Valentin Vodnik

Valentin Vodnik
Narození 3. února 1758
Zgornja Šiška
Úmrtí 8. ledna 1819 (ve věku 60 let)
Lublaň
Povolání básník, novinář, spisovatel, literární kritik, jazykovědec, katolický kněz, překladatel, učitel, editor a mnich
Nábož. vyznání katolicismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Valentina Vodnika, Vodnikovo náměstí, Lublaň

Valentin Vodnik (3. února 1758, Zgornja Šiška – 8. ledna 1819, Lublaň[1]) byl slovinský básník a publicista, jenž se zasloužil o zavedení slovinského jazyka do všech typů kraňských škol.[2]

Životopis

Narodil se ve vsi Zgornja Šiška, která dnes tvoří součást Lublaně. V Lublani absolvoval základní i střední školu. Následně se ve františkánských klášterech připravoval na kněžské povolání. Jako kněz působil od roku 1784 v Soře, v letech 1785 až 1788 v Bledu, poté do roku 1792 v Ribnici, kde se setkal s Žigou Zoisem, jenž mu pomohl vrátit se do Lublaně, kde od podzimu 1798 zastával funkci profesora gymnázia.[1][3]

Pod vlivem Pohlina se začal zajímat o svůj mateřský jazyk a kolem roku 1775 začal psát básně ve slovinštině.[1] Jeho první básně – Zadovolni Krajnc a Pesma na moje rojake – byly publikovány právě ve sbírce Marka Pohlina Pisanice. V roce 1806 vydal Vodnik první sbírku slovinských básní – Pesme za pokušino, jež byla zanedlouho následována sbírkou Pesmi za brambovce.[4] Vodnikova tvorba byla jednoduchá a nekomplikovaná s vlasteneckým a satirickým nádechem.[5] Vodnik také v letech 1797 až 1800 vydával první noviny ve slovinštině – Lublanske novice.[6]

Po ustavení Ilyrských provincií se Vodnik stal poradcem francouzských úřadů a své sympatie k Francouzům vyjádřil v roce 1809 i v patetické básni Ilirija oživljena (Vzkříšená Ilyrie). Jeho postoj posléze umožnil dostat slovinštinu do kraňských škol.[2]

V roce 1811 pak vydal první slovinskou gramatiku ve slovinštině – Pismenost ali gramatika se perve shole, předchozí díla byla psána latinsky nebo německy.[7][8]

Jakmile došlo k obnovení rakouského panství nad bývalými Ilyrskými provinciemi, byl Vodnik předčasně penzionován a odstraněn z veřejného života.[5] Zemřel v Lublani ve stejném roce jako jeho podporovatel Žiga Zois, do jehož kroužku intelektuálů patřil.[6]

Kromě první gramatiky ve slovinštině (1811) byl autorem díla Abeceda in azbuka (1812), kuchařky Kuharske bukve (1799) či příručky pro porodní asistentky Babištvo ali porodničarski vuk (1818).[1][4]

U příležitosti 250. výročí narození v roce 2008 vydala Banka Slovenije pamětní zlatou minci v hodnotě sto euro a stříbrnou minci v hodnotě třicet euro.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d STANOJEVIĆ, St., et al. Narodna enciklopedija srpsko-hrvatsko-slovenačka. Knjiga IV. Zagreb: Bibliografski zavod, 1929. S. 1118–1119. (srbochorvatsky) [dále jen Narodna enciklopedija (1929)]. 
  2. ↑ a b HLADKÝ, Ladislav. Slovinsko: stručná historie států. Praha: Libri, 2010. 190 s. ISBN 978-80-7277-463-0. S. 44. [dále jen Hladký (2010)]. 
  3. ↑ Mož, ki je predramil Slovence in slovenščino. MMC RTV SLO [online]. 2008-02-03 [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. ISSN 1581-372X. (slovinsky) 
  4. ↑ a b c Banka Slovenije. 250-letnica rojstva Valentina Vodnika [online]. 2008 [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (slovinsky) 
  5. ↑ a b Urad vlade za komuniciranje. Valentin Vodnik [online]. [2009] [cit. 2011-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (slovinsky) 
  6. ↑ a b Hladký (2010). s. 41.
  7. ↑ ERŽEN, Andreja. Affirmation of the Slovenian langure: Slovenian grammars and dictionaries from 16th to 19th century [pdf]. 2006-10-12 [cit. 2011-02-04]. S. 8. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Die Herausbildung der modernen slowenischen Literatursprache im Kontext der Nationenbildung [pdf]. 2003-01-20 [cit. 2011-02-04]. S. 4. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

Zdroj