Viktor Orbán

Viktor Orbán
Viktor Orbán (2022)
Viktor Orbán (2022)
4. a 8. premiér Maďarska
Úřadující
Ve funkci od:
29. května 2010
Prezident László Sólyom
Pál Schmitt
János Áder
Katalin Nováková
Předchůdce Gordon Bajnai
Ve funkci:
6. července 1998 – 27. května 2002
Prezident Árpád Göncz
Ferenc Mádl
Předchůdce Gyula Horn
Nástupce Péter Medgyessy
1. a 5. předseda Fidesz
Úřadující
Ve funkci od:
2003
Předchůdce János Áder
Ve funkci:
1993 – 2000
Předchůdce Republikový výbor
(Országos választmány)
Nástupce László Kövér
Stranická příslušnost
Členství Fidesz – Magyar Polgári Szövetség
Rodné jméno Orbán Viktor Mihály
Narození 31. května 1963 (60 let)
Maďarsko Székesfehérvár, Maďarsko
Národnost maďarská
Choť Anikó Lévai
Rodiče Győző Bálint Orbán a Erzsébet Síposová
Děti Ráhel Orbánová
Gáspár Orbán
Sára Orbánová
Róza Orbánová
Flóra Orbánová
Příbuzní Győző Orbán a Áron Orbán (sourozenci)
Alma mater ELTE
Profese politik, právník
Náboženství Kalvinismus
Ocenění Cena Franze Josefa Strausse (2001)
velkokříž Národního řádu za zásluhy (2001)
Cena svatého Štěpána (2002)
rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého (2004)
Řád 8. září (2013)
… více na Wikidatech
Podpis Viktor Orbán, podpis
Webová stránka miniszterelnok.hu
Commons Viktor Orbán
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Viktor Orbán s manželkou, Anikó Lévai (2014)

Viktor Mihály Orbán (* 31. května 1963 Székesfehérvár) je maďarský politik, předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz-MPS a od roku 2010 premiér Maďarska, kterým byl také v letech 1998 až 2002.

Biografie

Viktor Orbán, podle maďarského zvyku Orbán Viktor, se narodil dne 31. května 1963 v Székesfehérváru v župě Fejér. Jeho otec je inženýr, matka logopedka. Má dva mladší bratry Győza a Árona. Dětství strávil ve dvou nedalekých vesnicích Alcsútdoboz a Felcsút, a to až do roku 1977, kdy se jeho rodina přestěhovala do Székesfehérváru.

Roku 1981 zde absolvoval Gymnázium Blanky Telekiové, a to ve třídě anglického jazyka. Ve stejném roce nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu ve městě Zalaegerszeg. Poté začal studovat práva na budapešťské Univerzitě Eötvöse Loránda (ELTE), studium dokončil roku 1987. Další dva roky žil v Szolnoku, ale dojížděl do Budapešti, kde pracoval na Ministerstvu zemědělství a výživy. V roce 1989 obdržel stipendium od Soros Foundation, nadace amerického finančníka George Sorose v anglickém Oxfordu, kde studoval na Pembroke College. V Británii ale vydržel jen necelé čtyři měsíce, protože se po zhroucení východního bloku vrátil do Maďarska, aby úspěšně kandidoval na poslance v prvních svobodných volbách v zemi po pádu komunistického režimu.[1]

Orbán je ženatý s právničkou Anikó Lévai a má s ní celkem pět dětí (Ráhel, Gáspár, Sára, Róza, Flóra).[2]

Politická kariéra

Pád komunismu (1988–1990)

Orbánova politická dráha začala 30. března 1988, kdy spolu s třiceti šesti mladými intelektuály a univerzitními studenty založil hnutí mladých demokratů – Maďarská občanská unie - Fidesz. Ve svém projevu 16. června 1989 na smuteční slavnosti na počest rehabilitovaného předsedy vlády v období maďarského povstání proti komunismu v roce 1956, Imreho Nagye, se Orbán vyslovil pro uspořádání svobodných voleb a odchod sovětských vojsk z Maďarska (v té době Maďarské lidové republiky). Za svá slova sklidil bouřlivý potlesk. Tento akt se stal symbolem rozbřesku nové maďarské éry.[3]

První roky demokracie (1990–1998)

