Umberto II. Italský

Umberto II.
	Italský král
	Umberto II.
Doba vlády	9. května 1946 – 12. června 1946
Korunovace	9. května, 1946
Narození	15. září 1904; Racconigi, Italské království
Úmrtí	18. března 1983 (ve věku 78 let); Ženeva, Švýcarská konfederace
Pohřben	Klášter Hautecombe, Francie
Předchůdce	Viktor Emanuel III.
Nástupce	Nastolení republiky
Manželka	Marie Josefa Belgická
Potomci	Marie Pia; Viktor Emanuel; Marie Gabriela; Marie Beatrice
Dynastie	Savojští
Otec	Viktor Emanuel III.
Matka	Helena Černohorská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Umberto II. (15. září 1904 Racconigi – 18. března 1983 Ženeva) byl posledním italským králem. Vládl od 9. května do 12. června 1946 a je proto občas nazýván májovým králem. Byl třetím dítětem a prvním synem Viktora Emanuela III. a černohorské princezny Heleny. Pocházel ze savojské dynastie.

Život

Narodil se na zámku Racconigi. Vystudoval vojenskou akademii v Turíně a jako generál se zúčastnil habešského tažení. Účastnil se také italských vojenských operací za druhé světové války a v říjnu 1942 se stal maršálem.

Po Mussoliniho pádu a zahájení italského vyjednávání se Spojenci v roce 1943 převzal královy ústavní pravomoce a v červnu 1944 byl svým otcem formálně jmenován náměstkem-regentem (it. Luogotenente Generale del Regno). Tento proces předávání vlády do synových rukou byl do značné míry pokusem o záchranu monarchie, úzce spjaté s fašismem, a vyvrcholil abdikací Viktora Emanuela III. v květnu 1946, necelý měsíc před konáním celonárodního referenda o zachování či změně italského státního zřízení. Umbertovo panování však nemělo dlouhého trvání, když se 2. června 1946 Italové vyslovili pro republiku a král následně odešel s rodinou do zahraničí. Umberto strávil většinu exilových let v portugalském Cascais, zbytek rodiny pak žil v Ženevě, kde nakonec zemřel i Umberto.

Manželství a děti

Umberto se 8. ledna 1930 oženil v Římě s princeznou Marií Josefou Belgickou (1906–2001), dcerou krále Alberta I. Belgického a jeho manželky, královny Alžběty (rozené vévodkyně Alžběty v Bavorsku).

Manželství, dohodnuté rodiči, bylo nešťastné zejména z důvodu Umbertových opakovaných nevěr a bisexuality (mezi jeho milence měli údajně patřit mj. Jean Marais a Luchino Visconti^[1]) a v exilu došlo k rozluce. Přesto však ze sňatku vzešly čtyři děti: