Vrabec domácí

Jak číst taxoboxVrabec domácí
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď vrabcovití (Passeridae)
Rod vrabec (Passer)
Binomické jméno
Passer domesticus
(Linné, 1758)
Rozšíření vrabce domácího:      Původní rozšíření      Nehnízdící populace      Introdukován (rozšířený)      Introdukován (patrně rozšířený)      Introdukován (patrně vyhynulý)
Rozšíření vrabce domácího:
     Původní rozšíření
     Nehnízdící populace
     Introdukován (rozšířený)
     Introdukován (patrně rozšířený)
     Introdukován (patrně vyhynulý)
Rozšíření vrabce domácího:
     Původní rozšíření
     Nehnízdící populace
     Introdukován (rozšířený)
     Introdukován (patrně rozšířený)
     Introdukován (patrně vyhynulý)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrabec domácí (Passer domesticus) je malý pták z čeledi vrabcovití s kosmopolitním rozšířením. Dosahuje délky kolem 16 cm a váhy v rozmezí 24–39,5 g. Opeření nedospělých jedinců a samic je převážně matně šedohnědých barev, samec má výrazné tmavě hnědé, černé a bílé vzorce. Původní domovinou druhu je patrně Střední východ, odkud se od neolitické revoluce začal spolu s člověkem a zemědělstvím rozšiřovat po celém světě. Introdukován byl mj. do Severní i Jižní Ameriky, Afriky, Australasie a na četné oceánské ostrovy. To z vrabce dělá jednoho z geograficky nejrozšířenějších, ne-li zcela nejrozšířenějšího ptáka na světě.[2][3]

Výskyt vrabce domácího je silně vázán na člověka a jeho venkovská i městská sídla. Vrabci se vyznačují vysokou biotopovou flexibilitou a nevyskytují se pouze v hustých rozsáhlých lesích, polárních oblastech, vysokohorské otevřené krajině a na vyprahlých stanovištích mimo lidská sídla. Vrabec se živí hlavně semeny obilovin, avšak pro samice v době snášení vajec i pro ptáčata na hnízdě tvoří klíčovou složku potravy bezobratlí. Jedná se nicméně o oportunistického všežravce a může pozřít i měkkýše, korýše, květy, pupeny nebo dokonce i menší obratlovce. Ve středoevropských podmínkách hnízdí mezi dubnem a červencem, nejčastěji koloniálně v 10–20 párech. Hnízdo z rostlinného materiálu staví ve škvírách budov, za okapy nebo na stromech. Samice klade nejčastěji 3–6 vajec a může vynést až 5 snůšek ročně, v tropech i více. Inkubace trvá 11–14 dní, ptáčata dosahují vzletnosti ve stáří 12–18 dní, avšak jsou nadále potravně závislá na rodičích po dalších 10–14 dnů.

Vzhledem k vysoké početnosti vrabců, jejich relativní krotkosti a stanovištím úzce spojeným s lidmi se vrabci často objevují v literárních i dalších uměleckých dílech. Zmínky o vrabcích lze nalézt u starořeckých autorů i v Bibli. V řadě oblastí jsou vrabci považováni za škůdce z důvodu pojídání zemědělských plodin. Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený, nicméně zhruba od 70. let 20. století dochází přinejmenším u evropských, severoamerických a některých asijských populací k poměrně dramatickým úbytkům, které mají spojitost hlavně s úbytkem bezobratlých živočichů, ale také predací nebo šířením nemocí.

Systematika

Druh formálně popsal již švédský přírodovědec Carl Linnaeus v roce 1758 v desátém vydání svého díla Systema Naturae pod binomickým jménem Fringilla domestica. Typový exemplář pochází ze Švédska.[4] Rod Fringilla, kam Linnaues nově popsaný druh původně zařadil, začal být časem využíván hlavně pro pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a jí příbuzné druhy, zatímco vrabec domácí se začal řadit do rodu Passer, který formálně vytyčil francouzský přírodovědec Mathurin Jacques Brisson v roce 1760.[5]

Rodové jméno Passer pochází z latiny, ve které jednoduše znamená „vrabec“. Druhové jméno domesticus znamená „domácí“.[6] K lidovým českým názvům druhu patří brabec, brablec, brabčák, brabčík, vrabčák, vrabčík, štilip, štilipec, čtilipec, čtilipák, štěrabec, šťarabec, švihlík, šviholec, šprcek, šprlec, špelec, špelc, škudlan, škudlivec, šimek, šimčík a taškář.[7]

Rod Passer zahrnuje kolem 28 druhů vrabců.[8] Systematika zástupců rodu ani jejich fylogenetické vztahy k ostatním vrabcovitým (Passeridae) dosud nebyly uspokojivě objasněny.[9] Vrabec domácí je úzce příbuzný s vrabcem pokřovním (Passer hispaniolensis), nicméně jejich vzájemný vztah není zcela jednoznačný; situaci totiž komplikuje oblast Středomoří, kde se oba druhy běžně vyskytují a občas i kříží.[10] V Itálii oba druhy nahrazuje vrabec italský (Passer italiae), jehož taxonomický status není zcela vyjasněn,[10][11] avšak podle recentních genetických analýz se zdá, že vrabec italský vzešel z křížením vrabce pokřovního a domácího.[12] I když řada autorit považuje vrabce italského za samostatný druh,[8] někdy bývá považován za poddruh nebo konspecifický taxon vrabce italského nebo domácího.[11]

Poddruhy

U vrabce domácího je rozeznáváno 12 poddruhů.[8][13] Tyto poddruhy se dají rozdělit do dvou skupin, a sice na palearktickou skupinu reprezentovanou P. d. domesticus a orientální skupinu reprezentovanou P. d. indicus.[14][13] Každá z těchto skupin zahrnuje 6 poddruhů. Poddruhy palearktické skupiny domesticus jsou velikostně větší s šedším opeřením, a obývají západní část druhového areálu, konkrétně severní Afriku, Evropu a Přední Asii. Skupina indicus sdružuje menší poddruhy s opeřením spíše do hnědobíla; tato skupina obývá jižní a východní areál druhu.[15] Následující přehled zobrazuje všechny rozeznávané poddruhy vrabce domácího spolu s jejich areálem výskytu.[8][13][16]

Skupina P. d. domesticus

Skupina P. d. indicus

  • Pár indického poddruhu P. d. indicus při páření
    P. d. hyrcanus Zarudny and Kudashev, 1916 – severní Írán (jižně od pohoří Elburz) a přilehlý Turkmenistán.
  • P. d. bactrianus Zarudny and Kudashev, 1916 – západní Turkmenistán a severovýchodní Írán až po západní Čínu a severozápadní Pákistán. Na rozdíl od většiny ostatních poddruhů se jedná o takřka plně tažný poddruh; na zimu se stahuje do nížin severozápadního Pákistánu a Indie.[18]
  • P. d. parkini Whistler, 1920 – severozápadní a střední Hímálaj (od Pákistánu po jihozápadní Tibet a Sikkim). V Ladaku hnízdí až do 4500 m n. m. Populace hnízdící ve vysokých polohách bývají tažné a na zimu sestupují do nižších poloh.[18]
  • P. d. indicus Jardine and Selby, 1831 – Indický subkontinent jižně od Himálají, Šrí Lanka, západ jihovýchodní Asie, východní Írán, jihovýchod Arabského poloostrova, jižní Izrael. Introdukován do Zanzibaru.[19]
  • P. d. hufufae Ticehurst and Cheeseman, 1924 – severovýchod Arabského poloostrova.
  • P. d. rufidorsalis C. L. Brehm, 1855 – údolí Nilu od Vádí Halfa jižně k Renku na severu jižního Súdánu a na východ Súdánu, v severní Etiopii až k pobřeží Rudého moře v Eritreji. Introdukován na Komorské ostrovy.[19]

Rozšíření a habitat

Vrabec domácí má kosmopolitní typ rozšíření. Obývá všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy, a také řadu oceánských ostrovů.[20] V Severní Americe se vyskytuje ve většině oblastí s výjimkou Aljašky,[21] v Jižní Americe chybí jen v severních a severovýchodních oblastech. Ve střední Americe je rozšířen včetně Karibiku. V Evropě se vyskytuje prakticky všude, nicméně na Apeninském poloostrově, Krétě, Sicílii, Korsice a Sardinii vrabce domácího nahrazuje vrabec italský. V Asii areál výskytu sahá po východní Sibiř. Vrabec domácí je převážně absentní v arktickém Rusku, ve východní Číně a v částech jihovýchodní Asie. V Africe obývá hlavně severní části kontinentu, údolí Nilu a africký jih, kapsovitě se však vyskytuje i ve střední, západní i východní Africe.[22] Vrabec domácí je vůbec jedním z nejúspěšnějších ptačích druhů, a to jak do početnosti, tak do rozsahu areálu rozšíření.[23]

Celková globální populace vrabců domácích se rámcově odhaduje na 0,9–1,3 miliard dospělých jedinců.[22]

Introdukce

Skupina vrabců na střeše restaurace v národním parku Mt Cook, Nový Zéland

Výskyt i rozšíření vrabce je silně spojováno s činností člověka, kterého vrabec doprovázel při osidlování nových končin. Jádro původního areálu rozšíření vrabce domácího se nachází na Středním východě.[24][25] Předpokládá se, že tito předci dnešních vrabců se toulali v seminomádních skupinách a společně hledali semena.[26] Od neolitické revoluce se však vrabec domácí začal spolu se zemědělstvím postupně rozšiřovat po celém světě coby komenzál člověka.[24][25] Řadu velkých oblastí přitom vrabec domácí osídlil až během 19. a 20. století během účelových introdukcí evropských kolonistů, kteří si chtěli zdomácnět nově osídlené území známými druhy rostlin a ptáků. V případě vrabce domácího se přitom často věřilo, že vrabec pomáhá zemědělcům v tom, že chytá jejich škodnou – hmyz.[27]

Do Severní Ameriky byl vrabec domácí nejprve introdukován do New York City v roce 1850. Tito vrabci se nicméně neuchytili a v roce 1852 byli proto podpořeni dalšími introdukcemi.[28] Následovala vypuštění vrabců do téhož města i do Nové Anglie, Utahu, Texasu a dalších států. Koncem 19. století byl vrabec domácí rozšířen ve všech státech USA. Počátkem 20. století se již sám šířil do Mexika a dále do střední Ameriky (v Guatemale poprvé zaznamenán v roce 1966, v Salvadoru roku 1972, v Kostarice 1975). V 90. letech 19. století došlo k introdukci na Kubu, v roce 1903 na Jamajku. Co se týče Jižní Ameriky, vrabec domácí byl introdukován nejdříve do argentinského Buenos Aires (1872), následovalo chilské Santiago (1904), brazilské Rio de Janeiro (1905) a perské Callao (1953).[29] Do Austrálie byl vrabec zanesen mezi lety 1863–1870,[30] na Nový Zéland někdy kolem roku 1865.[31] V jižní Africe byl vrabec vypuštěn někdy v první polovině, možná již konce 19. století, a dnes je k nalezení v řadě států jižní Afriky.[32] Relativně recentní rozšíření se týká i Evropy. Do severní Evropy i severní a západní Británie se vrabec domácí rozšířil až v 19. století a Faerské ostrovy kolonizoval až po roce 1930. Sibiř vrabec osídlil až ve 20. století, a to s rozšířením zemědělství a lodní dopravou.[33] Na Kanárských ostrovech zahnízdil poprvé až v roce 1998.[34]

Výskyt v Česku

Hejno vrabců na Malé Straně (foto z roku 1988, na pozadí Pražský hrad)

V Česku vrabec domácí hnízdí na veškerém území od nížin po vysoké hory. Hnízdění bylo zaznamenáno i nad 1000 m n. m., mj. v chatě na vrcholu Klínovce (1244 m n. m.) nebo na krkonošských Pomezních boudách (1040 m n. m.). Mimo hnízdění byl vrabec zaznamenán až na Luční boudě v 1410 m. Na drtivé většině případů hnízdí v lidských sídlištích, v jejichž blízkosti se i zdržuje. Obecně se dá říci, že v synatropním prostředí dosahuje nejvyšších hustot výskytu. Podobně jako v dalších evropských (i některých mimoevropských) státech, i v Česku stavy vrabce polního ubývají.[35] Důvodů je mnoho a jsou podobné jako v řadě dalších zemí. Patří k nim úbytek vhodných biotopů, především pak zánik neupravované městské zeleně, která poskytovala vrabcům vhodný úkryt, místo pro hřadování, vodní a prachové koupele, i vhodný biotop pro hledání hmyzu v době hnízdění.[35][36][23] Zanikly i přirozeně se formující parkové kaluže, jelikož voda je odváděna hned pryč do kanalizace, nebo zaplevelené okraje parků. Často je dokonce i trávník do parku dovezen již vzrostlý. Moderní městské parky tak představují biologicky chudá, nepřirozeně strukturovaná a intenzivně upravovaná stanoviště, kde vrabci nenachází vhodné hnízdní příležitosti, úkryt ani potravu. Podobně vymizely i neupravené proluky mezi domy nebo dvory s popelnicemi.[23]

K dalším důvodům úbytku českých vrabců patří ztráta hnízdních stanovišť, developerské projekty zastavující okraje města, zvýšený dopravní ruch, nárůst prosklených ploch aj.[35] Svůj podíl mělo i snižování živočišné výroby a pokles počtu drůbežích malochovů. Pokles vrabců byl zaznamenán již v Praze ve 30. let 20. století v souvislosti s výměnou koňských povozů za automobily.[36] Díky koním totiž vrabci měli přístup k velkému množství potravy v podobě nestrávených zrn ovsa v koňském trusu.[23] V letech 1985–1989 byla populace českých vrabců odhadnuta na 3–6 milionů hnízdících párů, v letech 2001–2003 to bylo již jen 2,8–5,6 milionu párů.[35] Podle dat z Jednotného programu sčítání ptáků je od té doby početnost českých vrabců víceméně stabilizovaná.[37]

Stanoviště

Typické urbánní hnízdo vrabce domácího na okapu (Rumunsko)

Stanoviště vrabce domácího je úzce spojováno v člověkem, jeho sídly a zemědělsky obdělávanou krajinou.[38][39] Nicméně nejedná se o obligátního komenzála člověka. Např. středoasijský poddruh bactrianus žije úplně mimo lidská sídla,[33] stejně jako i některé místní populace jiných poddruhů včetně subsp. domesticus.[40][41] Většina ostatních populací je však dobře adaptována na soužití s lidmi. Vrabci nezřídka hnízdí i přímo uvnitř lidských sídel jako jsou továrny, skladiště, pivovary, železniční stanice nebo zoologické zahrady.[42][39] Jsou dokonce známy případy vrabců, kteří tráví veškerý čas uvnitř budov jako je např. případ malého hejna vrabců z londýnského letiště Heathrow, kteří trávili většinu času sbíráním drobků u letištního bufetu. V anglickém hrabství Yorkshire byl zaznamenán pár vrabců hnízdících v uhelném dole 640 m pod zemí; jejich potravu zajišťovali místní horníci.[42] V urbánním prostředí jsou pro vrabce důležité budovy s otvory a škvírami, ve kterých lze dobře zahnízdit (např. pod okapy, ve škvírách po odpadlých dlaždicích aj.), a blízkost zelených ploch, kde lze nalézt potravu.[43]

Vrabec domácí toleruje takřka veškeré typy habitatů s výjimkou tundry, hustého lesa, polárních oblastí a vysokohorské otevřené krajiny. I když se může vyskytovat v tropech s vysokou mírou srážek, preferuje sušší klima.[39] Na to je patřičně adaptován vysokou tolerancí na salinní prostředí[44] nebo schopnosti přežít bez přístupu k vodě, kterou může získávat pouze z bobulí.[45] Může se vyskytovat od úrovní moře, kde hledá potravu v přílivových zónách a na dunách, až pod vysokohorská pohoří do 4500 m n. m.[39]

Popis

Matná hlava nedospělce
Matná hlava nedospělce
Pestrobarevná hlava dospělého samce
Pestrobarevná hlava dospělého samce

Vrabec domácí je robustně stavěný s širokým tělem, velkou kulatou hlavou, krátkým ocasem a silným širokým zobákem. Peří bývá načepýřené a často působí poněkud neupraveně.[46][21] Jedná se o jeden z větších druhů vrabců. Délka těla dosahuje typicky kolem 16 cm. Ve shodě s Bergmannovým pravidlem, vrabci ze severnějších oblastí dorůstají až k 18 cm, vrabci z jižních, teplejších lokací měří méně až ke 14 cm.[47] Váha se pohybuje kolem 24–39 g, v Evropě nejčastěji kolem 30 g.[48] Rozpětí křídel je kolem 19–25 cm.[21] Zobák je dlouhý 1,1–1,7 cm.[49] Ocas měří 5,2–6,5 cm.[50]

Zobák je u kořene žlutý, zbytek zobáku je v létě tmavý až černý, v zimě šedý. Nohy jsou hnědé, drápy šedé, duhovka tmavě hnědá.[51] U různých poddruhů se vedle zmíněných rozdílů ve velikosti vyskytují relativně malé rozdíly v opeření.[52] Následující popis je pro evropskou subsp. domesticus. Samcovo čelo a šíje jsou hnědošedé, boční strany hlavy kaštanově šedé, tváře a příuší šedobílé, brada je výrazně černá. Přes oko se táhne nevýrazný bílý proužek. Pera na horní části hřbetu jsou černá s rezavým lemováním, na spodním hřbetu jsou šedá, kostřec a svrchní ocasní krovky jsou hnědošedé. Hrdlo je černé s šedými lemy, spodina je jinak světle šedá. Malé křídelní krovky jsou svrchu rezavé, střední křídelní krovky jsou u tělní poloviny černé a poté bílé, velké křídelní krovky jsou černošedé s rezavým lemováním. Letky jsou tmavě šedé s rezavými lemy. Křídla jsou zespodu světle šedá. Samice jsou podobné samcům, avšak nemají černé hrdlo, šíje je spíše hnědá až olivová, nadoční proužek je světlejší než u samců. Střední křídelní krovky jsou u tělní poloviny tmavohnědé a spodina je hnědošedá. Nedospělí jedinci jsou podobní samicím, avšak střední křídelní krovky jsou u tělní poloviny tmavě hnědé a poté přechází do hnědobílé. Mladí jedinci mívají hnědošedý zobák a modrošedé nohy.[51]

Ve středoevropských podmínkách hrozí záměna hlavně s vrabcem polním, který má na rozdíl od vrabce domácího kaštanově hnědé temeno, černou skvrnu na lících a bílý krční límec.[23]

Biologie a ekologie

Chování

Video popelícího vrabce

Vrabec domácí je velmi společenský pták.[53] Často zahnizďuje v méně čí více jednotných koloniích,[54] společně hřaduje a během krmení i námluv se sdružuje do hejn. Preference krmení v hejnu je natolik silná, že může formovat hejna i s jinými druhy ptáků, se kterými společně shání potravu.[53] Vrabec domácí vykazuje celou řadu komfortního a sebepečujícího chování, které jsou zároveň sociálními aktivitami.[55] S oblibou pořádá prachové a vodní koupele; v obou případech se jedná o formu čištění peří.[56] Během prachové koupele vrabec vytvoří v jemném prachu na zemi mělkou prohlubeň, kterou brání stejnými vizuálními prvky jakou při bránění potravních zdrojů. Vrabce se přihrbují se vztyčeným ocasem a s křídly od těla podnikají výpady na ostatní vrabce kolem.[55] Vzácně dochází i k mravenčení.[57] Jak u potravních zdrojů tak na hnízdištích samice dominují samcům.[58][59] Vrabec hřaduje se zobákem zastrčeným mezi peří raménka.[60]

K přepeřování dochází u nedospělých vrabců 4–6 týdnů po vylétnutí z hnízda. Postupné přepeřování trvá 2–3 měsíce, během kterých nedospělci vymění celý šat včetně letek a rýdovacích per. Dospělci přepeřují bezprostředně nebo již těsně před skončením hnízdění, což v oblastech mírného pásu odpovídá přelomu července a srpna. Dospělým vrabcům zabírá přepeření zhruba 2 měsíce.[61]

Pohyb

Samec v letu

Evropští vrabci jsou stálí a po celý rok zůstávají v blízkém okolí hnízdiště. Koncem léta a na podzim sice mohou zalétat do míst s bohatou potravní nabídkou (např. obilná pole) o něco dále, i tak se však zpravidla jedná o vzdálenosti do 3 km. Ani pohnízdní disperze mladých jedinců není nijak velká a pohybuje se typicky maximálně do 2 km. Přelety nad 20 km jsou vzácné a nad 100 km ojedinělé.[62] Najdou se však i výjimky. Poddruhy bactrianus a parkini jsou tažné.[63] Tah byl zaznamenán i u místních populací z Dánska, Německa nebo Anglie.[62][64] Vrabec okroužkovaný v Anglii byl nalezen ve Španělsku.[64]Zbloudilí jedinci z Nového Zélandu byli zaznamenáni na některých subantarktických ostrovech jako jsou ostrovy Protinožců, Snárské, Capmbellovy nebo Aucklandovy ostrovy.[31] Populace z vysokých hor nezřídka sestupují na zimu do nížin. V Česku a na Slovensku bylo do roku 2002 okroužkováno 9618 vrabců, z čehož se podařilo získat zpětná hlášení o 254 z nich. Žádný z těchto vrabců přitom nepřeletěl více než 100 km.[62]

Vrabec léta třepotavým letem s velmi rychlým máváním křídel, které působí poněkud pracně až neohrabaně.[46] Létá rychlostí 29–55, nejčastěji 46 km / h.[65] Po zemi se pohybuje hopsáním, pouze výjimečně chůzí.[66]

Vokalizace

Vokální projev vrabce domácího

Ozývá se širokou škálou švitořivých zvuků, „pravý“ zpěv ve smyslu zpěvu ostatních zpěvných ptáků postrádá. Tokající samci švitoří na jaře takřka nepřetržitě, ve středoevropských podmínkách nejintenzivněji mezi březnem a červnem, poté ještě hlavně v říjnu. Zatímco na jaře švitoří po celý den, na podzim hlavně zrána.[34] Švitoření samce bývá jednoslabičné, jasně oddělené čilp čev čilp čelp čirp.... Při vyrušení vydává drnčivé čer'r'r'r'r...[46]

Potrava

Samice s uloveným hmyzem

Vrabec domácí je potravním oportunistou. Dospělci se nejčastěji krmí semeny obilnin (oves, pšenice, ječmen, kukuřice, čirok, proso, rýže[67]) a plevele, avšak jsou značně přizpůsobiví místní a aktuální potravní nabídce.[68] Z výsledků řady studií potravních návyků vrabců vyplývá, že rostlinná složka představuje kolem 85–90 % vrabčího jídelníčku, přičemž zbývající část zabírá živočišná část. V rostlinné složce lze vypozorovat silnou preferenci k obilovinám, které v případě dostupnosti u venkovských populací zabírají až 75 % rostlinné složky, zbytek je doplňován semeny dostupných druhů plevele, ale i listy, pupeny a zbytky z domácností. Hlavně u urbánních vrabčích populací je nedostatek obilných semen nahrazován pečivem. Poměr živočišné složky v jídelníčku vrabců je sezónně proměnlivý. Zatímco na jaře a v létě, kdy vrabci hnízdí a přepeřují, představuje typicky kolem 15–30 % jídelníčku, na podzim, kdy bývá dostatek obilovin, to bývá pouze kolem 5 %. V zimě podíl živočišné složky klesá na minimum. V oblastech sadů jsou vrabci nechvalně proslulí požíráním čerstvých pupenů a bobulovitého ovoce.[69]

Samec při uždibování květu

Co se týče živočichů, dospělí vrabci nejsou příliš vybíraví a loví jakékoliv dostupné malé živočichy jako jsou malé druhy měkkýšů, korýšů, hmyzu, žížal a dokonce i obratlovců jako jsou plazi či nedospělé myši.[70] Vrabec může kořist sbírat z povrchu země i z korun stromů, létající hmyz může lovit přímo přímo za letu.[69] Vrabci dovedou i vysbírávat hmyz z pavoučích sítí.[71] V urbánním prostředí nezřídka vyzobávají hmyz zachycený na poznávacích značek aut nebo z předních masek kamionů.[72] Ptáčata jsou krmena takřka výhradně bezobratlými živočichy v dospělém nebo larválním stádiu. K nejdůležitějším skupinám bezobratlých v jídelníčku ptáčat patří nosatci, mšice, rovnokřídlí a motýlí housenky. Jak se ptáčata vyvíjí, podíl živočišné složky v jejich potravě klesá a ptáčata postupně přechází na rostlinnou stravu. V době vzletnosti v jejich jídelníčku již zcela převažuje rostlinný materiál.[69]

