Zemědělský dvůr Požáry

Zemědělský dvůr Požáry
Poloha
Adresa Městečko, ČeskoČesko Česko
Souřadnice 50°4′17,98″ s. š., 13°53′31,62″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 35395/2-3083 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Požáry jsou zemědělský dvůr v katastrálním území Městečko u Křivoklátu v okrese Rakovník. Památkově chráněný areál stojí čtyři kilometry severně od Křivoklátu uprostřed křivoklátských lesů na okraji Lánské obory v nadmořské výšce 433 metrů.

Historie

Původně zde na místě vyklučeného lesa stál poplužní dvůr, datace známa není. První písemná zmínka o osídlení této lokality je z roku 1549. Mýcení lesa pokračovalo i v dalším století, záznamy jsou z roku 1636. Původ názvu dvoru a osady není známý, usuzuje se, že žďáření lesa (a s ním spojený požár) mohlo být inspirací k názvu původní osady. Ve třicátých letech 18. století získal křivoklátské panství knížecí rod Fürstenberků, osada byla po jednom z členů rodu pojmenována Filipov (Philipsshof). Po dalším rozsáhlém odlesňování v roce 1792 byl dvůr Filipov výrazně rozšířen. Majitelé panství zde zavedli velkochov ovcí a pěstování jetele. Část velkochovu byla později přesunuta do nedalekého Nového Domu.

Listiny uvádějí v místě velký počet požárů v letech 1827, 1834 a 1835. I tento fakt mohl být důvodem ke změny názvu osady na Požáry.

V polovině 19. století byl postaven nový kruhový dvůr, všechny zvažované stavby nebyly postaveny. Po roce 1870 byly pro deputátní dělníky postaveny domy nazvané Familie a Hewrinkovna.[1]

Požáry

Fürstenberkové vlastnili Požáry do roku 1921, kdy byly společně se zámkem v Lánech a přilehlými lesy zakoupeny československým státem pro Kancelář prezidenta republiky. Po roce 1950 na Požárech hospodařil Státní statek Rakovník, v roce 1960 Požáry převzala Vysoká škola zemědělská (dnes Česká zemědělská univerzita) v Praze.[2][3]

Asi jeden kilometr západně od dvora byl vybudován pomník parašutisty Arnošta Mikše, který zde padl 30. dubna 1942.[4]

Popis

Pozdně barokní a raně klasicistní hospodářský dvůr vybudovaný podle projektu Jana Filipa Joendla (1782–1866)[5] před polovinou 19. století.[6] Dvůr je soubor dvou dvojic budov spojených cestou cca 300 metrů dlouhou.

Západní dvojice obepíná pomyslný kruh o průměru asi 130 metrů, na severozápadě je vestavěna stodola a malá sýpka, na jihovýchodě stojí další sýpka. Mezi stodolu a sýpku byl v roce 1924 vestavěn věžový transformátor. Ve východní části stojí budova chlévů pro hovězí dobytek (původně ovčín), na ovčín je kolmo orientovaný patrový obytný dům. Rovnoběžně s bývalým ovčínem stojí novodobě upravená hospodářská budova a kůlna.

Dvůr jako celek je pozoruhodný kruhovým půdorysem.[6]

Reference

  1. ↑ PALIVEC, Viktor. Křivoklátsko. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1986. S. 149.
  2. ↑ BEDNAŘÍK, Tomáš. Historické památky Ralovnicka. Rakovník: Raport, 1997. 197 s. ISBN 80-902190-2-0. S. 64–65. 
  3. ↑ Středisko živočišné výroby Požáry [online]. Česká zemědělská univerzita v Praze [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ KRÁČMAR, Čestmír. Výstřely na Požárech: válečná epizoda v křivoklátských lesích. Rakovník: Rabasova galérie, 1991. ISBN 80-900899-3-3.
  5. ↑ KROUPA, Jiří. Johann Philipp Joendl: stavební ředitel na Moravě v první polovině 19. století. In Kroupa, Petr; Dvořáková Eva. Generosum labor nutrit. Sborník k poctě Bohumila Samka. Vyd. 1. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2010. s. 135–150. ISBN 978-80-86752-70-9.
  6. ↑ a b Hospodářský dvůr Požáry [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • BEDNAŘÍK, Tomáš. Zajímavá místa na Křivoklátsku: Požáry – hospodářský dvůr. Křivoklátské noviny. 2006, roč. 12, č. červen, s. 7.
  • KMÍNEK, Petr a BEDNAŘÍK, Tomáš. Historie dvorů na Požárech. Raport. 2006, roč. 16, č. 39, s. 7.
  • KREJČÍ, František. Tragédie na Požárech se stala před téměř sedmdesáti lety. Rakovnický deník. 2012, č. 95, s. 2. ISSN 1212-5857.
  • ŘEZNÍČEK, Josef. Zvolil raději smrt. Novostrašecké listy. 1992, roč. 2, č. 8, s. 17.

Externí odkazy

Externí odkazy

Zdroj