Bludné duše

Bludné duše
Autor Václav Beneš Třebízský
Původní název Bludné duše
Jazyk čeština
Žánr historický román
Vydavatel Nakladatelství F. Topič
Datum vydání 1879 (časopisecky), 1882 (knižně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Román Bludné duše je nevýznamnějším vlastenecko-historickým dílem spisovatele a kněze Václava Beneše Třebízského. Román vycházel nejprve po částech v časopise Osvěta, a to během roku 1879, knižně vyšel v roce 1882. Děj románu se odehrává v době Josefa II., konkrétně v 80. letech 18. století na Slánsku v podlesí. Románem nás provází vševědoucí vypravěč, který se komunikačně stylizuje do role vzdělaného zapisovatele nebo do postavy svědka sledujícího událost. Vypravování nese autobiografické prvky. Román zobrazuje zvyky, tradice a život venkovského lidu. Je bohatý na charakteristiku postav a popis krajiny.[1] Hlavním tématem je postupné utlačování českých sedláků s vlasteneckým cítěním a protipanským smýšlením, které vyústí v povstání. Objevuje se např. motiv lásky, zrady, víry, vzpoury, surovosti, nemoci a smrti.[2]

Charakteristika postav

Hlavním hrdinou je prostý lid, který má vysoké morální kvality, národní hrdost a ctí věrnost k českému jazyku. Jedná se převážně o dějově nosné epizodní postavy.[3] Během vyprávění se setkáváme s osudy jednotlivých rodin, které se navzájem prolínají.

Sedlák Květ, rychtář, dobrý člověk s vlasteneckým cítěním. Jeho dcera Světluška, krásná, hodná, ráda čte knihy. Ouřada, švagr Květa, hamižný, neoblíbený, donáší vrchnosti. Vavřina, syn Ouřady, doplácí na otcovo chování a je nešťastně zamilovaný do Světlušky. Mladý páter, který podporuje obyvatele v myšlence vlastenectví.

Další postavou je Refunda, tajemný tulák, který nosí obyvatelům vesnic české knihy. Na konci díla odkrývá svou pravou identitu a představuje se jako hrabě Kolovrat, milovaný princezny Lucílie. Princezna Lucílie, výjimka z královského rodu, která za svého života navštěvovala spolu s knížetem Kolovratem vesnici v podlesí. Zamilovala si venkovský lid, přiučila se prostým zvykům, písním a českému jazyku.[1]

Děj

Do Květova stavení přichází tajemný Refunda přinášející české knihy, které si pak společně předčítají. Ne každý vítá Refundu s otevřenou náručí. Jedním takovým je sedlák Ouřada, který opovrhuje českým venkovem a závidí Květovi funkci rychtáře.

Jednoho dne přijde Květovi úřední psaní, aby dorazili sedláci na panský dvůr a posloužili panstvu při lovu, ale svůj rodný jazyk nechali doma. Rychtář Květ a několik dalších obyvatel odmítají dodržet panská nařízení. Sedlák Ouřada a pár dalších se vydávají na dvůr a je s nimi jednáno jako se zvěří, jeden z nich je dokonce lhostejně zabit. Za neuposlechnutí nařízení je Květovi odebrána funkce rychtáře, která je následně přidělena neoblíbenému Ouřadovi. Podlešáci se cítí být utlačováni novými zákazy a nařízeními. Ouřada udává Květa za porušení příkazů. Ten je na Štědrý den spolu s dalším sedlákem odveden do vězení. Zhoršující se situace přináší vzpouru vesnického lidu. Refunda vysvobozuje Květa z vězení, a společně se pak přidávají k rebeliím, které započali v okolních vesnicích pod vedením sedláka Rozhody.

Během toho, co probíhají nepokoje, kníže přemýšlí nad rozbouřeným lidem u obrazu své zesnulé sestry Lucílie. Ta k němu promlouvá a obhajuje český lid. Kníže ji neuposlechne a přípravy na boj vrcholí. Sedláci se nacházejí ve Svatogothardského dolíku, který je opředený legendami o bludných duších. „Bludné duše šli si podřímnout a odpočinout, protože ode dneška přiznaly se k nim jejich děti a od té chvíle zaberou jejich místa Podlešáci s kosami, cepy a podávkami…“[4] Knížecí poslové je přichází naposledy varovat. Refunda se s nimi vydává za knížetem, kterému se představuje pod pravou identitou a předává mu poslední vůli jeho sestry Lucílie. Kníže plní její přání, ukončuje spory a vydává rozkazy pro zmírnění roboty a svobodu českého jazyka. Před ukončením boje je kvůli Vavřinově žárlivosti zraněn mladý páter, kterého má ráda Světluška. O několik let později se setkává Světluška s raněným Vavřinou, který zavinil páterovu smrt, odpouští mu a on umírá. Od té doby není ve Svatogothardského dolíku žádné bludné duše.

Recenze

Recenze knihy se objevuje např. v Rudém právu z roku 1971, kde se autorka Hana Hrzalová, česká literární historička, zmiňuje o upadajícím zájmu o literární tvorbu V. B. Třebízského. Vnímá román jako hodnotné a aktuální dílo, které vyzdvihuje národní a sociální tendence.

„Bludné duše jen znovu připomínají, že Třebízského dílo představuje ve vývoji české historické beletrie významnou etapu, v jeho povídkách a románech má svůj počátek beletristická interpretace české historie jako zápasu o národní a sociální spravedlnost, kdy tvůrcem národní velikosti a života je prostý lid, u Třebízského vždy šlechetný a krásný.“[5]

Filmová adaptace

Rychtář (Theodor Pištěk) a Světluška (Máňa Ženíšková) ve filmové adaptaci.

Filmový snímek inspirovaný románem Bludné duše pochází z roku 1926, kdy byl natočen režisérem Janem W. Speergerem. Jedná se o hraný dlouhometrážní němý film s českými mezititulky. Dochovala se pouze část filmu.[6]

Reference

  1. ↑ a b ŠIDÁK, Pavel. Vypravěčský komentář u Václava Beneše Třebízského. Sonda do autorské strategie české literatury konce 19. století. S. 17–38. Slovo a smysl [online]. 2020-06-19. Roč. 17, čís. 33, s. 17–38. Dostupné online. DOI 10.14712/23366680.2020.1.1. 
  2. ↑ FROST, Vladimír; PEŠAT, Zdeněk. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 1 A–G. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. Kapitola Václav Beneš Třebízský, s. 197–199. 
  3. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav; DANĚK, Josef. Bludné duše. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 286–287. 
  4. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav; DANĚK, Josef. Bludné duše. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 236. 
  5. ↑ HRZALOVÁ, Hana. Bludné duše V. B. Třebízského. Rudé právo. 1971-07-09, roč. 51, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní filmový archiv. Bludné duše [online]. filmovyprehled.cz [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj