Viktor Synek

Viktor Synek
Viktor Synek (asi okolo r. 1930)
Viktor Synek (asi okolo r. 1930)
Narození 10. února 1903
Praha
Úmrtí 10. června 1942 (ve věku 39 let)
Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen
Příčina úmrtí poprava
Příbuzní Otto Synek (sourozenec)
Sídlo Praha
Profese politik, redaktor, publicista a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Synek (10. února 1903 Praha – 1. června 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český levicový novinář a komunistický politický činitel. Za druhé světové války se jako člen I. ilegálního ÚV KSČ zapojil do aktivit komunistického protinacistického odboje, za což byl, mj. se svým bratrem Ottou, zatčen, vězněn a následně popraven.

Biografie

Narodil se v Praze v rodně advokátního úředníka Josefa Synka a jeho manželky Karoliny, rozené Neumannové. Oba rodiče byli židovského původu a vyznání. Začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která ale nedokončil. Následně začal být, stejně jako jeho starší bratr Otto, činný v levicovém odborovém a mládežnickém hnutí. Byl členem čs. Komsomolu, kde od roku 1928 zastával funkci ústředního tajemníka a hlavního redaktora časopisu Pravda mládeže. Členem Komunistické strany Československa (KSČ) se nicméně nestal. Pracoval jako úředník.

V roce 1929 se přestěhoval do Moravské Ostravy, kde se podílel na vydávání komunistických periodik.[1] V dalších letech byl v sérii soudních procesů odsouzen za porušení tiskového zákona k sedmi měsícům vězení. Po propuštění pokračoval v aktivitě v domácích komunistických organizacích, mj. se jako delegát účastnil VI. a VII. sjezdu KSČ (1931 a 1936).[1] Po událostech Mnichovské dohody a vzniku tzv. druhé republiky byl vytvořen I. ilegální Ústřední výbor KSČ, jehož byl Synek členem, mj. spolu s Emanuelem Klímou, Janem Zikou, Eduardem Urxem či opětovně bratrem Ottou, tehdy ještě poslancem čs. Národního shromáždění[2] (jeho mandát zanikl 28. prosince 1938 v souvislosti s rozpuštěním KSČ).[3]

Po začátku německé okupace Druhé republiky a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava odcestoval na několik měsíců ilegálně do Moskvy v SSSR, kde byl instruován k odbojové a ideologické činnosti ve své vlasti. Po návratu pokračova v činnosti jednoho z předních představitelů domácího komunistického odboje.

12. února 1941 byl zatčen gestapem a uvězněn. Dva dny předtím byl zatčen také Otto Synek, který byl 29. září 1941 popraven na střelnici v Praze-Kobylisích.[4] Viktor Synek byl internován v koncentračním táboře Mauthausen v Horních Rakousích.[5][6] Posléze byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Mauthausenu 1. června 1942 ve věku 39 let.

Po smrti

Po komunistickém převratu v únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v ČSR po nich bylo roku 1948[7] přejmenováno nuselské Riegrovo náměstí, náměstí Bratří Synků. Tento název zůstal nezměněn i po politické a společenské změně po pádu komunismu během Sametové revoluce roku 1989.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Viktor Synek | Politické procesy. www.politickeprocesy.cz [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ Otto Synek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Synek, Otto, 1900-1941 [online]. kmp.plzen-city.cz [cit. 2014-12-10]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 611. 
  6. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 426. 
  7. ↑ Náměstí bratří Synků v Praze se po levicových idealistech jmenuje od roku 1948. Vládu ale komunistů nezažili, byli popraveni. Region [online]. 2023-09-21 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, 4.1971, 20(2-3), s. 233. ISSN 0018-2583. Dostupné online
  • Lidová armáda. Praha: MNO, 16.05.1975, 28(10), s. 48. ISSN 0323-1097. Dostupné online
  • MATĚJKOVÁ, EVA. NOVÝ PAMÁTNÍK V LIDICÍCH. Hlas revoluce: Týdeník Československé obce legionářské. Praha: Československá obec legionářská, 11.2.1978, 32(6), 3, s. 3. ISSN 0231-8164. Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj