Vilém Zdeněk Vratislav z Mitrovic

Vilém Zdeněk Vratislav z Mitrovic
1. český velkopřevor řádu maltézských rytířů (v pořadí 37. představený řádu)
Ve funkci:
1626 – 19. ledna 1637
Předchůdce Rudolf z Paaru (jako generální převor)
Nástupce Rudolf Colloredo-Wallsee
Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci:
16. května 1625 – 19. ledna 1637
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Rudolf z Valdštejna
Narození 1586
Úmrtí 19. ledna 1637 (ve věku 50–51 let)
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1629 říšský hrabě
Rodiče Štěpán Vratislav z Mitrovic a Kateřina Běšínová z Běšin
Příbuzní Václav Vratislav z Mitrovic (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Zdeněk říšský hrabě Vratislav z Mitrovic (německy Wilhelm Sidonius Reichsgraf Wratislaw von Mitrowitz,[1] též Wilhelm Zdenko Wratislaw-Mniszek-Wrani; 1576 – 19. ledna 1637)[2] byl český šlechtic z rodu Vratislavů z Mitrovic. Od mládí byl maltézským rytířem a důstojníkem císařské armády. V pobělohorském období zaastával funkci dvorského maršálka v Českém království (1625–1637) a byl také velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách (1626–1637). V roce 1629 získal titul říšského hraběte.[3]

Život

Rodový erb Vratislavů z Mitrovic

Pocházel ze starého šlechtického rodu Vratislavů z Mitrovic, z linie označované jako mníšecká. Narodil se jako třetí syn Jana Vratislava z Mitrovic (1530–1581) a jeho druhé manželky Ludmily z Vřesovic. Ve třiadvaceti letech vstoupil do Maltézského řádu a poté sloužil v císařské armádě. Během válek s Turky vynikl statečností při dobývání Ostřihomu a Hatvanu (1605). Souběžně se uplatnil u císařského dvora v Praze, kde byl v roce 1607 jmenován stolníkem (truksasem). Spolu s bratry byl téhož roku povýšen do panského stavu, který platil pouze v rakouských zemích. Zároveň postupoval v hierarchii Maltézského řádu a postupně jako komtur spravoval řádové komendy v Mailbergu nebo v Brně. Na konci vlády Rudolfa II. byl kapitánem gardy trabantů a v době pasovského vpádu se zúčastnil obrany Prahy. Za vlády císaře Matyáše získal hodnost císařského komorníka, která mu byla později potvrzena i Ferdinandem II.[4] V roce 1619 byl členem doprovodu korunovace Ferdinanda II. ve Frankfurtu.[5]

V roce 1626 byl zvolen představeným Maltézského řádu pro České království a jako prvnímu mu byl přiznán titul velkopřevora. Na základě Obnoveného zřízení zemského (1627) bylo postavení velkopřevorů Maltézského řádu významně posíleno, náleželo jim trvale místo ve sboru místodržících a pozice přísedícího zemského soudu, zároveň obdrželi právo hlasovat na zemském sněmu.[6] Mezitím v císařské armádě dosáhl hodnosti plukovníka (1624) a stal se členem dvorské válečné rady. Pod velením Albrechta z Valdštejna se zúčastnil tažení v Čechách a v Sasku. V roce 1625 byl předním aktérem mírových jednání v Brunšviku, za nejasných okolností ale Valdštejnovu armádu krátce poté opustil.[7][8] V roce 1629 získal titul říšského hraběte. Do aktivní služby u vojska se vrátil až po Valdštejnově smrti a v letech 1634–1635 zastával funkci generálního válečného komisaře v Čechách. Jako diplomat se naposledy uplatnil v mírových jednáních se saským kurfiřtem Janem Jiřím (Pražský mír, uzavřený 30. května 1635).[9]

Zemřel v Praze a byl pohřben v kapli sv. Zikmunda v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha.

Majetkové poměry

Zámek Horní Libchava

Po otci byl původně spolumajitelem dědického podílu na panství Mníšek pod Brdy, kterého se ale vzdal ve prospěch bratrů. V procesu pobělohorských konfiskací využil možností nákupu levných statků v severních Čechách, i když k tomuto regionu neměl žádný vztah. Jeho nároky byly předurčeny zvláštní císařskou rezolucí z ledna 1623, která nařizovala knížeti Lichtenštejnovi prodat Vratislavovi za výhodnou cenu některý z konfiskátů.[10] V roce 1623 koupil statek Volfartice u České Lípy, téhož roku pak získal sousední panství Horní Libchava.[11] Z předepsané kupní ceny 26 958 kop grošů zaplatil jen 1 809 kop, většina mu byla odpuštěna za vojenské služby.[12] Transakce na Českolipsku završil nákupem panství Stružnice s částí městečka Jezvé v roce 1629. V tomto případě mu bylo z odhadní ceny 25 500 zlatých odpuštěno 10 000 zlatých.

Jako velkopřevor Maltézského řádu byl uživatelem výnosu panství Strakonice, které bylo hlavním řádovým majetkem v Čechách již od 13. století. Po zhoubném požáru města (1626) poskytl městu úlevy, v roce 1629 potvrdil stará městská privilegia a povolil vznik několika nových cechů, v tomto aktu byla mimo jiné zohledněna převažující katolická víra strakonických měšťanů.[13] Na strakonickém hřbitově nechal Vilém Vratislav postavit kapli Nejsvětější Trojice (1636), která později sloužila jako hrobka řádových rytířů.[14] Jako představitel řádové komendy v Brně usiloval po bitvě na Bílé hoře o kompenzaci majetků zdevastovaných během stavovského povstání. Maltézským rytířům byl nakonec přiznán nárok na panství Dívčí Hrad ve Slezsku, kde později vznikla nová řádová komenda.[15][16]

Ačkoliv jako maltézský rytíř nemohl volně nakládat se získaným majetkem, panství Horní Libchava odkázal svému bratru Zdeňkovi († 1641). Nároky na tento majetek uplatňoval současně Maltézský řád v čele s novým velkopřevorem Rudolfem Colloredem. Soudní spor mezi rodem Vratislavů a Maltézským řádem se táhl řadu let, causa byla navíc komplikovaná řadou Vilémových dlužních závazků vůči několika věřitelům. Po Zdeňku Vratislavovi převzal Horní Libchavu v roce 1641 formálně jeho synovec Jan Zdeněk († 1659), až v roce 1653 došlo k dohodě a tehdy Horní Libchava přešla trvale do majetku Maltézského řádu.[17]

Funkci velkopřevora Maltézského řádu v Čechách zastávalo následně několik dalších členů rodu Vratislavů (Adam Vilém 1661–1666, František Šebestián 1667–1675, Jan Václav 1711–1712).

Odkazy

Reference

  1. ↑ 85738840. viaf.org [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ VRATISLAV z Mitrovic Vilém 1576-19.1.1637 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1907; s. 1002–1003
  4. ↑ Vilém Vratislav z Mitrovic na webu kaiserhof-geschichtedostupné online
  5. ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ ČERVENKA, Vladimír: České převorství johanitů a jejich heraldika in: Jihočeský herold 2/2007. Časopis o historii a pomocných vědách historických; České Budějovice, 2007; s. 8–9 dostupné online
  7. ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 181 ISBN 978-80-908430-0-4
  8. ↑ KOLLMANN, Josef: Valdštejn a evropská politika 1625–1630. Historie 1. generálatu; Academia, Praha, 1999; s. 97 ISBN 80-200-0692-3
  9. ↑ FORBELSKÝ, Josef: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století; Praha, 2006; s. 577–578 ISBN 80-7021-812-6
  10. ↑ BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882; s. CXI; (reprint Brno), 2021; ISBN 978-80-87542-36-1
  11. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl; Praha, 1997; s. 166 ISBN 80-85983-14-1
  12. ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 181–182 ISBN 978-80-908430-0-4
  13. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 7.; Praha, 2008; s. 56 ISBN 978-80-7277-041-0
  14. ↑ FIBICH, Ondřej, SKALICKÝ, Karel: Obrazy z dějin Strakonic. 650 let města; Strakonice, 2017; s. 56–57 ISBN 978-80-88002-15-4
  15. ↑ KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2006; s. 154–155 ISBN 80-210-4130-7
  16. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 54–55
  17. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 139

Literatura

  • BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Praha, 2022; 265 s. ISBN 978-80-7277-590-3
  • MAŠEK, P. Modrá krev. [s.l.]: Bezděz, 2007. S. 49. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Rudolf z Paaru
(generální převor) 		Znak z doby nástupu 1. velkopřevor Řádu maltézských rytířů v Čechách
1626–1637 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rudolf Jeroným z Colloreda

Zdroj