Šingon

Šingon (japonsky: 眞言), doslova Škola pravých slov, je jednou z hlavních škol japonského buddhismu. Založil ji buddhistický mnich Kúkai na počátku období Heian (7941185).

Historie

V roce 804 byl tehdy 21letý mnich Kúkai vyslán do Číny, aby poznal učení tamějších škol. Nejvíce ho zaujalo učení školy Mi-cung, na kterém později založil školu Šingon.

Když se po několika letech navrátil do Japonska, přinesl s sebou velké množství posvátných textů a uměleckých děl s buddhistickou tematikou. Nejdříve byl přijat císařským dvorem a poté se uchýlil do ústraní na horu Kója. Z jeho lesního příbytku se stal brzy klášter a hlavní centrum školy.

Dodnes patří šingon k nejvýznamnějším a nejrozšířenějším buddhistickým proudům v Japonsku.

Učení

Ústřední postavou školy šingon je buddha Vairóčana. Ten měl vyložit nauku (absolutní pravdu), která je určená jen pro zasvěcené mnichy. Tradice se tak předávala ústně z učitele na žáka a nebyla určená laikům. Díky tomu patří šingon k esoterickému proudu buddhismu.

Stoupenci školy šingon tvrdí, že nauka se mnohdy nedá přesně vyjádřit slovy a je proto nutné se uchýlit k jiným vyjadřovacím prostředkům – k mandalám. Mandaly hrají ve škole velmi důležitou roli. Asi dvě nejvýznamnější mandaly jsou:

  1. Garbhadhátumandala ("mandala aspektu mateřského klína") - představuje všeprostupující princip, který zastává buddha Vairóčana sedící uprostřed.
  2. Vadžradhátumandala ("mandala diamantového aspektu") - představuje Vairóčanovu moudrost. Uprostřed mandaly opět sedí Vairóčana.

Mandaly se navzájem doplňují a jeden spekt nemůže existovat bez druhého.

Literatura

  • EARHATR, H. Byron. Náboženství Japonska: Mnoho tradic na jedné svaté cestě. Praha: Prostor, 1998. ISBN 80-85-190-80-X. 
  • FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. 
  • WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. 

Externí odkazy

Zdroj