován prostými lidmi jako člověk spravedlivý a ochránce chudých a utlačovaných. Kolovalo o něm tolik různých historek a pověstí, že se stal skutečným lidovým hrdinou, jehož nazývali zdrobnělinou jeho příjemní Strazdelis (Malý drozd) (strazdas znamená litevsky drozd).[1]

Strazdasův památník v Margenai

Pocházel z rodiny žemiatského nevolníka. Vzdělání získal v několika klášterních školách v Kuronsku, pak v semináři v Krāslavě a konečně roku 1789 absolvoval kněžský seminář ve Varniai a byl vysvěcen na kněze. Od roku 1790 působil v řadě žemiatských městeček v nejnižších církevních hodnostech, dostával se do neustálých konfliktů se svými představenými, od roku 1814 neměl žádné stálé působiště a živil se příležitostnými duchovními službami.[1][2][3]

Od roku 1820 žil v Kamajai, kde koupil půdu a udržoval hospodářství. Roku 1828 byl pro chování nevhodné pro osobu duchovního stavu zavřen do kláštera v Pažaisliai nedaleko Kaunasu, kde měl konat pokání. Roku 1829 klášter bez povolení opustil a vrátil se do Kamajai. Roku 1830 mu bylo opět povoleno sloužit jako kněz. Zemřel po dlouhé nemoci roku 1833 a byl pohřben na hřbitově v Kamajai.[1][2][3]

Dílo

Titulní list spisu Spasabas Giedoima Misziu Szwentu
Strazdas na litevské poštovní známce z roku 2013

V jeho tvorbě převládají obrazy selského života (vyzdvihoval jeho hospodářský i morální význam), vesnických prací a přírody a odsouzení sociální nerovnosti a nespravedlnosti. Spojuje se v ní racionalismus klasicismu s citovostí sentimentalismu a s lyrikou litevských lidových písní. Používal sylabický verš a z žánrů ódu, elegii a idylu. Psal reflexivní, humoristické i hravé básně.[1] Ve své poezii vyjadřoval názory osvícenství, myšlenky Rousseaua a fyziokratů. Vyzýval lidi k harmonii a ke shodě a poetizoval přírodu jako zdroj obohacení lidského ducha.[2]

Téměř všechny Strazdasovy básně se proměnily v lidové písně, a to i vydané. Kolovaly mezi lidem v opisech i ústních podáních a v různých variantách. Byly učiněny pokusy připsat mu asi čtyřicet anonymních básní nalezených v rukopisných sbírkách poezie 19. století. V básni Giesmėje prieš mišią (Hymnus před mší) sugestivně vyjádřil nejvyšší pozemské a metafyzické touhy křesťana. Kromě hymnů přispěl k náboženské tvorbě také překladem katechismu Roberta Bellarmina pod názvem Pamokslas krikščioniškas (1818, Kázání o křesťanství)[2] a spisem Spasabas Giedoima Misziu Szwentu (Spasitel, modlitba a svatá mise) vydaným ve dvacátých letech.[4]

Jeho literární tvorba vydaná tiskem za jeho života není příliš početná. Roku 1814 vydal poetický sborník Giesmės svietiškos ir šventos (Písně světské a duchovní) obsahující devět básní a dvě náboženské písně. Roku 1824 otiskl v polštině napsanou ódu Kant na pochwałę miasta Rygi (Píseň ke slávě města Rigy). Sestavil také další rozsáhlejší básnickou sbírku, ale jejímu vydání zabránila cenzura, rukopis zmizel (dodnes se nenašel) a dochoval se opis jediné básně Ei, Dieve, dievulaitis (Ach Bože, božíčku). Další jeho knihy byly vydány až ve 20. století.[2]

Výběrová bibliografie

  • Giesmės svietiškos ir šventos 1814, Písně světské a duchovní).
  • Pamokslas krikščioniškas (1818, Kázání o křesťanství).
  • Kant na pochwałę miasta Rygi (1824, Píseň ke slávě města Rigy).[2]
  • Spasabas Giedoima Misziu Szwentu (Spasitel, modlitba a svatá mise), vydáno ve 20. letech 19. století.[4]
  • Pasaulinės ir dvasinės giesmės (1938, Světské a duchovní písně).[5]
  • Parinktieji raštai mokyklai (1938, Vybrané texty pro školu).[6]
  • Raštai. (1952, Spisy). [7]
  • Giesmė apie siratas: poezija ir archyviniai raštai (1974. Píseň o Sirátu: poezie a archivní spisy).[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Slovník pobaltských spisovatelů. Praha: Libri 2003. S. 233-234.
  2. ↑ a b c d e f g VANAGAS, Vytautas. Antanas Strazdas. Visuotinė lietuvių enciklopedija. Dostupné online
  3. ↑ a b Antanas Strazdas. Classic Lithuanian Literature Anthology. Dostupné online
  4. ↑ a b Spasabas Giedoima Misziu Szwentu. Vilniaus universitetas. Dostupné online
  5. ↑ Pasaulinės ir dvasinės giesmės. iBiblioteka. Dostupné online
  6. ↑ Parinktieji raštai mokyklai. Google Books. Dostupné online
  7. ↑ Raštai. Pasaka nepasaka. Dostupné online
  8. ↑ Giesmė apie siratas. iBiblioteka. Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj