Vilém III. Nizozemský

Vilém III. Nizozemský
Portrét krále Viléma III. z roku 1856
Portrét krále Viléma III. z roku 1856
Narození 19. února 1817
Palác národa
Úmrtí 23. listopadu 1890 (ve věku 73 let)
Het Loo
Místo pohřbení Nieuwe Kerk
Povolání politik a soudce
Ocenění velkokříž Řádu nizozemského lva (1827)
Řád slona (1849)
Řád sv. Mauricia a sv. Lazara
Řád sv. Ondřeje
Řád černé orlice
… více na Wikidatech
Nábož. vyznání Reformovaná nizozemská církev
Choť Žofie Württemberská (od 1839)[1]
Emma Waldecko-Pyrmontská (od 1879)[1]
Děti Vilém Oranžský
Mořic NIzozemský
Alexandr Oranžský[2]
Vilemína Nizozemská
Rodiče Vilém II. Nizozemský a Anna Pavlovna Ruská
Rod Oranžsko-Nasavští
Příbuzní Alexandr Nizozemský, Arnošt Kazimír Nizozemský, Hendrik Nizozemský a Žofie Nizozemská (sourozenci)
Funkce lucemburský velkovévoda (1849–1890)
nizozemský král (1849–1890)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém III. Nizozemský, (Willem Alexander Paul Frederik Lodewijk, 19. února 1817 v Bruselu23. listopadu 1890 v Het Loo) z dynastie Oranje-Nassau byl v letech 18491890 nizozemský král, lucemburský velkovévoda a v letech 18491866 vévoda limburský. Jako následník nizozemského trůnu nesl v letech 18401849 titul princ Oranžský.

Původ

Vilém III. byl synem Viléma II. a jeho ženy Anny Pavlovny, sestry ruského cara Alexandra I.

První manželství

18. července 1839 se ve Stuttgartu oženil s Žofií Württemberskou. Královský pár sídlil v paláci Noordeinde. Manželství nelze nazvat šťastným, především pro velký rozdíl povah obou partnerů. Žofie byla žena liberálně a intelektuálně založená, Vilém byl spíš jednoduchý člověk, konzervativec vychovaný v armádě, a líbil se mu vojenský způsob života. Uprostřed rodinných hádek zakázal intelektuální výchovu ve svém domě, za což ho královna Viktorie, udržující korespondenci s Žofií, nazvala „nevychovaným hulvátem“; na druhé straně stály jeho mimomanželské avantýry. Dalším důvodem napětí v manželství byla jeho náladovost: jeden den se s někým nepohodl do krajnosti, druhý se k němu choval maximálně vstřícně a vychovaně. Později se k neshodám mezi manželi přidaly i neshody se syny.

Z manželství vzešly tři synové:

  • 1. Vilém (4. 9. 1840 Haag – 11. 6. 1879 Paříž), korunní princ a následník trůnu, svobodný a bezdětný[3]
  • 2. Mořic (15. 9. 1843 Haag – 4. 6. 1850 tamtéž)[4]
  • 3. Alexandr (25. 8. 1851 Haag – 21. 6. 1884 tamtéž), po smrti svého bratra Viléma následník trůnu, svobodný a bezdětný[5]

Druhé manželství

Král Vilém III. a královna Emma

Žofie v roce 1877 zemřela a Vilém se rozhodl znovu se oženit. Kandidátkami byly mezi jinými i princezna Pavlína Waldecko-Pyrmontská z malého německého knížectví a princezna Thyra Dánská. Nakonec se Vilém oženil s mladší sestrou Pauliny, Emmou. Jeho rozhodnutí vyvolalo námitky, neboť nevěsta byla o 41 let mladší, nakonec však se volba ukázala šťastnou, Emma se projevila jako žena srdečná a poddajná, zmizelo napětí jak v rodině, tak mezi parlamentem a králem. Měla dobrý vliv na nestálou a náladovou osobnost královu a manželství bylo mimořádně šťastné. Poslední desetiletí Vilémovy vlády bylo bezpochyby nejlepší.

Pár měl jediného potomka:

Ze čtyř Vilémových dětí z obou manželství se dospělosti dožily tři – synové Vilém a Alexandr z prvního manželství a dcera Vilemína z manželství druhého. Oba dva synové však zemřeli ještě za Vilémova života – starší Vilém v roce 1879, mladší Alexandr v roce 1884. Dědičkou trůnu se tak naprosto neočekávaně stala ve svých čtyřech letech nejmladší Vilemína, v době otcovy smrti o šest let později (1890) v roce desetileté dítě.

Vláda

Vilém nesouhlasil s ústavními změnami, se kterými započal v roce 1848 jeho otec, král Vilém II. a jeho první ministr Johan Rudolph Thorbecke. Vilém II. a jeho snacha Žofie považovali tyto změny za nezbytné pro záchranu monarchie, zatímco princ Vilém je bral jako nepotřebné omezení královské moci a přál si vládnout jako jeho děd Vilém I. Za předpokladu, že by měl vládnout konstituční monarchii, se dokonce rozhodl přenechat svá práva na trůn svému mladšímu bratrovi, princi Jindřichovi, jeho matka ho však od tohoto kroku odvrátila. O rok později se Vilém po smrti svého otce stal králem Nizozemska. Vilém poté, co jeho nejstarší syn dosáhl věku 18 let, opakovaně zvažoval možnost abdikace, nakonec se však vždy rozhodl na trůně setrvat.

Prvním činem jeho vlády byla inaugurace kabinetu premiéra Thorbecka, liberálního architekta nizozemské ústavy z roku 1848, který monarcha zdědil. V roce 1867 přistoupil na návrh Napoleona III. na „odkup“ Lucemburského velkovévodství, ale jeho návrh málem vyvolal válku mezi Francií a Pruskem; tento nepopulární krok nakonec vedl k tomu, že Lucembursko se stalo nezávislou zemí.

Přes všechny neshody s parlamentem byl Vilém III. velmi populární mezi svými Holanďany, k nimž se choval vždy velmi srdečně a otevřeně.

Král v roce 1887 vážně onemocněl a v roce 1890 zemřel. Vilemína byla ještě útlého věku (10 let), královna Emma se tedy stala regentkou své dcery do jejích 18. narozenin v roce 1898. Protože Lucemburské velkovévodství podle svých zákonů mohlo být děděno pouze v mužské linii, získal jeho trůn velkokníže Adolf Lucemburský, dříve vévoda z Nassau.

Vilém byl pochován v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Vilém IV. Oranžský
 
 
Vilém V. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Anna Hannoverská
 
 
Vilém I. Nizozemský
 
 
 
 
 
 
August Vilém Pruský
 
 
Vilemína Pruská
 
 
 
 
 
 
Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Vilém II. Nizozemský
 
 
 
 
 
 
August Vilém Pruský
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
 
 
 
 
Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Vilemína Pruská
 
 
 
 
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 
Vilém III. Nizozemský
 
 
 
 
 
Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Petr III. Ruský
 
 
 
 
 
 
Anna Petrovna
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Kristián August z Anhalt-Zerbstu
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
 
 
 
 
Johana Alžběta Holštýnsko-Gottorpská
 
 
Anna Pavlovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Karel Alexandr Württemberský
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
 
 
 
 
Marie Augusta Thurn-Taxis
 
 
Marie Fjodorovna
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorota Pruská
 

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Guillermo III de los Países Bajos na španělské Wikipedii, Wilhelm III Holenderski na polské Wikipedii a William II of the Netherlands na anglické Wikipedii.

  1. a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel van.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Willem Frederik Maurits Alexander Henrik Karel.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Willem Alexander Karel Frederik van Oranje.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Wilhelmina (1880-1962) - Find a Grave Memorial. www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Heinrich Wladimir Albrecht Ernst von.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Předchůdce:
Vilém VI. Oranžský
Znak z doby nástupu Oranžský kníže
18401849
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vilém, kníže Oranžský
Předchůdce:
Vilém II. Nizozemský
Znak z doby nástupu Limburský vévoda
18491866
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
(zánik vévodství)

Zdroj