Václav Beneš Třebízský

Václav Beneš Třebízský
Narození 27. února 1849
Třebíz
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. června 1884 (ve věku 35 let)
Mariánské Lázně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí Tuberkulóza
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Pseudonym Václav Beneš Třebízský
Povolání římskokatolický duchovní
Národnost česká
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodný dům spisovatele Václava Beneše Třebízského v Třebízi

Václav Beneš Třebízský (27. února 1849, Třebíz[2] – 20. června 1884, Mariánské Lázně[3]) byl český spisovatel a katolický vlastenecký kněz–buditel. Kromě historických románů je též znám jako sběratel lidových pověstí a pohádek.[4]

Život

Byl jediným synem chudého vesnického krejčího Václava Beneše z Třebíze u Slaného a Marie, rozené Šarochové, jako jediný z pěti dětí se dožil dospělého věku.[5] Děd i otec byli uvědomělí čeští vlastenci a písmáci.[6]

V roce 1855 začal navštěvovat obecnou školu v Kvílicích. Dále studoval na nižším německém piaristickém gymnáziu ve Slaném, kde byl v primě jeho spolužákem Jaroslav Vrchlický. Vyšší gymnázium – rovněž německé piaristické – absolvoval v Panské ulici v Praze na Novém Městě. Ubytoval se při studiu v nedalekém arcibiskupském semináři (Norbertinum), což jej inspirovalo k následnému studiu bohosloví a teologie v Praze. Během studií ve druhém ročníku byl postižen zánětlivým onemocněním kloubů, léčil se v lázních Teplice a jeden ročník musel opakovat.

Roku 1875 (několik měsíců po otcově smrti) dokončil studia a byl vysvěcen na kněze. Nastoupil nejprve do Litně u Berouna, kde byl kooperantem od 8. září 1875 do 28. listopadu 1875, kdy onemocněl tuberkulózou a z Litně odešel.[7]

Od roku 1876 působil jako kaplan při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech u Prahy.

Navzdory opakované lázeňské léčbě v Mariánských Lázních na tuberkulózu zemřel.

Dílo

Třebízského románová tvorba je podobná tvorbě Aloise Jiráska; jeho oblíbeným tématem bylo taktéž husitství, ale věnuje se i jiným obdobím českých dějin od prvopočátků až po 19. století. Děj mnoha Třebízského děl je zasazen do kraje, kde se autor narodil a působil, tedy na Slánsko, Berounsko a do okolí Klecan.

Romány

Povídkové soubory

  • Očista (1877) – historická povídka z let protivenství českého národa[9]
  • V červáncích kalicha (dostupné online)
  • V záři kalicha (dostupné online)
  • Pod doškovými střechami (1905) – venkovská tematika[10]
  • Z různých dob – převážně 17. století. (dostupné online)
  • Ze sázavských letopisů
  • Z pověstí karlštejnského havrana
  • Pobělohorské elegie (dostupné online)
  • Povídky starého zbrojnoše a jiné obrázky z naší minulosti
  • Levohradecká povídka (1925) – povídky jsou věnovány bojům sedláků proti panským utiskovatelům. Ve všech povídkách našeho výboru jde tedy o boj za svobodu a spravedlnost.[11]
  • Z těžkých dob (1950) – těžké, přetěžké byly doby poddanství, z nichž čerpá námět většina povídek tohoto našeho výboru.[12]
  • Národní pohádky a pověsti – nové sesbírané pohádky

Pohádky

Václav Beneš Třebízský sesbíral i mnoho lidových pohádek. Jeho maminka byla totiž výbornou vypravěčkou. Jeho pohádky se ovšem dnes neprosadily a stěží je někdo zná.

  • O dvou žebrácích
  • O vlčkovi a lištičce
  • Jak švec čerta ošidil
  • Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
  • Krejčí králem
  • O divotvorném ubrousku, klobouku a střevících
  • O třech synech králových, stejný děj jako u O ptáku Ohniváku.
  • O havířově dcerušce, stejný děj jako Chytrá horákyně.
  • O Kubíkovi
  • Jak začala robota, někdy také O lodi, která jezdila po suchu, podobný děj jako Jirka s kozou
  • Závěť otcova
  • Za dračí korunu, pověst ze Slánska.
  • Sudičky z Poohří
  • Divotvorné dudy

Památky

  • Pamětní síň Václava Beneše Třebízského je veřejnosti přístupná v původní budově fary v Klecanech u Prahy, kde Třebízský bydlel a působil až do své předčasné smrti.[13]
  • Nedaleko fary je v Klecanech náměstí V. B. Třebízského.
  • Označení Třebízského nese řada ulic v českých městech (např.: Praha, Liberec, Stará Boleslav, Mariánské Lázně, Roztoky u Prahy, Kralupy nad Vltavou, Kroměříž)
  • Pamětní deska Václava Beneše Třebízského je umístěna v Třebízi a dalších místech
  • Pomník V. B. Třebízského je umístěn v obci Třebíz[14]
  • Jméno Václava Beneše Třebízského dnes nese gymnázium ve Slaném.[15]

Galerie

  • Pamětní deska V. B. Třebízského připomínající jeho pobyt na faře v Litni (červenec–listopad 1875)
    Pamětní deska V. B. Třebízského připomínající jeho pobyt na faře v Litni (červenec–listopad 1875)
  • Busta V. B. Třebízského v Klecanech
    Busta V. B. Třebízského v Klecanech
  • Dobový snímek spisovatelovy pracovny na klecanské faře
    Dobový snímek spisovatelovy pracovny na klecanské faře

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob spisovatele Václava Beneše Třebízského na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kvílice
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. ↑ Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 1, s. 197
  5. ↑ http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009020105 Dobromila Lebrová: Václav Beneš Třebízský, spisovatel a kněz
  6. ↑ PEŠAT, Zdeněk. Václav Beneš Třebízský. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. Svazek 1. A–G. S. 197–199.
  7. ↑ KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. 79 s. S. 34. 
  8. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Bludné duše [online]. Praha: Orbis, 1950 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Očista [online]. Brno: Škol a Božského srdce Páně, 1877 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Pod doškovými střechami [online]. Praha: Bohuslav Rupp, 1947 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Levohradecká povídka [online]. Praha: Topič, 1925 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Z těžkých dob [online]. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1950 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ http://www.literarnimuzea.cz/pametni-sin-vaclava-benese-trebizskeho/
  14. ↑ Památkový katalog: Pomník V. B. T. v Třebízi
  15. ↑ Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný, Smetanovo nám. 1310 [online]. Slaný: Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný, Smetanovo nám. 1310 [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Královna Dagmar. Praha: F. Topič, 1913. 438 s. Dostupné online. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 552–553. 
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 383–390. 
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 18–20. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 197–199. 
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. 79 s. S. 34. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 399–400. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 25.
  • FROLÍK, František; VLKOVÁ, Markéta. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. 288 s. ISBN 978-80-88125-06-8. Kapitola Václav Beneš Třebízský, s. 251–254. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj