Politický vězeň

Karel Kukal - český skaut a politický vězeň v době komunismu

Politický vězeň je osoba, která je nebo byla vězněna pro svou politickou nebo náboženskou činnost, náboženskou příslušnost nebo za svoje názorové přesvědčení.[1]

Političtí vězni jako odpůrci režimu

Političtí vězni jsou charakteristickou součástí totalitních a autoritativních režimů. Jedná se o představitele názorové opozice, kteří představují pro vládnoucí režim z jeho pohledu nežádoucí konkurenci, kterou se vládnoucí režim snaží různými způsoby potlačit. Jednu z metod potlačení opozice vládní hegemonie představuje kriminalizace opozice.

Příklady

Politickým vězněm může být i odpůrce režimu, který je či byl z politických důvodů účelově odsouzen za smyšlené zločiny nepolitického charakteru.[1] Například komunistický režim v Československu se snažil všemožně bránit nezávislým umělecký projevům, proto v roce 1976 uvěznil členy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, pod záminkou toho, že zpívají vulgárně, čímž budí veřejné pohoršení.[2]

Režim často následně trestá celé rodiny (například vystěhováním, ztrátou zaměstnání). V historii je nejznámější zavírání odpůrců režimu komunismu či nacismu do koncentračních táborů.

Svět

V počátku 21. století je problém politických vězňů vlastní řadě států, ale největší kritika se snáší na země jako jsou Bělorusko, Čína, Kuba, Severní Korea a další. Lidé však bývají za své politickou nebo náboženskou činnost, případně za své vyjádřené názory stíháni, trestáni řidčeji i vězněni také v demokratických státech.

Česká republika

V České republice je například trestné Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,[3] anebo Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy[4] (nejčastěji zpochybňování holokaustu).

V českých zemích se jako političtí vězni označují bývalí věznění odpůrci minulých nedemokratických režimů, jimž jsou političtí vězni (v komunistickém Československu přes čtvrt miliónu lidí), nebo případně (v užším významu) – obzvláště postihovaní vězni, které čekala ta nejtěžší vězení a koncentrační tábory a počítalo se u nich s jejich likvidací (v Československu to byly řádově desetitisíce lidí). Většina z československých politických vězňů byla odsouzena na základě zákona č. 231/1948 Sb. (zákon na ochranu lidově demokratické republiky). Po tomto zákonu byl též pojmenován klub sdružující politické vězně komunismu – K 231, na nějž navázala Konfederace politických vězňů České republiky.

Český právní řád pak zná dva druhy politických vězňů:

  • politický vězeň nacistické okupace – je ten občan, který byl v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem 1945 omezen na osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro svou politickou činnost směřující přímo proti nacistickým okupantům, jejich pomahačům nebo zrádcům národa nebo z důvodů perzekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody.[5]
  • politický vězeň komunistického režimu – každý občan, který byl vězněn mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterého bylo rozhodnutí o jeho věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.[6]

Reference

  1. ↑ a b Organisační hlídka. Hlas osvobození. Červenec 1945, roč. 1, čís. 1, s. 4. 
  2. ↑ Česká televize. Proces s Plastic People [online]. Praha: Česká televize, 2009 [cit. 2014-03-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zákon č. č. 40/2009 Sb. ze dne 1. ledna 2010, trestní zákoník, § 403. [cit. 2014-03-03]. Dostupné online.
  4. ↑ Zákon č. č. 40/2009 Sb. ze dne 1. ledna 2010, trestní zákoník, § 405. [cit. 2014-03-03]. Dostupné online.
  5. ↑ § 2 odst. 1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb.
  6. ↑ § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb.

Související články

Externí odkazy

Zdroj