Hejno vrabců a holubů při krmení na drobcích

V blízkosti lidských sídel vrabec často hledá jídlo na smetištích nebo u odpadkových košů, na venkově s oblibou navštěvuje velkochovy hospodářských zvířat, drůbežárny nebo sklady obilí, které pro vrabce představují bohaté zásobárny potravy.[71] Vrabec dokáže být při shánění potravy značně vynalézavý. Na Novém Zélandu se vrabci dokázali naučit otevírat posuvné automatické prosklené dveře prolétáváním kolem pohybových čidel.[73] Podobně jako někteří jiní ptáci, i vrabec vyžaduje pro rozmělňování potravy grit. Ten mohou představovat buď kamínky nebo vápenité kousky skořápek nebo plžích ulit.[74] Průměrná velikost kamenných gastrolitů v žaludcích vrabců z americké Iowy byla 0,5 mm (interval 0,1–2,4 mm) vrabčí žaludek jich v průměru obsahoval 462 (0–3204). Počet gastrolitů byl ovlivněn typem potravy; vrabci pojídající převážně živočišnou stravu mívali více gastrolitů než vrabci na převážně rostlinné stravě.[75] V oblastech mírného pásu je vrabec znám uzobáváním okvětních lístků, zejména těch žlutě zbarvených. Důvody tohoto chování nejsou zcela vyjasněny.[76]

Hnízdění

Hnízdo vrabce vklíněno v otvoru zdiva (Bangladéš)

Vrabci zahnizďují již v prvním roce života během prvního hnízdního období po narození.[77] Hnízdící vrabci v prvním roce však nevykazují velkou míru hnízdních úspěchů a vrabci ve druhém roce mívají větší snůšky a vyvádějí více ptáčat než jednoroční vrabci. Velká míra jejich úspěchů tkví v časnějším zahnízdění.[78] Doba zahnízdění se liší podle širší geografické lokace, místních environmentálních podmínek a může se lišit i rok od roku. Na počátek doby zahnízdění má vliv hlavně teplota, resp. změna teploty vzduchu indikující končící zimu a tím nárůst počtu bezobratlých živočichů. Ti poskytují samicím dostatek živin pro energeticky náročnou tvorbu vajec a ptáčatům potřebné živiny pro jejich růst.[79] V Česku k zahnízdění dochází nejčastěji mezi dubnem a červencem.[80] Pokud vrabci hnízdí na stanovištích s celoročním přísunem tepla (např. uvnitř budov nebo velmi teplých stájích), může k zahnízdění dojít i v zimě.[81]

Vrabec v obsazeném hnízdě jiřičky

Hnízdní občas jednotlivě, častěji v koloniích o 10–20 párech. Mladí samci zabírají hnízdní stanoviště již dlouho před hnízděním, v Česku mezi říjnem a prosincem. Samec po nalezení vhodného hnízdního stanoviště (např. škvíry ve zdivu) často usedá na jeho okraj a hlasitě švitoří. Později během námluv natáčí hlavu dozadu, vypíná hruď, uklání se a spouští křídla, to vše za náruživého bránění hnízdiště před ostatními samci. Jakmile dojde k utvoření páru, vrabci spolu typicky zůstávají celý život, často na stejném hnízdě. Vrabec domácí však není jednoznačně monogamní druh. Běžné jsou mimopárové kopulace, kterých se typicky účastní starší samci (2 a více let). Zhruba 10–20% narozených ptáčat bývá výsledkem těchto extrapárových aktivit. K samotnému pářícímu aktu dochází nejčastěji mimo hnízdo někde na bidle (větev stromu, střecha domu aj.), občas i na zemi nebo přímo na hnízdě.[82]

V urbánním prostřední bývají hnízda umístěna na střechách domů, za okapy, v různých škvírách a otvorech ve zdivu budov, na stožárech, v budkách aj.[82] Zvláště populární hnízdní stanoviště se nachází ve škvírách u žárovek pouličního osvětlení, což patrně souvisí s teplem, které tyto žárovky vydávají.[83] Flexibilita vrabců jde však mnohem dále. Z povodí Nilu je znám případ vrabce hnízdícího na hausbótu, který se běžně pohyboval po Nilu až 30 km od místa svého kotviště. V Kansasu zase byli zaznamenáni vrabci hnízdící na povrchové ropné pumpě, takže se hnízdo vrabců každé 3–4 vteřiny pohnulo o 60 cm nahoru nebo dolů.[84] Občas hnízdí i na stromě. Mimo lidská sídliště zahnizďuje v přirozeně se vyskytujících skalních škvírách, ve stromových dutinách atp. Nezřídka obsazuje hnízda jiných pěvců jako jsou břehule, jiřičky nebo vlaštovky.[82] Jindy své hnízdo vklíní do spodních částí masivních hnízd jiných ptáků včetně čápa bílého, havrana polního nebo dokonce některých dravců (zaznamenáni byli mj. iktinie mississippská, luňák hnědý, káně lesní, bělohrdlá a rudochvostá).[85] V případě smrti jednoho z partnerů je zesnulý partner rychle nahrazen jiným, nezadaným vrabcem, což se může opakovat i několikrát během téhož hnízdního období.[86]

Snůška vrabce domácího na hnízdě

Hnízdo v podobě kopule s postranním otvorem stavějí oba partneři.[87] Samostatně stojící hnízdi bývá zastřešeno, stejně jako hnízda v dostatečně velkých otvorech. Hnízda vklíněna do menších krytých škvír nemusí mít horní část dostavěnu.[84] Stavebním materiálem jsou stonky rostlin, občas i kořínky, mech, listy a různý materiál vzniklý lidskou činností jako jsou kousky papíru a textilu, vata. Výstelku tvoří hlavně peří.[87] Typické vnější rozměry hnízda jsou kolem 20×30 cm.[84] V Československu měla hnízda zvenku v průměru 22,8 cm a byly vysoké 16,5 cm.[87] Ve vrabčí kolonii je vzdálenost jednotlivých hnízd dána dostupnými možnostmi; typicky to je přes metr,[31] avšak může to být pouze 20–30 cm.[88]

Samice při krmení mláďat (Francie)

Samice typicky vytváří několik snůšek za rok. Počet snůšek závisí na délce hnízdní sezóny. V oblastech mírného pásu samice typicky kladou kolem 4 snůšek, avšak v tropech, kde je hnízdní sezóna značně prodloužená, se může pokusit i o 7 snůšek ročně.[89] Naopak za polárním kruhem hnízdí pouze 1 či 2× za rok. V Česku hnízdí 2–5× ročně, přičemž samice může začít snášet novou snůšku již po 2 dnech od vyvedení mláďat z předchozí snůšky. V Česku nejčastěji klade 3–6 vajec (rozptyl 2–7). Vejce mívají typicky vejčitý tvar, avšak objevují se i takřka kulatá nebo výrazně protáhlá, elipsovitá vejce. Mívají různá zbarvení od špinavě bílé po nazelenalé nebo namodralé s tmavšími skvrnami různých odstínů a hustot. Typická hmotnost vejce se pohybuje kolem 2,8 g, rozměry kolem 22,2×15,6 mm. Samice snáší vejce v denních intervalech, od 2. snůšky dále může občas snášet obden.[81]

Mládě vrabce domácího

Inkubace začíná typicky po snesení posledního vejce, občas po snesení předposledního vejce.[81] Inkubují oba rodiče, avšak pouze u samice se vyvíjí hnízdní nažina, takže samec vejce spíše zakrývá než inkubuje. V případě smrti samce je nicméně hnízdní úspěšnost nižší, takže jeho funkce je v době inkubace důležitá. Délka inkubační směny samice je pouze kolem 10 minut, u samce kolem 7 minut. Hřadování samice v době hnízdění probíhá na hnízdě. Množství denní aktivity strávené inkubací se liší podle teploty; v chladnějších oblastech samice tíhnou k delší inkubaci. Inkubace trvá typicky 11–14 dní, avšak v závislosti na podmínkách může trvat 10–17.[90]Altriciální ptáčata se rodí v průběhu 1–2 dní. Nejmenší mládě často uhyne na hnízdě a bývá vytlačeno z hnízda ven. Samice zahřívá své potomky po 2–6 dní. Jejich potravu zajišťují oba rodiče po dobu kolem 12–18 dní, načež dochází k vylétnutí z hnízda. Během dalších 10–14 dnů však mláďatům rodiče i nadále shání potravu. Typicky pouze samec, protože samice pracuje na další snůšce.[91]

K intraspecifickému (vnitrodruhovému) i interspecifickému (mezidruhovému) hnízdnímu parazitismu dochází pouze vzácně. Důvodem nízké frekvence mezidruhového parazitismu je u vrabců patrně jejich ekologie hnízdění. Vrabci hnízdní často v rušném prostředí v blízkosti člověka a nezřídka na místech, která jsou jen velmi těžko přístupná větším ptačím druhům.[92] K zaznamenaným hnízdním parazitům vrabců patří hlavně kukačky a vlhovci.[93]