V prvních svobodných volbách v březnu 1990 získal Fidesz 21 křesel a Orbán se stal předsedou parlamentní frakce. Tuto funkci zastával až do roku 1993, kdy byl v rámci přeměn uvnitř strany zvolen jejím předsedou. V této době vystupoval ještě jako liberální politik, ovšem po volbách 1994, kdy Fidesz získal jen 7 % hlasů, rozhodl o výrazné přeměně ideologie Fideszu, spočívající v přechodu od liberalismu k národně-konzervativní orientaci. Od této chvíle vystupoval Orbán mnohem více jako nacionalista, například prohlásil, že se – stejně jako József Antall – chce "stát premiérem 15 milionů Maďarů".[4][5] Orbán tehdy začal obhajovat "zájmy všech Maďarů".[6][7]

Předseda vlády (1998–2002)

Do voleb 1998 šel Fidesz jako hlavní pravicová strana s programem obhajoby zájmů "celého maďarského národa", a to včetně Maďarů žijících v zahraničí, požadoval ochranu maďarského jazyka a kultury, hájil význam církví pro soudržnost společnosti, a trval na důsledném hájení národních zájmů při vyjednávání vstupu do Evropské unie. Tyto volby Fidesz vyhrál a Viktor Orbán se stal na čtyři roky čtvrtým premiérem Maďarské republiky.

Pod jeho vedením vstoupilo Maďarsko roku 1999 do NATO a dostalo se o krůček blíže ke vstupu do Evropské unie. Jeho vláda kladla větší důraz na podporu zahraničních Maďarů, což vyvrcholilo dne 19. června 2001 přijetím takzvaného Krajanského zákona, který dává Maďarům žijícím mimo území země v Maďarsku stejná práva, jako mají maďarští občané.[4][8]

Po celou dobu jeho tehdejší první vlády se úspěšně rozvíjela ekonomika, snížila se nezaměstnanost a vzrostla spotřeba obyvatelstva. Většina ministrů jeho vlády byla ve věku zhruba 30 let a měla tak blízko k mladé generaci a rodinám s dětmi, ale brala v úvahu i potřeby starších občanů. Dále však také existovalo napětí mezi Orbánovou vládou a primátorem Budapešti Gáborem Demszkym z politické strany SZDSZ. Kromě osobního nepřátelství Orbána s Demszkym, které sahalo až do jejich studentských let na univerzitě ELTE, se zde obrážel také tradiční konflikt hlavního města Budapešti s ostatními oblastmi Maďarska.[9]

V lednu 2000 Orbán, jako premiér, odstoupil z funkce předsedy své strany. Jeho nástupcem se stal László Kövér. V září téhož roku se Fidesz rozešel s Liberální internacionálou a v listopadu získal přidružené členství v Evropské lidové straně.[10]

Osm let v opozici (2002–2010)

I přesto, že v dalších volbách 2002 získal Fidesz v koalici s MDF 188 křesel a MSZP jen 178 křesel, stal se opoziční stranou, jelikož vládu utvořila MSZP a SZDSZ, které měly dohromady 198 mandátů. Viktora Orbána ve funkci premiéra vystřídal Péter Medgyessy. Ještě v témže roce se Orbán stal místopředsedou Evropské lidové strany a o rok později opět předsedou Fideszu. Následně tvrdě kritizoval vládu MSZP a její čím dál méně realistické ekonomické sliby.

Fidesz v čele s Orbánem zůstal v opozici i po volbách 2006, které doprovázela masivní kampaň. Následně však po velkých demonstracích na podzim 2006 proti premiérovi Ferenci Gyurcsánymu (MSZP), které Orbán organizoval, a v důsledku stále se zhoršující hospodářské krize, která od roku 2008 zasáhla maďarskou ekonomiku, popularita Fideszu a Viktora Orbána samotného před volbami 2010 silně vzrostla.

Po ohlášeném odstoupení premiéra Ference Gyurcsányho dne 21. března 2009 Orbán, stejně jako prezident republiky László Sólyom, opakovaně žádal vypsání předčasných voleb.[11] Když se 14. dubna 2009 rozhodovalo o zvolení Gordona Bajnaie do úřadu premiéra, shromáždilo se asi 5000 příznivců Orbánova Fideszu na náměstí před parlamentem a vyzývali poslance, aby Bajnaie při hlasování nepodpořili.[12] Poslanci MSZP a SZDSZ však Bajnaie zvolili premiérem a očekávalo se od něj, že povede úřednickou vládu až do termínu řádných voleb na jaře 2010. Popularita jeho Maďarské socialistické strany, hlavního rivala Fideszu, se však tehdy pohybovala na historicky nejhorší úrovni od vzniku této strany.[13] Viktor Orbán, který veřejně prohlásil, že podpoří snahy Maďarů žijících za hranicemi Maďarska o vytvoření jejich autonomie, se už v květnu 2009 cítil příštím maďarským premiérem.[14]

Dne 23. května 2009 Orbán prohlásil na předvolebním shromáždění slovenské Strany maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja, která se konala v maďarském městě Esztergom, že nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou záležitostí všech Maďarů žijících v Karpatské kotlině. Orbán prohlásil během svého výstupu: Každého Maďara, který 7. června odevzdá svůj hlas, bude s očekáváním sledovat jiný Maďar za hranicemi.[15] Slovenský premiér Robert Fico následně tato slova tvrdě kritizoval a dokonce označil Orbána a předsedu SMK-MKP Pála Csákyho za hrozbu pro Slovensko.[16] Orbánova slova zkritizoval i bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, jehož vláda si s Orbánovou vládou v letech 1998–2002 poměrně dobře rozuměla.[17]

Růst popularity Fideszu a Viktora Orbána se projevil během voleb do Evropského parlamentu 2009, kdy Fidesz (v koalici s KDNP) získal 16 mandátů a hlavní rival MSZP jen 4 mandáty. Do Evropského parlamentu se dostala také krajně pravicová strana Jobbik se 3 mandáty a liberálně konzervativní MDF obhájilo svůj 1 mandát.[18][19]

Volby 2010 a podruhé premiérem

Podrobnější informace naleznete v článcích Parlamentní volby v Maďarsku 2010 a Druhá vláda Viktora Orbána.
Stoupenci Viktora Orbána poslouchají jeho projev, 15. března 2012

Viktor Orbán byl kandidátem strany na post premiéra pro Parlamentní volby 2010.[20] Již podle předvolebních průzkumů se preference Fidesz pohybovaly od 53 % do 68 %, zatímco preference levicové MSZP byly jen od 17 % do 23 %. Bylo tedy již předem vcelku jasné, že se Fidesz stane vítězem voleb.

Parlamentní volby 2010 se pak pro stranu Fidesz podle očekávání staly nejúspěšnějšími volbami od jejího samotného vzniku. Fidesz zvítězil se ziskem 263 mandátů, což je 68,13 %. Získal tak ústavní dvoutřetinovou většinu nutnou ke změně ústavních zákonů. Měl takto otevřenou cestu nejen k reformám v hospodářství, ale také k dalekosáhlým změnám ve struktuře státního aparátu a jeho personálního obsazení.

Po oznámení oficiálních výsledků tehdejší prezident republiky László Sólyom pověřil Orbána sestavením nové vlády. Dne 29. května 2010 složil Viktor Orbán v parlamentu slib a stal se tak po osmi letech v opozici v pořadí již osmým premiérem Maďarska. Pod jeho vedením byla vypracována nová maďarská ústava, která vstoupila v platnost k 1. lednu 2012. Touto ústavou byl mimo jiné změněn název státu z Maďarské republiky na Maďarsko. Kritiku opozice a Evropské komise vyvolaly nacionalistické prvky ústavy a zvýšení vládní kontroly nad justicí a ekonomikou, mj. oslabení pravomocí ústavního soudu.[21]

Volby 2014 a potřetí premiérem

Podrobnější informace naleznete v článcích Parlamentní volby v Maďarsku 2014 a Třetí vláda Viktora Orbána.

V květnu 2015 se dostal do konfliktu s Evropskou komisí, když odmítl její návrh na přerozdělování afrických uprchlíků v zemích EU na základě kvót a návrh Evropské komise vedené Jean-Claudem Junckerem označil za "absurdní, téměř šílený."[22]

Volby 2018 a počtvrté premiérem

Podrobnější informace naleznete v článcích Parlamentní volby v Maďarsku 2018 a Čtvrtá vláda Viktora Orbána.

Fidesz zvítězil i ve volbách v roce 2018 a Orbán se stal v květnu tohoto roku počtvrté premiérem.

Dne 30. března 2020 v souvislosti s probíhající globální pandemií covidu-19 získala Orbánova vláda prostřednictvím nového zákona časově neomezenou možnost vládnout pomocí dekretů.[23] Ze strany opozice i ze zahraničí byl tento krok kritizován jako snaha o vymanění se z omezení daných běžným rámcem parlamentní demokracie.[24] S tím měla souviset okamžitá Orbánova aktivita ve záležitostech s koronavirem nijak nesouvisejících a současně, ve srovnání se zbytkem Evropy, velmi slabá aktivita přímo související s pandemií, především nedostatečné testování na přítomnost viru.[25] Politologové nebyli v hodnocení jednotní a část mluvila dokonce o úplném konci demokracie v Maďarsku a směřování k diktatuře.[26][27] Evropská komise však došla k závěru, že mimořádné pravomoce nebyly v rozporu s evropským právem ani demokratickými principy a maďarský parlament se 1. června 2021 usnesl na ukončení jejich platnosti.[28]

Volby 2022 a popáté premiérem

Podrobnější informace naleznete v článcích Parlamentní volby v Maďarsku 2022 a Pátá vláda Viktora Orbána.

Parlamentní volby v Maďarsku proběhly 3. dubna 2022 a Orbánem vedený Fidesz v nich zvítězil v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou s více než 53 % hlasů, což mu zajišťuje ústavní většinu. V projevu, kterým se Orbán prohlásil vítězem voleb, verbálně zaútočil nejen na levici, ale také na Evropskou unii, finančníka Sorose a ukrajinského prezidenta Zelenského: „Museli jsme bojovat se zdrcující silou: domácí levicí, mezinárodní levicí, bruselskými byrokraty, Sorosovým impériem se všemi jeho penězi, mezinárodními médii, a dokonce taky s ukrajinským prezidentem.“ [29]

V červenci 2022 se otevřeně vyslovil proti „multietnické“ společnosti slovy „Nechceme být míšenci smíšenými s Neevropany“. Definoval i termín „smíchávání ras“, tj. míšení evropských národů s neevropskými. Naopak míšení Evropanů mezi sebou považoval za přirozené. Za tyto slova sklidil kritiku. Např. odstoupila dlouholetá Orbánova poradkyně, socioložka Zsuzsa Hegedüsová, která kritizovala „hanebný postoj“ a „čistě nacistický text hodný Josepha Goebbelse“.[30]

Soukromý život

Jeho manželkou je právnička Anikó Lévai a mají pět dětí (čtyři dcery a syna). Je členem Kalvinistické reformované církve. Aktivně se věnuje sportu - fotbalu. Hrál za FC Felcsút. V roce 2007 byl zakladatelem fotbalové akademie Ferenca Puskáse.

Rodokmen

Győző Orbán
(* 1940)
 
 
 Erzsébet Siposová
 
 
 István Lévai
(* 1922)
 
 
 Mária Csehová
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Viktor Orbán
(* 1963)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Anikó Lévaiová
(* 1963)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
István Tiborcz
(* 1986)
 
 
 Ráhel Orbánová
(* 1989)
 
 
 Gáspár Orbán
(* 1992)
 
 
 Sára Orbánová
(* 1994)
 
 
 Róza Orbánová
(* 2000)
 
 
 Flóra Orbánová
(* 2004)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Aliz Tiborczová
(* 2016)
 
 
 Adél Anna Tiborczová
(* 2018)
 
 
 Bertalan Tiborczová
(* 2020)
 
 
 
 

Galerie

Doporučená literatura

Proslovy a vystoupení

  • János Hollós a Katalin Kondor: Szerda reggel - Rádiós beszélgetések Orbán Viktor miniszterelnökkel, 1998. szeptember – 2000. december, ISBN 963-9337-32-3
  • János Hollós a Katalin Kondor: Szerda reggel - Rádiós beszélgetések Orbán Viktor miniszterelnökkel, 2001–2002, ISBN 963-9337-61-7
  • A történelem főutcáján - Magyarország 1998-2002, Orbán Viktor miniszterelnök beszédei és beszédrészletei, Magyar Egyetemi Kiadó, ISBN 963-86383-1-1
  • 20 év - Beszédek, írások, interjúk, 1986-2006, Heti Válasz Kiadó, ISBN 963-9461-22-9
  • Egy az ország, Bp., Helikon kiadó, 2007

Knihy o Viktoru Orbánovi

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orbán Viktor na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ Orbán nemůže Sorosovi přijít na jméno, kdysi ho ale prosil o stipendium do Oxfordu. Deník objevil důkaz, info.cz, 3. dubna 2018
  2. ↑ Hivatalos honlap. orbanviktor.hu [online]. [cit. 2010-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-13. 
  3. ↑ HEBBERT, Charles; RICHARDSON, Dan. Budapešť. Brno: Nakladatelství JOTA, 2004. ISBN 80-7217-278-6. Kapitola Hősök tere a okolí, s. 109. 
  4. ↑ a b KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 9. PROZATÍMNÍ EPILOG (1989–2008), s. 432. 
  5. ↑ Profil Maďarska na libri.cz se shrnutím nedávných politických událostí. www.libri.cz [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-25. 
  6. ↑ Článek o vztazích Maďarska s okolními státy v Karpatské kotlině. www.europeum.org [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-26. 
  7. ↑ O kritice Benešových dekretů Viktorem Obránem na stránkách politického zápisníku Bohumila Doležala. bohumildolezal.lidovky.cz [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-08. 
  8. ↑ Článek o krajanském zákonu. www.globalpolitics.cz [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-15. 
  9. ↑ HEBBERT, Charles; RICHARDSON, Dan. Budapešť. Brno: Nakladatelství JOTA, 2004. ISBN 80-7217-278-6. Kapitola Souvislosti, s. 173–174. 
  10. ↑ KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 9. PROZATÍMNÍ EPILOG (1989–2008), s. 433. 
  11. ↑ Maďarsko může vést muž, který zemi z krize pomohl už jednou. Ihned.cz [online]. 2009-03-25. Dostupné online. 
  12. ↑ Maďarský parlament potvrdil nového premiéra. CT24.cz [online]. 2009-04-14. Dostupné online. 
  13. ↑ Maďarský premiér Gyurcsány oznámil rezignaci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-03-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-22. 
  14. ↑ Vůdce Maďarské opozice volá po autonomii pro Maďary žijící v zahraničí. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-05-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-17. 
  15. ↑ MKP - Orbán Viktor beszéde a Fidesz és az MKP közös esztergomi rendezvényén
  16. ↑ Maďarský politik verboval slovenské voliče na volby do EU. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-05-25. Dostupné online. 
  17. ↑ Opozícia je nejednostná. Rozdeľuje ju Orbán. Dnes.sk [online]. 2009-06-02. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-09. 
  18. ↑ 2009 Európai Parlamenti Választások [online]. valasztas.hu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-27. (maďarsky) 
  19. ↑ AZ EURÓPAI PARLAMENT TAGJAINAK VÁLASZTÁSA 2009. június 7. [online]. valasztas.hu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-25. (maďarsky) 
  20. ↑ Orbán a Fidesz kormányfőjelöltje [online]. Origo, 2009-10-03 [cit. 2009-12-04]. Dostupné online. (Maďarština) 
  21. ↑ V Maďarsku platí nová ústava, krátí název státu a posiluje vládu. idnes.cz [online]. 1. ledna 2012. Dostupné online. 
  22. ↑ "Zdravím, diktátore! přivítal šéf Evropské komise Orbána v Rize". iDNES.cz. 22. května 2015.
  23. ↑ Orbán získal mimořádné pravomoci. Maďarský parlament schválil sporný zákon. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 
  24. ↑ GEBREKIDAN, Selam. For Autocrats, and Others, Coronavirus Is a Chance to Grab Even More Power. The New York Times. 2020-03-30. Dostupné online [cit. 2020-04-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  25. ↑ NOVAK, Benjamin; KINGSLEY, Patrick. Hungary’s Leader Grabbed Powers to Fight the Virus. Some Fear Other Motives.. The New York Times. 2020-04-05. Dostupné online [cit. 2020-04-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  26. ↑ Balkan Insight [online]. 2020-03-25 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ BEAUCHAMP, Zack. It happened there: how democracy died in Hungary. Vox [online]. 2018-09-13 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Maďarský parlament schválil ukončení mimořádných pravomocí vlády. Česká televize (zpravodajství ČT24) [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ MUSIL, Adam. Rusové zaútočili na centrum Severodoněcku, uvedl ukrajinský štáb. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-04-04 [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  30. ↑ Orbán sklízí kritiku za řeč o míšení ras, zmínil i nacistické plynové komory. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-07-26 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. 
  • PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha: Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4. 
  • IRMANOVÁ, Eva. Maďarská menšina na Slovensku a její místo v zahraniční politice Slovenska a Maďarska po roce 1989. Ústí nad Labem: albis international, 2005. 316 s. ISBN 80-86067-67-X. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj