Silvestras Valiūnas

Silvestras Teofilis Valiūnas
Narození	11. července 1789 Paūnikiai Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví
Úmrtí	červen 1831 (ve věku 41 let) Žemiatsko Ruské impérium Ruské impérium
Povolání	básník
Národnost	litevská
Literární hnutí	klasicismus a preromantismus
Významná díla	Birutės daina (Píseň o Birutě)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Silvestras Teofilis Valiūnas, polsky Sylwester Teofil Walenowicz, (11. července 1789, Paūnikiai poblíž Raseiniai – červen 1831, Žemiatsko, přesné datum a místo neznámé) byl litevský básník, představitel raného litevského národního obrození v Žemiatsku, jeden z prvních litevských spisovatelů rolnického původu.^[1][2]

Pocházel z rolnické rodiny. Navštěvoval školu v Raseiniai a pak od roku 1808 kněžský seminář ve Vilniusu, který patřil k Vilniuské univerzitě. Zde se zúčastnil přednášek z klasické filologie. Seminář ukončil roku 1812, ale vysvěcen na kněze nebyl. Místo toho vstoupil do litevského pluku Napoleonovy armády. Po jeho drtivé porážce v bitvě u Slonimu 19. října 1812 se vrátil do rodného Žemiatska a usadil se ve vesnici Aušbikavis poblíž Žvingiai. Věnoval se kulturní a literární činnosti, psal litevsky i polsky a stýkal se s významnými litevskými i polskými osobnostmi té doby. Nejvíce se spřátelil s Dionizem Poškou, se kterým řešil problémy spisovné litevštiny. Později se zúčastnil prvního protiruského povstání v roce 1831 a během bojů zahynul.^[1][3]

Valiūnas psal satirickou poezii, filozofické elegie a lyrické verše. Mnoho z jeho děl se nedochovalo.^[1] Jeho satiry jsou svou formou a myšlenkami blízké osvícenské literatuře a autor v nich paroduje neřesti feudální spěšnosti. Mají výchovně didaktický charakter a autor v nich nastoluje otázky svědomí a morálky.^[4]

Jeho lyrika je preromantická a blíží se estetice romantismu. Je pro ní charakteristický aforismus a hyperbolismus, klasické formy jsou často nahrazovány romantickým symbolismem a poetikou lidových písní. Zabývá se v ní křehkosti lidské existence a idealizuje vztah člověka a přírody.^[4]

• básně Duma nad nędzą wierszopisów (O bídě básníků), Duma nad nędzą człowieka (O bídě člověka) a Skroblynas Aušbikavio giroj (Hrob v Aużbikowském lese), vše kolem 1817.^[4]
• Sobieskiada (asi 1817), báseň v polštině, dnes ztracená.^[4]
• Telšių miestas yr ant kalno (kolem 1817, Město Telšiai je na kopci), satira v litevštině.^[4]
• Palemono kontubernia (1817), komická a satirická poema zaměřená proti kléru a soudním úředníkům. V původní verzi se nedochovala, pouze v polském překladu.^[1]
• Birutės daina (kolem 1823 Píseň o Birutě), v podstatě romantická balada o lásce litevského velkoknížete Kęstutise a jeho pozdější manželky Birutė, původně pohanské kněžky boha Perkunase. Jde o nejznámější Valiūnasovo dílo, které dokonce zlidovělo jako píseň. ale jeho autentický text se nedochoval. Roku 1824 pořídil kopii balady Dionizas Poška, ta však nejspíše obsahuje jeho redakci. Existují i další varianty litevského textu. Roku 1828 vyšla balada v autorském polském překladu. Jde o jedno z prvních děl historického obsahu v litevské literatuře, které zobrazuje minulost ještě pohanské Litvy, zdůrazňuje nezávislost litevského státu a sjednocení litevských kmenů do jedné země.^[3][5]
• Rašančiam lietuvišką žodinį (1826, tiskem 1850, Pro autora litevského slovníku), veršovaný dopis Dionizovi Poškovi s schválou jeho práce na polsko-latinsko-litevském slovníku a s úvahami o spisovné litevštině a její slovní zásobě.^[1]

• Mikas Petrauskas: Birutė (1906), litevská národní opera, libreto Gabrielius Landsbergis-Žemkalnis.^[6]

• Silvestras Teofilis Valiūnas. Mažosios Lietuvos enciklopedija. Dostupné online
• Silvestras Valiūnas „Dūmojėms sena žemaitė ont kalna Bėrotas“. Žemaičių žemė. Dostupné online
• ŠIDLAUSKIENĚ, Elena. Silvestras Valiūnas. Straipsniai. Dostupné online

Zdroj