Přežití, predace, nemoci a parazité

Video zachycující hejno vrabců pod lampou při typickém švitoření (Německo)

Slovy amerického biologa Teda Andersona, „takřka všechno požírá vrabce domácí“.[94] K predátorům vrabců patří nejrůznější druhy místních ptáků (krkavcovití, sovy, dravci, flétňáci, straky, vlhovci aj.) i savců (hlavně kočka domácí, ale i např. kusu liščí nebo veverka obecná).[95] V Česku byla zaznamenán hnízdní úspěšnost 43–69 %. Největší ohrožení během hnízdění představovala predace (krahujec, straka, potkan, lasice kolčava, kočka) a špatné počasí (dlouhotrvající deště, nízké teploty). Vrabec může být proti predátorům značně agresivní a vetřelce mohou společně mobbovat.[91] Samci přitom vykazují v přítomnosti vetřelců riskantnější chování, což může signalizovat, že se jedná o signál sexuální kvality i dominance samce v rámci hejna.[96] Míra přežití se u dospělých vrabců pohybuje kolem 45–65 %, přičemž nejvíce v ohrožení jsou vrabci v prvním roce života.[97] Může se dožít až 19 let,[98] v zajetí až 23 let.[99]

Vrabec domácí hostí stovky různých virů, nemocí a parazitů.[100][101] I přes velkou spoustu těchto zaznamenaných organismů je jejich efekt na vrabčí populace v zásadě neznámý.[102] K parazitům patří např. motolice, tasemnice, kokcidie,[103]všenky, ploštěnci nebo vrtejši. Na kůži, v kůži, v perech, brcích a v nosních dutinách parazitují různé druhy roztočů.[101] Vrabci představují přirozený rezervoár arbovirů, které se mohou přenášet i na člověka a jeho domestikovaná zvířata.[104] Příkladem takového viru může být virus Západního Nilu (WNV).[105] V Chile bylo odhaleno, že řada parazitů byla do této země introdukována spolu s vrabci.[106] V severozápadní Číně byl zaznamenán výskyt parazitického prvoku Toxoplasma gondii, který ohrožuje i místní populace lidí, kteří vrabce s oblibou jedí a tento cizopasník se tak na ně může přenést.[107] K častým nemocem vrabců patří ptačí malárie[108] nebo ptačí chřipka.[109]

Ohrožení

Kočka při pojídání vrabce

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí vrabce domácího jako málo dotčený druh. Důvodem je hlavně jeho extrémně velká populace s obrovským areálem výskytu.[22] Někdy od 70. let 20. století však dochází ke snižování stavů vrabce domácího.[34] Úbytek vrabců byl zaznamenán nejprve ve Spojených státech, kde byl dáván do souvislosti s šířením hýla mexického (Haemorhous mexicanus), který byl kolem roku 1940 vypuštěn ve východní části Spojených států, odkud se začal rychle šířit podél pobřeží, do vnitrozemí i do Kanady.[110] Brzy se však začalo ukazovat, že úbytek početnosti vrabců nastává i v Evropě a mimo ni (např. Indie).[111][112][113] Dobře zdokumentován je pokles vrabčí populace ve Spojeném království, kde jen mezi lety ~1975–2005 došlo k poklesu početnosti venkovských vrabců o 47 % a u (pří)městských populací dokonce o 60 %.[114] V Nizozemí stavy vrabců domácích od 80. let poklesly natolik, že je tam vrabec domácí považován za ohrožený druh.[115][116] Podle studie z roku 2021 zabývající se populačními stavy ptáků Evropské unie došlo mezi lety 1980–2017 k poklesu početnosti vrabce domácího o 27 %, což představuje pokles o cca 247 milionů vrabců.[117][118]

Důvody snižování početnosti vrabců nejsou jednoznačné a bude se jednat spíše o kombinaci mnoha faktorů. Za hlavní příčinu bývá často považováno snížení potravní nabídky bezobratlých,[119][120] ze které hlavně na venkově může změna zemědělských praktik, mj. rozšíření používání pesticidů.[121][122] V městském prostřední to je pak hlavně úbytek křovinaté vegetace.[123] Z dalších důvodů uváděných v literatuře lze jmenovat zvýšenou predaci (hlavně krahujcem obecným,[124][125][126] ale také strakami nebo kočkami[120]), nemoci jako je ptačí malárie,[127] snížení počtů vhodných hnízdních stanovišť,[128] znečištění ovzduší[129][128] a navržena byla dokonce elektromagnetická radiace mobilních telefonů.[130]

Podobně jako v tehdejším Československu, i v ostatních městech byly ve 20. a 30. letech 20. století urbánní populace vrabců zasaženy výměnou koňských povozů za automobily, pročež vrabcům vymizela snadno dostupná potrava v podobě nestrávených semen ovsa z kobylincích.[131] Upozornit na úpadek vrabčích populací se snaží upozornit Světový den vrabců, který se od roku 2010 každoročně slaví 20. března.[132]

Vztah k lidem

Egyptský hieroglyf G37 (vrabec)

Vrabec domácí má blízký vztah se člověkem, kterého provází již od neolitické revoluce.[25] Vrabci jsou dokonce několikrát zmíněni v bibli. Jak v Matoušově,[133] tak v Lukášově evangeliu[134] se o vrabcích hovoří v souvislosti s jejich nízkou prodejní cenou, která ani tak nezpůsobila, že by na ně bůh zapomněl. Vrabci v tomto kontextu představují rozsah boží lásky.[135] Vrabec je dokonce jedním z egyptských hieroglyfů.[136]

O vrabci lze nalézt zmínky ve velké řadě literárních děl a je předmětem četných uměleckých vyobrazení.[137] Vrabec se objevuje i v českých příslovích, k tomu nejznámějšímu patří „Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše.“ V českém překladu Brehmova Života zvířat (1888) se k druhu lze dočíst mimo jiné následující:[138]

Významné je při vrabci, že všude tam, kde se vyskytuje, jeví velikou přítulnosť k člověku. Obývá ve hlučném městě hlavním jako v osamocené vesnici, je-li obklopena žírnými poli, scházeje jen v některých vesnicích lesních, jde za postupujícím osadníkem po všech zemích asijských, ve kterých dříve nebydlíval, usazuje se, vyletuje z lodí, na ostrovech, na nichž byl dříve neznámým, a zůstává a ssutinách zbořených dědin jakožto živý svědek uplynulých sťastnějších časův.

Alfred Brehm, Život zvířat, 1988

Karel Kněžourek v roce 1910 popsal vrabce domácího mj. takto:[139]

Vrabčák brzo poznal, že z blízkosti člověka, hospodáře, rolníka, kyne mu prospěch a proto se jej po staletí přidržuje, jako ta Bída v pohádce, a pošinuje s ním i svoje bydliště, stávaje se tak obtížným „parasitem“, spíše samozvancem. Kde se zemědělství daří, ať na severu ať na jihu, všude se s ním šíří také vrabčí kultura.

Karel Kněžourek, Velký přírodopis ptáků, 1910

Pár vrabců na moldavské známce

Hlavně v minulosti byli vrabci s oblibou konzumováni lidmi. V Evropě a na Blízkém Východě bývala po staletí v oblibě špaččí polévka nebo špaččí koláč (naslano).[94] Již někdy od počátku 16. století je v severozápadní Evropě doloženo používání tzv. vrabčích hrnců. Jednalo se o pórovinovou hrncovou nádobu s malým vchodem tak akorát pro vklouznutí lidské ruky; tato nádoba se zavěsila na zdi budov. Pokud v ní vrabci zahnízdili, člověk snadno mohl z nádoby vytáhnout ptáčata nebo vejce k – domnělé – konzumaci Z Velké Británie tyto nádoby vymizely někdy před první světovou válkou.[140] V některých oblastech jako je Čína jsou vrabci stále jedeni,[107] stejně jako patrně v některých oblastech Středomoří.[94]Česká společnost ornitologická v roce 2003 vrabce domácího vyhlásila ptákem roku 2003, aby tak upozornila na jeho ubývající počty.[141] Z podobných důvodů byl vrabec domácí zvolen ptákem roku 2002 v Německu.[142] Vrabci byli v minulosti často chováni jako domácí mazlíčci, nicméně jejich odchov není tak snadný, jak by se mohlo zdát.[143]

Vrabci jako škůdci

Všudypřítomnost, vysoká početnost a rychlé rozšíření vrabce nejednou postavilo do konfliktu s lidmi, kteří jej vinili z konzumace zemědělských produktů nebo z přenosu nebezpečných patogenů na lidi a dobytek. Vedle pojídání obilovin mohou hejna vrabců způsobit i škodu na sadech, kde požírají květy, pupeny a občas i ovoce. Někdy mohou působit i škodu na zeleninové produkci požíráním hrachu, sladké kukuřice nebo salátu. Množství ztracených obilovin se může razantně lišit podle oblasti; může sice sahat i k desítkám procent, v Česku naměřené hodnoty zrát obilovin však dosahovaly pouze 0,005 % – 0,01 % u velkých polí a 0 % – 12,5 % u menších políček. V průměru následkem vrabců došlo ke ztrátám 2–4 % obilné úrody, nejčastěji pšenice a ječmene.[144]

V některých oblastech, kam se vrabci v nedávné minulosti rozšířili, bylo rozšíření vrabců dáváno do souvislosti s vytlačením místních ptačích druhů. Nejvýrazněji to je patrné u místních sekundárních hnízdičů, tzn. ptáků využívajících k zahnízdění hnízda jiných druhů ptáků, což s oblibou dělají i vrabci. Agresivní povaha vrabce pak často místní populace vytlačí. V Severní Americe byl negativní vliv vrabců pozorován u salašníků rodu Sialia. V minulosti proto došlo v celé řadě oblastí ke snahám o redukci vrabčích populací, nejčastěji pomocí strychninem otráveného obilí, ale také odchyty pastmi nebo odstřely. Tyto pokusy však nebyly vždy zcela úspěšné a vrabci prokázali vysokou odolnost snahám člověka o kontrolu jejich stavů.[145][146] V roce 2012 došlo k pokusu o úplnou eradikaci vrabců z ostrova Robinsona Crusoea pomocí přímých (odstřely) i nepřímých odchytů (pastí). I přes redukci populace a odstřely i v následujících letech se úplná eradikace nezdařila.[147]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ There are 50 billion wild birds on Earth – but four species dominate. New Scientist [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ DUNN, Rob. The Story of the Most Common Bird in the World. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 183. (latinsky) 
  5. ↑ BRISSON, Mathurin Jacques. Ornithologie ou Méthode contenant la division des oiseaux en Ordres, Sections, Genres, Especes & leurs Variétés: a Laquelle on a joint une Description exacte de chaque Espece, avec les Citations des Auteurs qui en ont traité, les Noms qu'ils leur ont donnés, ceux que leur ont donnés les différentes Nations, & les Noms vulgaires. Paris: Bauche, 1760. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 294, 138. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Praha: L. Kober, 1910. Dostupné online. S. 240. 
  8. ↑ a b c d Old World sparrows, snowfinches, weavers. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List 13.2 [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ ALLENDE, Luis M.; RUBIO, Isabel; RUÍZ-DEL-VALLE, Valentin. The Old World Sparrows (Genus Passer) Phylogeography and Their Relative Abundance of Nuclear mtDNA Pseudogenes. Journal of Molecular Evolution. 2001-08-01, roč. 53, čís. 2, s. 144–154. Dostupné online [cit. 2023-08-18]. ISSN 1432-1432. DOI 10.1007/s002390010202. (anglicky) 
  10. ↑ a b Anderson, s. 13-18.
  11. ↑ a b TÖPFER, Till. The taxonomic status of the Italian Sparrow — Passer italiae (Vieillot 1817): Speciation by stabilised hybridisation? A critical analysis. Zootaxa. 2006-09-28, roč. 1325, čís. 1, s. 117. Dostupné online [cit. 2023-08-18]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.1325.1.8. (anglicky) 
  12. ↑ HERMANSEN, Jo S.; SAETHER, Stein A.; ELGVIN, Tore O. Hybrid speciation in sparrows I: phenotypic intermediacy, genetic admixture and barriers to gene flow: HYBRID SPECIATION IN SPARROWS I. Molecular Ecology. 2011-09, roč. 20, čís. 18, s. 3812–3822. Dostupné online [cit. 2023-08-18]. DOI 10.1111/j.1365-294X.2011.05183.x. (anglicky) 
  13. ↑ a b c CLEMENTS, J. F., et al. The eBird/Clements checklist of Birds of the World: v2022. www.birds.cornell.edu [online]. 2022 [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Anderson, s. 21.
  15. ↑ a b Šťastný a Hudec 2011, s. 906.
  16. ↑ Summers-Smith 1988, s. 127.
  17. ↑ Summers-Smith 1988, s. 126-128.
  18. ↑ a b Summers-Smith 1988, s. 128.
  19. ↑ a b Summers-Smith 1988, s. 134.
  20. ↑ Anderson, s. 5.
  21. ↑ a b c House Sparrow Identification. www.allaboutbirds.org [online]. Cornell Lab of Ornithology [cit. 2023-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ a b c Passer domesticus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T103818789A155522130.en. (anglicky) 
  23. ↑ a b c d e BREJŠKOVÁ, L. Pták roku: vrabec domácí 2003 [online]. Česká společnost ornitologická, 2003 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b RAVINET, Mark; ELGVIN, Tore Oldeide; TRIER, Cassandra. Signatures of human-commensalism in the house sparrow genome. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2018-08-15, roč. 285, čís. 1884, s. 20181246. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2018.1246. PMID 30089626. (anglicky) 
  25. ↑ a b c SAETRE, G.-P.; RIYAHI, S.; ALIABADIAN, M. Single origin of human commensalism in the house sparrow: Human commensalism in the house sparrow. Journal of Evolutionary Biology. 2012-04, roč. 25, čís. 4, s. 788–796. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. DOI 10.1111/j.1420-9101.2012.02470.x. (anglicky) 
  26. ↑ Anderson, s. 10.
  27. ↑ Summers-Smith 1988, s. 129.
  28. ↑ ROBBINS, Chandler S. Introduction, Spread, and Present Abundance of the House Sparrow in North America. Ornithological Monographs. 1973, čís. 14, s. 3–9. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0078-6594. DOI 10.2307/40168051. (EN) 
  29. ↑ Summers-Smith 1988, s. 129-133.
  30. ↑ HINCHLIFFE, Jessica. Where have all the sparrows gone?. ABC News. 2019-07-16. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. (anglicky) 
  31. ↑ a b c DAWSON, D. G. House sparrow | Tiu | New Zealand Birds Online. nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2023-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Summers-Smith 1988, s. 133.
  33. ↑ a b GRIM, Tomáš. Vrabec kosmopolita 1. Vzestup. S. 42–46. Živa [online]. Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, 2020. Čís. 1, s. 42–46. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c Šťastný a Hudec 2011, s. 908.
  35. ↑ a b c d Šťastný a Hudec 2011, s. 908-909.
  36. ↑ a b MIKEŠOVÁ, Denisa. Mají vrabci ještě naději?. Ekolist.cz [online]. 2015-06-15 [cit. 2023-08-19]. Dostupné online. 
  37. ↑ Indexy a trendy 2022 - vrabec domácí. jpsp.birds.cz [online]. Česká společnost ornitologická - Jednotný program sčítání ptáků, 2022 [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  38. ↑ Anderson, s. 137-138.
  39. ↑ a b c d Summers-Smith 1988, s. 137.
  40. ↑ HOBBS, J. N. House Sparrow Breeding Away from Man. Emu - Austral Ornithology. 1958-12, roč. 58, čís. 5, s. 422–423. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU958418f. (anglicky) 
  41. ↑ WODZICKI, Kazimierz. Breeding of the House Sparrow away from Man in New Zealand. Emu - Austral Ornithology. 1956-05, roč. 56, čís. 2, s. 146–147. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU956143e. (anglicky) 
  42. ↑ a b SUMMERS-SMITH, D. House Sparrows down coal mines. S. 325–327. British Birds [online]. 1980. Roč. 75, s. 325–327. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Anderson, s. 137.
  44. ↑ MINOCK, Michael E. Salinity Tolerance and Discrimination in House Sparrows (Passer domesticus). The Condor. 1969-01, roč. 71, čís. 1, s. 79–80. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 1938-5129. DOI 10.2307/1366060. (anglicky) 
  45. ↑ WALSBERG, Glenn E. Digestive Adaptations of Phainopepla nitens Associated with the Eating of Mistletoe Berries. The Condor. 1975-07, roč. 77, čís. 2, s. 169–174. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0010-5422. DOI 10.2307/1365787. (anglicky) 
  46. ↑ a b c SVENSSON, L. et al. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka & Co., 50. ISBN 80-7237-658-6. S. 342. 
  47. ↑ Summers-Smith 1988, s. 116.
  48. ↑ Summers-Smith 1988, s. 119.
  49. ↑ Šťastný a Hudec 2011, s. 907.
  50. ↑ Clement 1993, s. 446.
  51. ↑ a b Šťastný a Hudec 2011, s. 906-907.
  52. ↑ Summers-Smith 1988, s. 116-117.
  53. ↑ a b Anderson, s. 247.
  54. ↑ MCGILLIVRAY, W. Bruce. Communal Nesting in the House Sparrow. S. 371–372. Journal of Field Ornithology [online]. 1980. Roč. 51, čís. 4, s. 371–372. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ a b Summers-Smith 1988, s. 140.
  56. ↑ Proč se ptáci koupou?. Region [online]. Český Rozhlas, 2020-06-30 [cit. 2023-08-19]. Dostupné online. 
  57. ↑ POTTER, Eloise F. Anting in Wild Birds, Its Frequency and Probable Purpose. The Auk. 1970-10, roč. 87, čís. 4, s. 692–713. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4083703. (anglicky) 
  58. ↑ KALINOSKI, Ronald. Intra- and Interspecific Aggression in House Finches and House Sparrows. The Condor. 1975, roč. 77, čís. 4, s. 375. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0010-5422. DOI 10.2307/1366086. (anglicky) 
  59. ↑ JOHNSTON, Richard F. Aggressive foraging behavior in House Sparrows. The Auk. 1969-07, roč. 86, čís. 3, s. 558–559. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. DOI 10.2307/4083421. (anglicky) 
  60. ↑ REEBS, Stéphan G.; MROSOVSKY, N. Photoperiodism in House Sparrows: Testing for Induction with Nonphotic Zeitgebers. Physiological Zoology. 1990-05, roč. 63, čís. 3, s. 587–599. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 0031-935X. DOI 10.1086/physzool.63.3.30156230. (anglicky) 
  61. ↑ Summers-Smith 1988, s. 158.
  62. ↑ a b c Šťastný a Hudec 2011, s. 909-910.
  63. ↑ Summers-Smith 1988, s. 139-142.
  64. ↑ a b BROUN, Maurice. Apparent Migratory Behavior in the House Sparrow. The Auk. 1972-01, roč. 89, čís. 1, s. 187–189. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4084073. (anglicky) 
  65. ↑ SCHNELL, Gary D.; HELLACK, Jenna J. Flight Speeds of Brown Pelicans, Chimney Swifts, and Other Birds. Bird-Banding. 1978, roč. 49, čís. 2, s. 108–112. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0006-3630. DOI 10.2307/4512338. (anglicky) 
  66. ↑ LOWTHER, Peter E.; CINK, Calvin L. House Sparrow (Passer domesticus), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. DOI 10.2173/bow.houspa.01. (anglicky) 
  67. ↑ Summers-Smith 1988, s. 159.
  68. ↑ Anderson, s. 273-275.
  69. ↑ a b c Summers-Smith 1988, s. 159-161.
  70. ↑ Anderson, s. 275.
  71. ↑ a b Šťastný a Hudec 2011, s. 915.
  72. ↑ Šťastný a Hudec 2011, s. 915-916.
  73. ↑ BREITWISCH, R.; BREITWISCH, M. House Sparrows Can Open Doors | BirdNote. S. 725–726. Wilson Bulletin [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-08-20]. Roč. 103, s. 725–726. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ Anderson, s. 279-281.
  75. ↑ GIONFRIDDO, James P.; BEST, Louis B. Grit Use by House Sparrows: Effects of Diet and Grit Size. The Condor. 1995-02, roč. 97, čís. 1, s. 57–67. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 0010-5422. DOI 10.2307/1368983. (anglicky) 
  76. ↑ Summers-Smith 1988, s. 161.
  77. ↑ Anderson, s. 135.
  78. ↑ HATCH, Margret I.; WESTNEAT, David F. Age-related patterns of reproductive success in house sparrows Passer domesticus. Journal of Avian Biology. 2007-09, roč. 38, čís. 5, s. 603–611. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 0908-8857. DOI 10.1111/j.0908-8857.2007.04044.x. (anglicky) 
  79. ↑ Summers-Smith 1988, s. 146-147.
  80. ↑ ČERNÝ, Walter. Ptáci. Praha: Artia, 1980. S. 236. 
  81. ↑ a b c Šťastný a Hudec 2011, s. 913.
  82. ↑ a b c Šťastný a Hudec 2011, s. 909-912.
  83. ↑ Summers-Smith 1988, s. 144.
  84. ↑ a b c Summers-Smith 1988, s. 145.
  85. ↑ Anderson, s. 153.
  86. ↑ Summers-Smith 1988, s. 143.
  87. ↑ a b c Šťastný a Hudec 2011, s. 912.
  88. ↑ House Sparrow Nesting & Breeding Habits. The RSPB [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ Summers-Smith 1988, s. 148-149.
  90. ↑ Summers-Smith 1988, s. 149.
  91. ↑ a b Šťastný a Hudec 2011, s. 914.
  92. ↑ Anderson, s. 318.
  93. ↑ Anderson, s. 453.
  94. ↑ a b c Anderson, s. 304.
  95. ↑ Anderson, s. 305-306.
  96. ↑ PAZDEROVÁ, Alena. Vrabec domácí a jeho reakce na predátora. S. 271–273. Živa [online]. Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, 2004. Čís. 6, s. 271–273. Dostupné online. 
  97. ↑ Summers-Smith 1988, s. 155.
  98. ↑ House Sparrow. euring.org [online]. EURING [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. ↑ House sparrow (Passer domesticus) longevity, ageing, and life history. genomics.senescence.info [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. 
  100. ↑ Anderson, s. 439-453.
  101. ↑ a b Šťastný a Hudec 2011, s. 916-917.
  102. ↑ Anderson, s. 311.
  103. ↑ OZMEN, Ozlem; ADANIR, Ramazan; HALIGUR, Mehmet. Parasitologic and pathologic observations of the house sparrow (Passer domesticus). Journal of Zoo and Wildlife Medicine: Official Publication of the American Association of Zoo Veterinarians. 2013-09, roč. 44, čís. 3, s. 564–569. PMID: 24063083. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 1042-7260. DOI 10.1638/2012-0013R2.1. PMID 24063083. (anglicky) 
  104. ↑ Anderson, s. 313.
  105. ↑ YOUNG, Emma. Sparrow suspect. New Scientist [online]. 2000-11-01 [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. ↑ OYARZÚN-RUIZ, Pablo; CÁRDENAS, Guissel; FUENTE, María Carolina Silva-de la. Parasitic fauna of the invasive house sparrow (Passer domesticus) from Ñuble region, Chile: an example of co-introduced parasites. Revista Brasileira de Parasitologia Veterinária. 2021-08-06, roč. 30, s. e004221. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 0103-846X. DOI 10.1590/S1984-29612021068. (anglicky) 
  107. ↑ a b CONG, Wei; HUANG, Si-Yang; ZHOU, Dong-Hui. Prevalence and Genetic Characterization of Toxoplasma gondii in House Sparrows (Passer domesticus) in Lanzhou, China. The Korean Journal of Parasitology. 2013-06-30, roč. 51, čís. 3, s. 363–367. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 0023-4001. DOI 10.3347/kjp.2013.51.3.363. PMID 23864750. (anglicky) 
  108. ↑ DADAM, Daria; ROBINSON, Robert A.; CLEMENTS, Anabel. Avian malaria-mediated population decline of a widespread iconic bird species. Royal Society Open Science. 2019-07, roč. 6, čís. 7, s. 182197. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 2054-5703. DOI 10.1098/rsos.182197. PMID 31417708. (anglicky) 
  109. ↑ BROWN, Justin D.; STALLKNECHT, David E.; BERGHAUS, Roy D. Infectious and Lethal Doses of H5N1 Highly Pathogenic Avian Influenza Virus for House Sparrows ( Passer Domesticus ) and Rock Pigeons ( Columbia Livia ). Journal of Veterinary Diagnostic Investigation. 2009-07, roč. 21, čís. 4, s. 437–445. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 1040-6387. DOI 10.1177/104063870902100404. (anglicky) 
  110. ↑ Anderson, s. 320.
  111. ↑ DE LAET, J.; SUMMERS-SMITH, J. D. The status of the urban house sparrow Passer domesticus in north-western Europe: a review. Journal of Ornithology. 2007-12-01, roč. 148, čís. 2, s. 275–278. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 1439-0361. DOI 10.1007/s10336-007-0154-0. (anglicky) 
  112. ↑ Even sparrows don't want to live in cities anymore [online]. The Times of India, 2005-06-13 [cit. 2023-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  113. ↑ JOSHI, Kamal Kant; BHATT, Dinesh Chandra; ARYA, Ashish Kumar. Population status of house sparrow (Passer domesticus L.) and its association with native bird species in and around Dehradun City of Uttarakhand, India. Proceedings of the Indian National Science Academy. 2022-12-01, roč. 88, čís. 4, s. 664–669. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 2454-9983. DOI 10.1007/s43538-022-00112-2. (anglicky) 
  114. ↑ ROBINSON, Robert A.; SIRIWARDENA, Gavin M.; CRICK, Humphrey Q. P. Size and trends of the House Sparrow Passer domesticus population in Great Britain: House Sparrow population size and trends. Ibis. 2005-06-30, roč. 147, čís. 3, s. 552–562. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. DOI 10.1111/j.1474-919x.2005.00427.x. (anglicky) 
  115. ↑ House Sparrow– Declining Population. pib.gov.in (Press Release, ID :48772)) [online]. Deputy Director, Press Information Bureau, Delhi, 2009-08-15 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. ↑ House sparrow dwindling [online]. Radio Nederlands, 2004-11-29 [cit. 2023-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  117. ↑ BURNS, Fiona; EATON, Mark A.; BURFIELD, Ian J. Abundance decline in the avifauna of the European Union reveals cross‐continental similarities in biodiversity change. Ecology and Evolution. 2021-12, roč. 11, čís. 23, s. 16647–16660. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 2045-7758. DOI 10.1002/ece3.8282. PMID 34938463. (anglicky) 
  118. ↑ BARKHAM, Patrick. House sparrow population in Europe drops by 247m. The Guardian. 2021-11-16. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  119. ↑ PEACH, W. J.; VINCENT, K. E.; FOWLER, J. A. Reproductive success of house sparrows along an urban gradient. Animal Conservation. 2008-12, roč. 11, čís. 6, s. 493–503. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. DOI 10.1111/j.1469-1795.2008.00209.x. (anglicky) 
  120. ↑ a b Mystery of the vanishing sparrows still baffles scientists 10 years on. The Independent [online]. 2010-08-18 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  121. ↑ SUMMERS-SMITH, J. Denis. The decline of the House Sparrow: a review. S. 439–446. British Birds [online]. 2003. Roč. 96, s. 439–446. Dostupné online. (anglicky) 
  122. ↑ HOLE, David G.; WHITTINGHAM, Mark J.; BRADBURY, Richard B. Widespread local house-sparrow extinctions. Nature. 2002-08, roč. 418, čís. 6901, s. 931–932. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/418931a. (anglicky) 
  123. ↑ ADAM, David; CORRESPONDENT, Environment. Leylandii may be to blame for house sparrow decline, say scientists. The Guardian. 2008-11-20. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  124. ↑ MACLEOD, Ross; BARNETT, Phil; CLARK, Jacquie. Mass-dependent predation risk as a mechanism for house sparrow declines?. Biology Letters. 2006-03-22, roč. 2, čís. 1, s. 43–46. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2005.0421. PMID 17148322. (anglicky) 
  125. ↑ BELL, Christopher P.; BAKER, Sam W.; PARKES, Nigel G. The Role of the Eurasian Sparrowhawk (Accipiter nisus) in the Decline of the House Sparrow (Passer domesticus) in Britain. The Auk. 2010-04, roč. 127, čís. 2, s. 411–420. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0004-8038. DOI 10.1525/auk.2009.09108. (anglicky) 
  126. ↑ SWALLOW, Ben; BUCKLAND, Stephen T.; KING, Ruth. Assessing factors associated with changes in the numbers of birds visiting gardens in winter: Are predators partly to blame?. Ecology and Evolution. 2019-11, roč. 9, čís. 21, s. 12182–12192. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 2045-7758. DOI 10.1002/ece3.5702. PMID 31832152. (anglicky) 
  127. ↑ DADAM, Daria; ROBINSON, Robert A.; CLEMENTS, Anabel. Avian malaria-mediated population decline of a widespread iconic bird species. Royal Society Open Science. 2019-07, roč. 6, čís. 7, s. 182197. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 2054-5703. DOI 10.1098/rsos.182197. PMID 31417708. (anglicky) 
  128. ↑ a b GREGORY, Richard D.; EATON, Mark A.; BURFIELD, Ian J. Drivers of the changing abundance of European birds at two spatial scales. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 2023-07-17, roč. 378, čís. 1881. Dostupné online [cit. 2023-08-19]. ISSN 0962-8436. DOI 10.1098/rstb.2022.0198. PMID 37246375. (anglicky) 
  129. ↑ SUMMERS-SMITH, J. Denis. Is unleaded petrol a factor in urban House Sparrow decline?. British Birds. 2007, roč. 100, s. 558. (anglicky) 
  130. ↑ BALMORI, Alfonso; HALLBERG, Örjan. The Urban Decline of the House Sparrow ( Passer domesticus ): A Possible Link with Electromagnetic Radiation. Electromagnetic Biology and Medicine. 2007-01, roč. 26, čís. 2, s. 141–151. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 1536-8378. DOI 10.1080/15368370701410558. (anglicky) 
  131. ↑ BERGTOLD, W. H. The English Sparrow (Passer domesticus) and the Motor Vehicle. The Auk. 1921-04, roč. 38, čís. 2, s. 244–250. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4073887. (anglicky) 
  132. ↑ 20. březen - Světový den vrabců. EnviWeb.cz [online]. EnviWeb, 2023-03-20 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. 
  133. ↑ Mt 10, 29 (Kral, ČEP)
  134. ↑ Lk 12, 6–7 (Kral, ČEP)
  135. ↑ 5 Bible Verses about Sparrows and What We Can Learn from Them. Crosswalk.com [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  136. ↑ HOULIHAN, Patrick F.; GOODMAN, Steve M. The birds of ancient Egypt. Warminster (GB): Aris and Phillips, 1986. (The natural history of Egypt). ISBN 978-0-85668-283-4. S. 136–137. (anglicky) 
  137. ↑ Summers-Smith 2005, s. 63-72.
  138. ↑ BREHM, Dr. A. E. Život zvířat. Díl druhý. Ptáci. Překlad František Nekut.. Svazek 2. Praha: Knihtiskárna: J. Otto v Praze, 1888. Dostupné online. S. 339. 
  139. ↑ KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Praha: L. Kober, 1910. Dostupné online. S. 31. 
  140. ↑ Summers-Smith 2005, s. 47-52.
  141. ↑ Pták roku 2003 - Vrabec domací. oldcso.birdlife.cz [online]. Česká společnost ornitologická, 2003 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. 
  142. ↑ Der Spatz ist Vogel des Jahres 2002 - NABU. NABU - Naturschutzbund Deutschland e.V. [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (německy) 
  143. ↑ Summers-Smith 2005, s. 29-35.
  144. ↑ Anderson, s. 425-426.
  145. ↑ Anderson, s. 430-432.
  146. ↑ HOLMES, Matthew. The Sparrow Question: Social and Scientific Accord in Britain, 1850-1900. Journal of the History of Biology. 2017, roč. 50, čís. 3, s. 645–671. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0022-5010. (anglicky) 
  147. ↑ HAGEN, E. House sparrow eradication attempt on Robinson Crusoe Island, Juan Fernández Archipelago, Chile. library.sprep.org [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

česky
  • SVENSSON, L. et al. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka & Co., 2012. ISBN 80-7237-658-6. S. 254. 
  • ŠŤASTNÝ, Karel; DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: SZN, 1984. 
  • ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel, 2011. Fauna ČR: Ptáci 3/II. Academia: Academia. ISBN 978-80-200-1834-2. 
anglicky
  • ANDERSON, Ted R., 2006. Biology of the ubiquitous house sparrow: from genes to populations. Oxford: Oxford university press. ISBN 978-0-19-530411-4. (anglicky) 
  • CLEMENT, Peter; HARRIS, Alan; DAVIS, John, 1993. Finches & sparrows: an identification guide. London: Helm. ISBN 0-7136-8017-2. (anglicky) 
  • SUMMERS-SMITH, J. Deni, 2005. On Sparrows and Man: A Love-Hate Relationship. Guisborough, Cleveland: J. Denis Summers-Smith. Dostupné online. ISBN 978-0-9525383-2-5. (anglicky) 
  • SUMMERS-SMITH, James Denis, 1988. The sparrows: a study of the genus Passer. Calton: Poyser. Dostupné online. ISBN 9780856610486. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj