Zátoka Hakata

Zátoka Hakata
Satelitní snímek zátoky Hakata
Maximální hloubka	23 m
Šířka	20 km
Délka	10 km
Rozloha	133 km²
Zeměpisné souřadnice	33°37′55,27″ s. š., 130°22′24,38″ v. d.
Nadřazený celek	Japonské moře
Sousední celky	Cušimský průliv
Světadíl	Asie
Stát	Japonsko Japonsko
Přítoky	Karahara, Kašiigawa, Tatara, Mikasa, Naka, Kuromon, Kóčú, Higawa, Muromi, Nagara, Džuro, Šičitera, Enoguči, Zuimejdži, Ohara

Zátoka Hakata (japonsky 博多湾, Hakata-wan) je zátoka v severozápadní části města Fukuoka na ostrově Kjúšú v Japonsku. Nachází se proti Cušimskému průlivu. Přestože její části byly v rámci rozšiřování města Fukuoky vysušeny, nabízí zátoka kromě přístavu rovněž pláže. Zátoka Hakata je místem, kde se při mongolských invazích do Japonska v letech 1274 a 1281 vylodilo Kublajchánovo loďstvo. Obě invaze bývají též označovány jako „První a Druhá bitva v zátoce Hakata“.

Zátoka je na severu vymezena náspem Uminonakamiči (海の中道) a ostrovem Šika (Šikanošima), který je jím spojen s ostrovem Kjúšú, ostrovem Genkai (Genkaidžima) na severozápadě a poloostrovem Itošima na západě. Při zátoce se rozkládá pět městských částí Fukuoky, proto bývá zátoka Hakata na mapách někdy označována jako Fukuocká zátoka. Objevuje se i dělení na zátoky Hakata, Fukuoka a Imazu. Pro zjednodušení se však pro všechny tři běžně používá souhrnný název zátoka Hakata.

Zátoka Hakata měří od severu k jihu asi 10 km a od západu k východu asi 20 km a rozkládá se na ploše zhruba 133 km². Její pobřeží je 128 km dlouhé. Ústí zátoky je jen 7,7 km široké, což ji do značné míry chrání před vlnami z Cušimského průlivu. Průměrná hloubka zátoky je jen 10 m, v nejhlubším místě je 23 m hluboká. Jelikož rozdíl mezi přílivem a odlivem činí 2 m, jsou pro lodě vymezeny pevně stanovené trasy, aby nedošlo k poškození jejich trupů.

S vysoušením zátoky se začalo již před obdobím Meidži a pokračovalo až do poválečného období. Od roku 1945 bylo tímto způsobem získáno 1167 km² půdy, což posloužilo především k zajištění a vylepšení správného fungování přístavu. V roce 1994 bylo zahájeno budování umělého ostrova, který dostal jméno Ostrovní město (japonsky アイランドシティ, Airandošiti).

Velká část zdejší oblasti je zahrnuta do chráněného území Genkai a ochránci přírody se snaží o zachování přirozeného životního prostředí jak v zátoce, tak na jejích ostrovech. Převážná část pobřeží si sice zachovala přírodní charakter, nicméně některé části, zejména v samotném přístavu a jeho okolí, jsou umělé a zastavěné. Pobřeží zálivu bylo oficiálně označeno za přírodní divočinu a přírodní park.

V zátoce nebo v jejím okolí se nachází řada malých ostrůvků.

• Hašima (端島 – ostrov Ha)
• Ostrovní město (アイランドシティ, anglicky Island City) – umělý ostrov
• Mišima (御島 – ostrov Mi)
• Nokonošima (能古島 – ostrov Noko)
• Šikanošima (志賀島) – ostrov Šika)
• Ugušima (鵜来島) – ostrov Ugu)
• Hódžima (宝島) – ostrov Hó)

Osídlení zátoky a jejího okolí bylo významné již ve 3. století a v období Kofun. Hakatou prošla nebo zde žila celá řada významných historických postav a došlo zde k mnoha důležitým událostem. V zátoce po mnoho staletí fungoval důležitý přístav, na návrší Fukusaki v centru Fukuoky se nacházejí pozůstatky hradu Fukuoka.

Říše Chan uznala zdejší oblast již asi v roce 57. Císař Kuang-wu-ti prý místním vůdcům udělil Zlatou pečeť, čímž uznal (nebo udělil) jejich zákonné právo na vládu nad oblastí, jež se tehdy nazývala Nakoku (奴国, Země Na nebo provincie Na). Vyslanci z čínské říše Wej sem dorazili ve 3. století. Podle nejstarších japonských kronik Kodžiki a Nihonšoki prý právě odtud zahájila japonská císařovna Džingu Kógó invazi do Koreje. Do 7. století byla Hakata výchozím přístavem pro vysílání a přijímání oficiálních poselství do a z čínské říše Tchang.

Po porážce říše Jamato (Japonsko) a korejského království Pekče v bitvě na řece Pekkan v roce 663 vyvstaly v Japonsku obavy z invaze spojených armád říše Tchang a korejského království Silla a oblasti kolem zátoky byly opevněny. Tomuto období odpovídá první zmínka o této oblasti (pod názvem Čikuši) v kronice Nihonšoki.

Japonský buddhistický mnich, učenec, básník a zakladatel buddhistické školy Šingon Kúkai (774–835) cestoval v roce 804 z přístavu Hakata do Číny. Poté co se roku 806 z této cesty vrátil, založil v místě dnešní čtvrti Hakata-ku chrám školy Šingon Tóčódži. Učenec, básník a politik období Heian Mičizane Sugawara (845–903), který sloužil jako velvyslanec v Číně a zastával řadu dalších vysokých postů u dvora v Kjótu, byl v roce 901 degradován na post v Hakatě. Dvořan Sumitomo Fudžiwara, který se v roce 939 postavil proti povstání Masakada Tairy, uprchl o dva roky později do Hakaty, kde byl zajat a zabit.

Jako nejbližší velká japonská zátoka a přístav k asijské pevnině hrála Hakata po většinu času hlavní roli v diplomatických a obchodních vztazích s Koreou a Čínou. To z ní však také činilo klíčové místo útoku při pokusech o invazi na japonské ostrovy. Při přepadení severního Kjúšú džürčenskými piráty v roce 1019 (invaze Toi, 刀伊の入寇) se Džürčeni zmocnili několika blízkých ostrovů a používali je jako základny, z nichž podnikali svoje útoky na Hakatu.

V roce 1268 dorazili do Hakaty poprvé mongolští vyslanci, načež byly v očekávání mongolské invaze do Japonska zmobilizovány všechny samurajské armády na Kjúšú. K první mongolské invazi do Japonska pak došlo o šest let později, v roce 1274, kdy se Kublajchánova armáda zmocnila ostrovů Cušima a Iki, načež se 19. listopadu vylodila na pobřeží zátoky Hakata. Japoncům se nakonec podařilo útočníky odrazit a v následujících letech provedli v zátoce rozsáhlé opevňovací práce. Druhá Kublajchánova invaze do Japonska se udála v roce 1281 a byla rovněž odražena.^[1] V japonštině se tyto invaze označují jako bitva Bun'ei a bitva Kóan, v jiných jazycích se o nich často hovoří jako o „První a Druhé bitvě v zátoce Hakata“.

V dubnu 1336 se u Hakaty uskutečnila bitva u Tatarahamy, v níž šógun Takaudži Ašikaga porazil vojsko rodu Kikuči vedené Taketošim Kikučim. Rod Kikuči byl spojencem císaře Go-Daiga. Vítězný šógun Ašikaga se tak prakticky stal pánem ostrova Kjúšú.^[1]

Kazatel, misionář a spoluzakladatel Tovaryšstva Ježíšova svatý František Xaverský procházel roku 1550 Hakatou na své cestě do hlavního města Heian-kjó (Kjóto).

V průběhu období Edo (1603–1868) sloužil hakatský přístav pouze pro domácí obchod, protože mezinárodní obchod nebo cestování byly Tokugawským šógunátem v rámci politiky izolace Japonska zakázány. Výjimku měly jen určené přístavy. Hakata se mezinárodnímu obchodu opětovně otevřela až v roce 1899. Po skončení 2. světové války byla jedním z hlavních přístavů, jímž procházeli repatriovaní japonští vojáci a civilní obyvatelé kolonií. Hakata zůstala důležitým přístavem po celé poválečné období a tuto funkci plní dodnes.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hakata Bay na anglické Wikipedii.

Zdroj