Václav Vít

Václav Vít
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	královéhradecká
Svěcení
Kněžské svěcení	29. června 1946, Hradec Králové
Osobní údaje
Datum narození	8. prosince 1921
Místo narození	Krčín
Datum úmrtí	5. srpna 1996 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Havlíčkův Brod
Místo pohřbení	Hřbitov v Krčíně u Nového Města nad Metují
Příbuzní	Jan Vít
Některá data mohou pocházet z datové položky.

P. Václav Vít (8. prosince 1921 Krčín u Nového Města nad Metují – 5. srpna 1996 Ledeč nad Sázavou) byl český katolický kněz a politický vězeň komunistického režimu.

Narodil se v Krčíně u Nového Města nad Metují^[1] jako syn vojenského důstojníka^[2] Václava Víta a Anny, roz. Radové. Po maturitě na náchodském gymnáziu v roce 1941 vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 29. června 1946 v Hradci Králové.^[1] Od 1. srpna 1946 do 31. července 1948 působil jako kaplan v Žamberku, od 1. srpna 1948 do 31. července 1950 jako kaplan v Černilově a od 1. srpna 1950 do roku 1953 v Miletíně jako kaplan a administrátor v Sobčicích a Chomuticích (okr. Hořice v Podkrkonoší).^[1][3]

Do roku 1948 byl členem Lidové strany.^[4] Na počátku roku 1953 se zapojil do činnosti ilegální skupiny připravované Křesťansko-demokratické strany na Hořicku.^[5] Činnost skupiny spočívala převážně v šíření křesťansko-demokratických myšlenek a protikomunistických tiskovin v jejím okolí a v získávání nových členů.^[6] Ke konci roku 1953 byla skupina prozrazena a následně proti ní tvrdě zasáhla StB.^[7]

P. Václav Vít byl zatčen 4. prosince 1953 na faře v Chomuticích na základě vykonstruovaného obvinění z protistátní činnosti.^[8] 14. – 15. června 1954 byl spolu s devíti dalšími souzen v Hradci Králové v politickém procesu se skupinou Kavan František a spol.^[9] Tento proces byl součástí celé série politických procesů, které měly ukázat rozvětvenost a nebezpečnost celostátní odbojové organizace Legie svobody – DAAK, jejíž vedení si již odpykávalo dlouholeté tresty.^[10] Spolu s dalšími souzenými byl obžalován z toho, že v Hořicích a jinde prováděli protistátní činnost namířenou k odstranění lidově demokratického zřízení.^[11] V tomto vykonstruovaném politickém procesu byl P. Václav Vít 15. června 1954 odsouzen pro trestný čin velezrady k jedenácti a půl letům odnětí svobody.^[12] Jednalo se o jeden z nejvyšších trestů z celé skupiny, který byl zcela nepřiměřený jeho činnosti.^[13]

V komunistických žalářích byl následně vězněn šest let: od června 1954 do podzimu 1957 v Leopoldově na jižním Slovensku, od listopadu 1957 ve Valdicích (v bývalé kartouze) u Jičína. Jeho spoluvězni byli mimo jiné želivský opat Bohumil Vít Tajovský nebo královéhradecký biskup Karel Otčenášek.^[1][14] Podle vzpomínky jeho spoluvězně historika Václava Vaško musel ve vězení drát peří.^[15] Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové mu byl 19. července 1955 původní trest zkrácen o jeden rok.^[16] 27. února 1957 podala jeho matka Anna Vítová žádost o přezkoumání případu svého syna, která však byla odložena jako neodůvodněná.^[16] Dne 20. června 1960 byl z vězení propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky pod podmínkou, že se během následujících deseti let nedopustí žádného trestného činu. Tato podmínka byla zrušena po amnestii z roku 1965.^[17]

Po propuštění z vězení si musel odbýt povinnou základní (náhradní) vojenskou službu v Havlíčkově Brodě, kde od 3. ledna 1961 do 3. června 1961 spolu s dalšími propuštěnými šest měsíců škrabal cihly a prováděl demoliční práce. Ani poté se nesměl vrátit do duchovní správy, nýbrž v letech 1961–1966 mu bylo nařízeno pracovat v cihelnách v Krčíně a Křovicích.^[1][14]

Teprve v roce 1966 mu byl udělen státní souhlas k výkonu duchovní služby.^[1][3] 15. prosince 1966 nastoupil do duchovní správy jako administrátor v Chřenovicích u Ledče nad Sázavou, kde měl na starosti několik vesnic (Chřenovice, Pertoltice a další). Zde působil až do své smrti.^[1] Byl velmi mírné a laskavé povahy. Jako kněz byl velmi oblíbený^[1] a byl vyhledávaný i jako zpovědník.^[14] Za jeho spravování farnosti byl v roce 1972 opraven celý vnitřek kostela sv. Václava v Chřenovicích, včetně maleb.^[1]

Zemřel 5. srpna 1996 v nemocnici v Ledči nad Sázavou.^[14] Pohřben byl do rodinného hrobu v Krčíně u Nového Města nad Metují.^[3] Jeho pohřbu se zúčastnil mimo jiné královéhradecký biskup Karel Otčenášek.^[3]

19. října 1990 byl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové rehabilitován.^[17] Při příležitosti prvního výročí úmrtí mu byla odhalena pamětní deska v kostele v Chřenovicích.^[18]

• HRUŠKA, Zdeněk. Proces se skupinou Kavan František a spol. Odnož organizace DAAK na Hořicku (bakalářská diplomová práce). Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2009. Dostupné online.
• VAŠKO, Václav. Kamínky. Drobná svědectví o pronásledování křesťanů v době komunistické totality i o jejich snahách o svobodu a blaho vlasti, I. Hradec Králové: Biskupství královéhradecké, 2000, s. 22.
• VAŠKO, Václav. Ne vším jsem byl rád. Vlastní životopis. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999, s. 224–226. ISBN 80-7192-389-3.
• DVOŘÁČEK, Bohumil. Z galerie osobností Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Tiskárna Losenický, 2008, s. 298. ISBN 978-80-254-1805-5.
• PLEVA, František. Chřenovice. Obecní úřad Chřenovice, 1997, s. 44–45.
• CUHRA, Jaroslav. Politické procesy s věřícími začátkem šedesátých let a případ „ilegální křesťanskodemokratické strany“. In: Stříbrný Jan a kol. Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 243–259. ISBN 80-7192-797-X.

• Seznam českých katolických kněží a řeholníků perzekvovaných komunistickým režimem

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Vít na Wikimedia Commons

Zdroj