Sinajský poloostrov

Sinajský poloostrov
شبه جزيرة سيناء
חצי האי סיני
Pohled z vrcholu Mojžíšovy hory
Pohled z vrcholu Mojžíšovy hory

Nejvyšší bod 2637 m n. m. (Hora svaté Kateřiny)
Délka 380 km
Šířka 230 km
Rozloha 61 200 km²

Nadřazená jednotka Arabský poloostrov
Sousední
jednotky
Suezská šíje, Negevská poušť, Arabský poloostrov
Podřazené
jednotky
Sinajské pohoří

Světadíl Asie
Stát EgyptEgypt Egypt
Mapa Sinajského poloostrova
Mapa Sinajského poloostrova
Povodí sezónní toky
Souřadnice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sinajský poloostrov (arabsky شبه جزيرة سيناء, Šibh Džazīrat Sīnā'; hebrejsky חצי האי סיני), zkráceně Sinaj (arabsky سيناء, Sīnā'; egyptskou arabštinou سينا, Sīnā; hebrejsky סיני, Sīnaj), je poloostrov trojúhelníkovitého tvaru mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. Jedná se vlastně o výběžek Asie směrem k Africe. Politicky spadá Sinaj pod Egypt, s výjimkou let 1956/57 a období 196782, kdy byl okupován a osidlován sousedním Izraelem. Na západě poloostrov ohraničuje Suezská šíje (resp. Suezský průplav skrz ni vedoucí) a Suezský záliv, na východě Akabský záliv; další rozhraničení přes šíji mezi severním vrcholem Akabského zálivu a Středozemním mořem, tj. vymezení severovýchodního okraje Sinaje, je jen velmi hrubé a v podstatě se odvozuje od politických hranic – v moderní době (po roce 1906) tedy od státní hranice mezi Egyptem a sousedními útvary, nyní Izraelem.

Už od starověku hrál téměř liduprázdný Sinaj, zejména jeho střední a severní (přímořská) část, roli strategicky důležitého území, jímž procházely spojnice mezi velkými civilizacemi v povodí Nilu a v Mezopotámii (tzv. Úrodný půlměsíc). Právě tudy procházely obchodní karavany, poutníci, ale i nájezdníci a armády. V kulturních a náboženských dějinách judaismu a křesťanství má Sinaj významnou úlohu, protože podle Bible právě sem Izraelské kmeny „vyšly z egyptského otroctví“ (Exodus), tady Bůh předal zákony Desatera Mojžíšovi a ve zdejších pustinách poté Izraelité za trest po 40 let bloudili. Později, od 6. století, se také zde rozvíjela původem egyptská tradice křesťanského mnišství (cenobitství). V moderní době jsou sinajská přímořská letoviska oblíbeným cílem turistů, zejména potápěčů z celého světa a zdejší turistický průmysl tvoří cennou složku egyptských státních příjmů. Důležitým zdrojem jsou rovněž velké místní zásoby ropy a zemního plynu, vytěžované už od poloviny 20. století.

Geografie

Na většině plochy poloostrova o rozloze 61 200 km² leží Sinajská poušť. V severovýchodní části v blízkosti pásma Gazy se nachází obdělávaná polopouštní krajina. Ve střední a jižní části je poloostrov zvrásněn Sinajským pohořím, jehož nejvyšším bodem a zároveň nejvyšším vrcholem Egypta je Hora svaté Kateřiny (Džebel Katrīn, 2637 m n. m.).[1] Dalším významným vrcholem je Mojžíšova hora (Džebel Mūsā, 2285 m n. m.), mnohými považovaná za biblickou horu Sinaj.

Města

Dějiny

Poloostrov byl od nepaměti považován za těsně související s Egyptem, i přes to, že hlavní masa egyptského osídlení a kultury se soustřeďovala (a soustřeďuje) kolem Nilu a Sinaj sám byl jen řídce osídlen kočovnými beduíny.

V roce 1967 dobyl Sinajský poloostrov Izrael během Šestidenní války a zřídil zde osady, ale po podepsání egyptsko-izraelské mírové dohody (1979) jej v několika fázích vyklidil a do 26. dubna 1982 vrátil Egyptu, přičemž většinu osad a všechny vojenské základny předtím zlikvidoval.

Odkazy

Reference

  1. Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1988.

Související články

Externí odkazy

Zdroj