Vladimír Preclík

ak. soch. Vladimír Preclík
Karel Kuklík, portrét Vladimíra Preclíka, 60. léta
Narození	23. května 1929 Hradec Králové Československo Československo
Úmrtí	3. dubna 2008 (ve věku 78 let) Praha Česko Česko
Povolání	spisovatel, sochař, politik, učitel, grafik, výtvarník, řezbář, malíř a vysokoškolský učitel
Manžel(ka)	Zdena Fibichová (od 1955) Jaroslava Preclíková (od 2006)
Ocenění	Cena města Brna (1998) Artis Bohemiae Amicis (2004)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Preclík (23. května 1929 Hradec Králové – 3. dubna 2008 Praha) byl český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, vysokoškolský pedagog, předseda uměleckého spolku Mánes.^[1] Během života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Na zámku v Bechyni je otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka se stálou expozicí jeho děl. Stálá expozice jeho prací je také v jeho rodném Hradci Králové. V tamější katedrále sv. Ducha je umístěna Preclíkova busta (poprsí včetně rukou) čtvrtého římského papeže sv. Klimenta.

Život

Narodil se v Hradci Králové. Studoval na Vyšší škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér prof. Josefa Wagnera. Než vstoupil na umělecké školy, učil se řemeslo řezbářské v Hradci Králové.

Vystavoval od roku 1958 (již tehdy zaujaly jeho dřevěné moderní perfektně provedené sochy Dopravní prostředek, Staré provensálské město, Ježek, portréty Jana Wericha, Jaroslava Ježka a další) a uspořádal více než 80 samostatných výstav doma i v zahraničí. Získal řadu ocenění a uznání. V roce 1967 byl vybrán mezinárodní jury mezi největších 50 sochařů světa. V témž roce byl jeho více než čtyřmetrový dřevěný Strom života vystaven mezi uměleckými díly na světové výstavě EXPO ' 67 v Montrealu, kde se vedle sebe octla jména Preclík a Picasso. Je zastoupen ve všech krajských galeriích v České republice i ve významných muzeích v zahraničí (Centre Pompidou v Paříži, Middelheim v Antverpách…).

Jeho první manželkou byla akademická sochařka a malířka Zdena Fibichová, jejímž dědečkem byl hudební skladatel Zdeněk Fibich. Na svých dalších plastikách pracoval zejména ve svém novém atelieru v Braníku v Praze 4, kde rovněž převážně bydlel až do předčasného úmrtí Zdeny Fibichové. Dobrými přáteli byli Jan Werich a Vladimír Holan, které často navštěvoval ve vile v Praze na Kampě.

V 60. letech 20. století byl spoluzakladatelem a organizátorem proslulých Mezinárodních sochařských sympozií v Hořicích, obnovených po vnucené normalizační přestávce počátkem 90. let, která přivedla do Čech evropské i světové sochaře.

V době tzv. přestavby (1984–1985) vytvořil spolu s Miroslavem Horníčkem a Iljou Hurníkem několikadílný televizní seriál Československé televize formou kulatého stolu a diskuzního pořadu, nazvaný Trojhlas. V roce 1986 byla vydána stejnojmenná kniha, v níž ve vzájemné korespondenci vyslovují autoři – sochař, herec a muzikant – své názory na umění, své postřehy o lidech a věcech.

V roce 1975 vytvořil originální uměleckou sestavu polychromovaných moderních soch ve velkých skleněných lahvích, kterou slovně ocenil i jeho přítel Jan Werich.

Jako jeden z prvních podepsal v roce 1989 petici kulturních a dalších známých osobností „Několik vět“ na podporu iniciativy Václava Havla.

V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na Vysokém učení technickém v Brně a spoluzakládal Fakultu výtvarných umění, jejímž se stal prvním děkanem (1993–1997). Roku 1990 realizoval též pomník s bronzovou sochou T. G. Masaryka (Vincenc Makovský) v Bystřici nad Pernštejnem a zvítězil v soutěži na návrh Památníku amerických osvoboditelů města Plzně 6. května 1945. Masarykův pomník v nadživotní velikosti s podstavcem v Preclíkově úpravě byl předtím postaven v ose Václavského náměstí a pěší zóny v Praze na Můstku u příležitosti tehdejší více než půlroční výstavy k výročí vítězství demokracie v Československu, konajícící se Na příkopě a v paláci U Hybernů.

Postupně byl poslancem ČNR za OF Východočeského kraje, předsedou Unie výtvarných umělců ČR, předsedou Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, prezidentem Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích, založil Interlignum (sympozium pro dřevo v Deštném v Orlických horách) a Letní školu pro mladé sochaře na Orlíku. Byl rovněž členem Masarykova demokratického hnutí, jehož zakládací listinu podepsal v roce 1990. Byl předsedou S.V.U. Mánes, předsedou PEN klubu a předsedou občanského sdružení Křížová cesta, jež v roce 2004 založil s úmyslem ztvárnit novodobou křížovou cestu v krajině Kuksu, volně inspirovanou někdejší Kalvárií žirečských jezuitů a hraběte F. A. Šporka. Příběh utrpení a nadějí člověka (Křížová cesta 21. století) představuje cyklus patnácti zastavení vytvořených z hořického pískovce českými sochaři tří generací v čele s V. Preclíkem, který byl slavnostně otevřen 4. října 2008. Na úvodní mramorové stéle najdeme Preclíkův citát: „Každý z nás si nese svým životem vlastní křížovou cestu. A bez naděje se neobejdeme.“

S jeho synovcem, benešovským primářem MUDr. Zdeňkem Preclíkem, konzultovali nejen zdravotní, ale také filosofické a umělecké záležitosti. A rovněž „Preclíkovy ruce“ v chrámu sv. Ducha v Hradci Králové byly modelovány s neuvěřitelnou přesností podle rukou Zdeňkových.

Jeho přítel Jiří Kolář, s nímž rovněž umělecky spolupracoval, mu věnoval řadu svých prací (speciálně polepené housle a další koláže).

Zastupitelstvo města Brna udělilo cenu města Brna pro rok 1998 v oboru výtvarné umění profesoru Vladimíru Preclíkovi za celoživotní dílo a za významný přínos brněnskému vysokému školství.

V roce 1998 bylo v Bechyni v zámeckém parku, v pozdně gotické bývalé zámecké sýpce otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka.

Zajímavá souborná výstava Preclíkových děl na počátku nového tisíciletí byla v Městském muzeu pod věží Staré radnice na Masarykově náměstí v Třeboni, kde zaujal zejména nový portrét Jana Vodňanského.

Na pohřbu Vladimíra Preclíka v dubnu 2008 pronesl poslední rozloučení kardinál Dominik Duka a vyzdvihl jak Preclíkovo umění, tak jeho lidské vlastnosti.

Ocenění

V roce 1999 mu byla udělena Cena města Brna a v roce 2000 byl oceněn Zlatou medaili rektora VUT za zásluhy o rozvoj vysokoškolského učení v Brně.

V roce 2017 mu byl in memoriam udělen titul čestného občana města Hradce Králové. Hlasování o udělení titulu probíhalo již dříve, ovšem v letech 1999 a 2005 je městské zastupitelstvo naschválilo.^[2]

Knihy

• s Miroslavem Horníčkem a Iljou Hurníkem Trojhlas (Melantrich, 1986)
• Dřevěná knížka (Melantrich, 1988)
• Tiše se přemisťovati Po stopách českého barokního sochařství ve východních Čechách (Kruh, 1989)
• Smírčí kříže (Čs. spisovatel, 1989)
• Kameny pokání (Melantrich, 1995)
• Holomráz (Nevole, 1995)
• Americký kolotoč (Petrov, 1997)
• Deset zastavení v Provence (Kant, 2001)
• 54 týdnů dobrého roku (Eminent, 2001)
• Paměť sochařského portrétu (Academia, 2003)
• Motáky z bechyňské šatlavy (Galerie Bayer & Bayer, 2004)
• Přišel jsem pozdravit sochy (Gallery, 2004)
• Sochařům se netleská: rozhovor Lenky Jaklové s Vladimírem Preclíkem (Gallery, 2006)
• s Vladimírem Justem Šifra mistra Vladimíra, aneb, 50+50 (Paseka, 2007)

Odkazy

Reference

Biografie

• MALINA, Jaroslav, ed. a kol. Vladimír Preclík: Brno 1990–1998. 1. vyd. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2002. 255 s. Osobnosti. ISBN 80-86258-23-8.
• BALEKA, Jan. Vladimír Preclík. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 292 s. ISBN 80-200-0995-7.
• PRECLÍK, Vladimír. Jak jsem portrétoval Českou avantgardu [zvukový záznam]. Praha: Radioservis, ©2004. 1 zvuková deska (63:01).
• PRECLÍK, Vratislav. Za sochařem Vladimírem Preclíkem. Čas. 2008, roč. 16, č. 82 (duben–červen), s. 5–6. ISSN 1210-1648.

Katalogy

• Vladimír Preclík: barevné sochy: Muzeum Jindřichův Hradec, Vlachovo Březí, Muzeum Dačice, červen – říjen 1983. Jindřichův Hradec: Okresní muzeum, 1983. 32 nečísl. s. Texty Bohumil Hrabal, Jan Dvořák.
• POHRIBNÝ, Arsén. Moderná česká plastika: Socha piešťanských parkov '68: k 50. výročiu Československa: 21. VI. – 15. IX., Piešťany, Kúpeľný Ostrov. V Bratislave: Vydavatelstvo SFVU, [1968]. 98 nečísl. s.

Externí odkazy

• Vladimír Preclík v informačním systému abART
• S profesorem Františkem Dvořákem za moderními českými výtvarníky. 7/9 Vladimír Preclík
• Muzeum Vladimíra Preclíka
• Vladimír Preclík (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně – video on-line v archivu ČT
• PRECLÍK, Vladimír. Němý film, Chaplinovo náměstí, sídliště Barrandov, Praha 5 [online]. Praha: Artlist – Centrum pro současné umění Praha, ©2006–2015 [cit. 2015-09-18]. Dostupné online. 
• Vladimír Preclík – fotografie děl
• Galerie Vladimíra Preclíka Hradec Králové
• Databáze knih
• Článek na RODINAONLINE.CZ ^{[nedostupný zdroj]}
• Životopis na stránkách nakladatelství Petrov ^{[nedostupný zdroj]}
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Preclík
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Preclík na Wikimedia Commons

Zdroj